Poutní místo Seňor de la Peňa
Tento den, 24.1., vyrážíme do další provincie, směr La Rioja, do pohoří Sierra Mazán a Sierra Velasco.Jedeme po asfaltové cestě a celou dobu máme po pravé straně pohoří Sierra Ambato, kde by měly růst např. Gymnocalycium carminanthum či ambatoense.
Od rána je velké dusno, fouká poměrně silný vítr, postupně se trhají mraky, vylézá sluníčko a začíná být ještě větší vedro. Teploty se šplhají na 35 °C ve stínu. Zastavujeme jižně od Carrizal, na první dnešní lokalitě, kde roste spoustu až 20 cm velkých Gymnocalycium riojense. Společně se zde vyskytuje Gymnocalycium schickendantzii, Lobivia aurea var. falax, Parodia aff. microsperma, Stetsonia coryne, Echinopsis leucantha, Tephrocactus articulatus var. inermis a vše doplňují všudypřítomné opuncie, dyckie, ale také nádherná Jatropha macrocarpa. Rostlinky rostou na žulových skalách, drobících se na štěrk a vše je porostlé trnitou buší.
Jedeme dál. V krátkém úseku se rázem mění ráz celé krajiny, okolní skály se zbarvily do červena, Stetsonia coryne nahradily krásné scenérie sloupovitých Trichocereus terscheckii, které rostou jak na stráních, tak na rovině. Přesouváme se za Carrizzal směr Anillaco na lokalitu Gymnocalycium hossei. Doprovodná vegetace je podobná, nachází se zde Lobivia aurea var. falax, Parodia aff. microsperma, Tephrocactus articulatus var. inermis, ale také alexanderii, Gymnocalycium saglione, Trichocereus huascha, terscheckii, Echinopsis leucantha, Opuntia sulphurea.
Odbočujeme na krásné poutní místo, které je vidět už z daleka. Na úpatí Sierra Mazán je obrovský kámen, z jistého pohledu znázorňující obrysy indiánské hlavy, s názvem Seňor de la Peňa. Jsou zde zastřešené lavice s modlitebnou pro konání pobožností, záchodky apod. V době, kdy jsme zde byli, bylo místo opuštěné a všude se povalovalo plno odpadků. Nás však zajímaly kaktusy, zde se totiž nachází lokalita Gymnocalycium nidulans. Rostliny jsou velmi variabilní, objevujeme trny rovné, zkroucené nahoru nebo trčící na všechny strany, tenké i silné, a to vše jen na malé ploše. Pohled na okolní krajinu umocňují kvetoucí Trichocereus terscheckii. Blíží se večer, zajíždíme do městečka Anillaco, nakoupíme drobné potraviny, pití a hledáme místo k nocování. Tradičně je to koupaliště (balnearium), které slouží většinou i jako tábořiště. Nachází se hned kousek za posledními domky. Přichází správce a za mírný poplatek můžeme využít hygienické a sociální zařízení. Hned za potokem Tomáš ještě za šera objevuje Gymnocalycium kiesliengii fa. castaneum, zatím co mě čeká vaření polévky. Prohlídku lokality nechávám na ráno, kdy bude více světla na focení. Ještě o půlnoci bylo stále 30 °C a vypadalo to na noční déšť, pro jistotu jsme obhlédli v zařízení místo pro spaní. Bohudík jsme to nepotřebovali, ráno už bylo nádherné počasí. Ještě večer jsme ukončili úspěšný den ochutnávkou argentinského vína a oliv (moravská slivovice už bohužel došla). Celou noc nás hlídal černý, přítulný perro (pes) a ráno nás doprovázel při prohlídce lokality. Při odjezdu se stále tlačil do auta, asi jsme mu byli sympatičtí, i nám se líbil, ale co se psem na cestách a pak při odletu domů. Kromě už zmíněných rostlin zde rostly také bíle a fialově kvetoucí Nicotiniana tabacum. Teplota ráno klesla na příjemných 23 °C.
Po sbalení věcí vyjíždíme 25.1. k horám, asi 5 km nad Anillaco. Cesta není dobrá a dál už to prostě neprojedeme. Kolem cesty je z hor svedený kanál, kterým teče pitná voda do městečka. Dál vyrážíme pěšky na kopce s hustou trnitou vegetací, která často nejde ani projít, jen s obtížemi hledáme schůdnou cestu. Z kaktusů zde nacházíme nádherné, velké Gymnocalycium saglione, Trichocereus huascha, candicans, spoustu kvetoucích Trichocereus tescheckii nebo fantasticky vytrněné Opuntia sulphurea. Velmi se mi líbí nádherná okolní hornatá krajina. Vracíme se zpět a vyrážíme na další průzkum lokalit. Projíždíme pouští, rozkvetlou žlutě kvetoucími keři, všude roste Tephrocactus alexanderi, articulatus a Echinopsis leucantha.
Dnešní den je spíše průzkumní, často zastavujeme na místech, kde z gymen nic nenacházíme, za to se zde objevuje velké množství tefrokaktusů, což je moje parketa. Znovu musím konstatovat, že variabilita kaktusů na nalezištích je značná, a to platí i pro tefrokaktusy. Na jednom místě můžeme najít vedle sebe rostliny s trny dlouhými, krátkými nebo dokonce bez trnů, silnými, tenkými, světlými, tmavými, rovnými, prohnutými či zcela pokroucenými, ani barva květů nebývá stejná. V těchto místech rostly především Tephrocactus alexanderi a articulatus v mnoha formách. Podobná variabilní situace je i u Opuntia sulphurea. Také Echinopsis leucantha je zde zvlášť vytrněná a kytky dorůstají až 80 cm výšky. Vyrážíme dále přes Quebrada de Mazan. Na jedné zastávce objevují Tomáš z Martinem Pyrrhocactus bulbocalyx, z gymen však nic. Celá oblast je totální poušť bez života, velké horko, suché keře, zdechlý pes apod. Ale i zde je život. Nacházíme napůl rozbourané chatrče, kde žijí lidé. Na střeše vždy vidíme televizní antény nebo satelity. Civilizace prostě dojde i do těch nejzapadlejších a nehostinných míst. Zajíždíme na Thermas Santa Terezina, což by měly být lázně s termálními prameny, ale nacházíme jen pár rozbořených budov. Dokonce zde musela být i funkční železnice, ale dnes jsme viděli jen koleje přes most, který byl podemletý po deštích a koleje upadnuté z mostu dolů. V těchto místech by mělo růst Gymnocalycium ferrarii, bohužel jsme je zde nenašli. Štěstí jsme měli při zpáteční cestě, kde rostlo za vesnicí na suťových svazích na úpatí hor spolu s Pyrrhocactus bulbocalyx. Přejíždíme přes Aimogastu k Alpasinche, kde dokumentujeme Gymnocalycium glaucum, které roste na štěrkovitých vršcích pod keři. Poutače lákají na balnearium v Audolucas a poněvadž se blíží večer, tak tam zajíždíme. Koupaliště je poměrně rušné, ale majitel zařízení nás ujišťuje, že je zde zcela bezpečno. Měl pravdu. Jarda zapomněl peněženku na betonovém stole a ráno ji našel na stejném místě. Večer bylo stále 33 °C, dusno, takže rádi využíváme sprch, abychom spláchli celodenní pot. Když se ptám, jakou si dáme polévku, Tomáš ihned odpovídá gulášovku, asi jinou nezná. Krásný večer zakončíme velkou diskusí, kdy Jarda s Tomášem nastolili poprvé a naposled politické téma. Nedaleko nás tábořili nějací indoši a nádherně hráli na kytary a píšťaly, navíc pěkně zpívali. Dodali jsme si odvahy a přisedli jsme si k nim, poslouchali tu nádheru a sem tam něco prohodili, spíš ukazovali rukama. S hraním skončili v 1 hodinu ráno, kdy je pravděpodobně už zákaz hraní v kempech.
Tephrocatus alexanderi, řez květem.
Fantastické kytky na indiánských ruinách Hualco
Ráno 26.1. při výjezdu z města navštěvujeme informační centrum, kde vždy získáme nějaké propagační materiály, nabízející zajímavé krásy blízkého okolí. Dle informací se zajíždíme podívat na indiánské ruiny Quebrada del Hualco. Cestu až na místo vyznačují cereusy, které jsou vysázené kolem cesty jako patníky. Při vstupu na památná místa po nás nikdo nic nechce, takže procházíme stezkou do kopců. Krásná krajina, červená, rozpadající se skalnatá, žulovitá zem. Ale co nás nejvíc upoutalo, byla gymna. Už po několika metrech nacházíme velké, fantasticky vytrněné Gymnocalycium polycephalum, s trny dlouhými až 15 cm. Společně se zde vyskytuje velké Gymnocalycium saglione, Echinopsis leucantha, Lobivia aurea var. falax, Tephrocactus articulatus, Trichocereus terscheckii a huascha. Stoupáme stále do kopce, všude spoustu nádherných kytek. Martin je někde daleko před námi. Obrázků je nafocených dost, ještě pár pózujících snímků s kaktusy. Vrchol je v nedohlednu, tak se pomalu vracíme zpět k autu. Za chvíli přichází i Martin, vracíme se zpět na křižovatku a odbočujeme na Pituil, kde zastavujeme asi 2 km jižně. Je tu poměrně rovina, kamenitá, náplavová zem s krásnými kameny, porostlá keřovitou buší. Nacházíme Gymnocalycium rhodantherum, schickendantzii, Echinopsis leucantha, Cereus aethiops, Tephrocactus articulatus a kvetoucí opuncie. Tomáš s Martinem se asi zbláznili, místo focení kaktusů sbírali nádherné barevné kameny, ale jaké – kvádry jako prase, všude nachází vedle sebe sytě červené, brčálově zelené a další barvy.
Auto bylo o pár kilo těžší do té doby, dokud se dostatečně nenakochali pestrou paletou barev kamenů, kterých se později zbavili. Postupně prozkoumáváme další lokality Gymnocalycium rhodantherum, na každé lokalitě trochu odlišná forma. Všude kolem jsou po vydatných deštích vymletá suchá řečiště se spoustou naplavených kamenů a písku, často jsou vymleté i cesty. Přejíždíme do provincie Catamarca, směr Tinogasta. Jelikož se blíží bouřka, tak zajíždíme do Tinogasty. Jarda se konečně dočkal svého oblíbeného asáda, což jsou pečená hovězí žebra, prorostlá lojem. Na noc je to dost kalorická bomba, ale tady prostě začínají vařit až pozdě večer. Po večeři zjišťujeme, že bouření se přehnalo, aniž spadla jedna kapka. Vyjíždíme za město do buše a již za tmy stavíme stany. V noci bylo pod mrakem, velké horko a dusno, ještě ráno jsme naměřili 27 °C.
