Na podzim měl Bob pocit, že si jeho kaktusy zaslouží nový domeček. Tak spolu s ním zavzpomínáme, jak vše pokračovalo až do konce dubna.
Pracoval celý únor, v březnu bylo hotovo, kostra stála a Šťastný Bob byl opravdu šťastný.
Pak se to celé obalilo makrolonem (4 mm).
V polovině dubna si už všechny kytky libují v nové ubytovně. Topení nebude, většina rostlin vydrží.
Část rostlin je při okrajích skleníku zasazena do volné půdy. Porostou 2x rychleji než kolegyně v květnících. S výsledky pěstování je díky mírným zimám v Polabí více než spokojený, kytkám se úžasně daří.
Nyní si prohlédneme pár detailů ve sbírce. Už se objevují první jarní květy, Echinocereus, asi coccineus.
Echinocereus viridiflorus - už za pár dní rozkvete a provoní celý skleník.
Ferokaktusy si brzy zaprosí o trochu více místa. Jsou nádherné a zejména F. chrysacanthus vynikají svým zlatým otrněním. Na zimu ovšem poputují do tepla.
Echinocereus gonacanthus – předpokládám, že semena z nich na podzim budou v nové chrudimské nabídce.
I takové vzácnosti, jako je Austrocactus patagonicus, mají nasazená poupata.
Konec dubna - Bob smutně konstatuje, že plocha 24 m2 je plná, a co dál?
Bob s pěstováním kaktusů začal jako kluk. Je to jeho druhý velký koníček, ten první je vandrování po lesích, vyrábění různých indiánských přívěsků, kytara a zpěv trampských písní.
Fotografie Šťastný Bohumil, text podle jeho vyprávění Pavlíček Pavel.
