El Vergel, Guanajuato
Obr. 1: Lokalita El Vergel,Guanajuato.
Tato lokalita se nachází na severu státu Guanajuato, kousek od hranic SLP. Na první dojem působí lokalita poněkud fádně, všude přítomný vápenec nedává šanci na bohatší vegetaci. Až po podrobnějším průzkumu zjistíte, že se tu nacházejí kaktusové skvosty. Nejvíce asi zaujmou dva úžasné druhy rodu Echinofossulocactus, které tu svorně využívají ne příliš hojná místa s trochou zeminy. Prvním je nepřehlédnutelný Echinofossulocactus dichroacanthus a tím druhým je maličký, ale krásný Echinofossulocactus phyllacanthus.
Obr. 2: Echinofossulocactus dichroacanthus MAK 321.
První jmenovaný druh z této lokality dozajista k tomuto taxonu patří. V mnoha katalozích a seznamech je často označován jako pentacanthus, což je v současném pojetí rodu jméno pofidérní a nejisté. Na každé rostlině na této lokalitě bylo možno nalézt více či méně několik areol se čtyřmi spodními okrajovými trny, a i další morfologické znaky to jasně dokazují. Tento druh má centra svého výskytu ve středním Mexiku a ve státech SLP, Guanajuato, Querétaro a Hidalgo, okrajově pak ve státech Tamaulipas, Nuevo León, Zacatecas, Aguascalientes, Jalisco a Mexico. Tento taxon je velmi variabilní a na takovém rozsáhlém území vytváří mnoho lokálních forem. Dalo by se říct, že tato forma s hrozivými mečovitými trny je asi nejpůsobivější a měla by se zachovávat její čistota při množení.
Obr. 3: Echinofossulocactus dichroacanthus MAK 321.
Na lokalitě bylo pozorováno i několik trsů o více hlavách, které byly seschlé a neduživé. Hold jedno malé místečko deset hladových krků neuživí. Nedalo se rozpoznat, zda to byly odnože z poškozené matky nebo samostatné rostliny, ale přikláněl bych se ke druhé možnosti.
Obr. 4: Echinofossulocactus dichroacanthus MAK 321.
Většina exemplářů byla v květu nebo s poupaty. Všechny květy ale byly ještě zavřené, slunce teprve vycházelo. Na lokalitu jsme přijeli za soumraku a do terénu jsme se vrhli hned druhý den ráno po složení stanů.
Obr. 5: Echinofossulocactus dichroacanthus MAK 321.
Drtivá většina dospělých exemplářů měla excelentní otrnění a díky rannímu slunci trny zářily a rostliny tak mohly být odhaleny již z velké vzdálenosti.
Obr. 6: Echinofossulocactus phyllacanthus MAK 325.
Druhým fosuláčem obývajícím tuto lokalitu je mezi kaktusáři poměrně hojně vyhledávaná, menší forma fylakantusu. Ta se pyšní velmi plochými horními středovými trny, které jsou přilehlé k tělu a zvyšují tak atraktivitu tohoto malého kaktíku. Rostliny nekvetly, což se u tohoto druhu na začátku března ani očekávat nemohlo. Pozorovaná kolonie nebyla početná, ale dá se předpokládat, že v okolí bude více kolonií tohoto krásného fosuláčku.
Obr. 7: Echinofossulocactus phyllacanthus MAK 325.
Výjimečně lze najít skupinku více jedinců pohromadě, v drtivé většině rostly exempláře samostatně v odstupech několika metrů. V době naší návštěvy tato kolonie ještě nebyla v růstu, většina rostlin byla hodně seschlá a nebylo výjimkou vidět zkorkovatělou celou nižší polovinu těla u mnoha exemplářů.
Obr. 8: Ferocactus hystrix na lokalitě El Vergel, Gto.
Doprovodná kaktusová vegetace ne této lokalitě byla složená z těchto dalších druhů: Ferocactus latispinus, Mammillaria aff. uncinata, Coryphantha aff. clavata, Myrtilocactus geometrizans, Opunia sp. a Echinocactus horizonthalonius.
Obr. 9: Echinocactus horizonthalonius MAK 319.
Tento gladiátor skrýval mezi trny dva plody, tak potěšil nejen vzhledem, ale i štědrostí.
Obr. 10: Ferocactus latispinus, který se úžasně barvil v paprscích ranního slunce.
