Různé lokální formy Echinofossulocactus lloydii
Cílem příspěvku je představit další čtyři populace E. lloydii,vzdálené 15, 20, 40 a 125 km od legendárního E. lloydii spec. El Potosí, který šířil svého času Jarda Šnicer.
V minulých dvou částech seriálu o echinofosulokaktusech (v části 8. a 9.) bylo navrženo a zdůvodněno zredukování tří používaných druhových jmen E. erectocentrus, zacatecasensis a lloydii na jméno jedno, na jméno Echinofossulocactus lloydii Britton & Rose. Autor seriálu se tím rozhodně nesnaží o vytvoření nějakého předpolí pro navržení vlastní nové klasifikace či dokonce o popis nového druhu, který by splňoval všechna požadovaná kritéria. Tento počin byl odpovědí na mnohé podněty od těch, kteří se rodem Echinofossulocactus zabývají, aby se nepřehledná taxonomická situace zjednodušila. Backebergovo jméno E. erectocentrus bylo odmítnuto jako nadbytečné oprávněně, neboť popis byl udělán podle jediné (!) přírodní rostliny neznámého původu na základě spekulativní interpretace odlišností v době, kdy se mělo již téměř 50 roků používat buďto jméno E. lloydii nebo E.zacatecasensis. Dvě zbývající jména mají relativně stejnou váhu. Druhy byly ve své době sbírány z překrývajících se oblastí, byly popsány ve stejnou dobu, stejnými autory a ve stejné publikaci. Jméno E. zacatecasensis má ale určité omezení, je příliš těsně spojeno s oblastí výskytu tohoto příbuzenského okruhu rostlin pouze v Zacatecasu, což pro rostliny v přírodě neplatí. Proto by mělo jméno E. zacatecasensis zůstat pouhým synonymem jména Echinofossulocactus lloydii Britton & Rose. Upřednostněním jména E. lloydii je vyjádřena úcta k objeviteli obou druhů - k F. E. Lloydovi. Jak to tak bývá, přicházejí i reakce opačné, od těch, kteří mají ke svým kytičkám a k jejich jménům dlouholetý vztah a jen s krajní nelibostí přijímají obdobné novinky. Oni totiž mohou po právu vidět v těch svých „zacatecasensisech“ a „lloyďácích“ jasné rozdíly. Těm bych chtěl adresovat, prosím, nenechte se zneklidnit, nic neměňte, vše nechte při starém. Než jméno, důležitější je vzájemný vztah pěstitele a kytky a naopak. Navrhovaná redukce jmen je spíše mířena do budoucna k nějaké seriózní debatě o oprávněnosti používaných jmen. A k tomuto účelu by měl přispět i jubilejní, 10. díl seriálu.
V minulých dvou částech seriálu byly prezentovány obrázky E. lloydii ze šesti lokalit: Tecolotes (Zacatecas), Coapas (Zacatecas), Sandia (Nuevo León), El Potosí (Nuevo León), El Porvenir (Coahuila) a z Buňuelos v Coahuile. Cílem tohoto příspěvku je představit další čtyři populace E. lloydii vzdálené 15, 20, 40 a 125 km od legendárního E. lloydii spec. El Potosí, který šířil svého času Jarda Šnicer. Celkem již jde o 10 lokalit, jde o přiblížení různorodosti podob E. lloydii a současně o nabídnutí důkazu, že jde o dobrý botanický druh.
Tou první lokalitou, nejsevernější ze všech čtyř, které si představíme, bude lokalita u Navidad ve státě Nuevo León, 40 km severozápadně od El Potosí. Rostliny měl ve svých herbářových položkách pan George Hinton, chtěl je určit, což byl snadný úkol - nebylo pochyb, že jde o E. lloydii.
Obr. 1 Složení vegetace na vápencovém kopci za vesnicí Navidad je určováno pastvou.
Obr. 2 Tento E. lloydii sp. Navidad (Nuevo León) měl z neznámých příčin olámané dlouhé papírovité trny, což umožnilo vyniknout květům.
Obr. 3 E. lloydii na lokalitě Navidad (Nuevo León) má stejně jako ostatní příslušníci druhu dlouhé, ploché, papírovité horní trny a relativně malý, spíše světlý trychtýřovitý květ.
Obr. 4 Pohled shora na typický E. lloydii na lokalitě Navidad (Nuevo León).
Obr. 5 Další potomstvo E. lloydii na lokalitě Navidad (Nuevo León) je, zdá se, zajištěno mírou dostatečnou včetně semenáčků Neolloydia sp., snad N. conoidea. V pravé části při dolním okraji snímku jsou dužnaté lístky Grahamia coahuilensis.
Obr. 6 Na vrcholku kopce bylo fosuláčů méně, zato se nabídl pohled na hradbu pohoří na severu. V přední části laguny je vidět rozsah agresivního ničení původních jukových lesů a jejich nahrazování zorněnou půdou, která je bez zajištění závlahami odsouzená k opouštění z důvodů zasolení.
Obr. 7 Kamenná zídka v této výšce tvoří společně s Ferocactus pilosus scenérii na rozloučenou s lokalitou Navidad (Nuevo León).
Pouhých 15 km vzdušnou čarou od El Potosí je vápencový kopec s jednou z nejlépe chráněných vzácných mamilárií, s Mammillaria sanchez-mejoradae. Je to dáno jejím výskytem v těsné blízkosti ranče, přes který je nutno na lokalitu dojet. Bez povolení majitele má cestovatel smůlu. Měli jsme štěstí, vstup nám povolili, zato počasí moc nepřálo.
Obr. 8 Mammillaria sanchez-mejoradae a Grahamia coahuilensis na lokalitě pracovně označené jako Rancho M. sanchez-m. (Nuevo León). Špatné počasí nepřálo otevření květů.
Obr. 9 Netypický E. lloydii s centrálním středním trnem společně s dvěma hlavičkami Mammillaria sanchez-mejoradae vlevo dole u okraje snímku.
Obr. 10 Detail jednoho z exemplářů Mammillaria sanchez-mejoradae z předcházejícího snímku.
Obr. 11 Pět červených bobulek semenáčků Mammillaria sanchez-mejoradae.
Obr. 12 Dospělé rostliny E. lloydii byly opravdu čítankové.
Obr. 13 Některé rostliny měly užší trny, jejich výskyt byl ale spíše vzácnější.
Obr. 14 Na chvilku vysvitlo sluníčko a prosvítilo nádheru trnů.
Obr. 15 Typické květy pro E. lloydii vedle semenáčku Neolloydia sp.
Obr. 16 Chcete-li ohnuté trny, máte je mít.
Obr. 17 Závěrečný snímek E. lloydii na lokalitě Rancho M. sanchez-m. (Nuevo León).
Obr. 18 Tento semenáček E. lloydii sp. Rancho M. sanchez-m. (Nuevo León) má půvabně tmavé špičky trnů. Uvidíme….
Obr.19 I jiné místní semenáčky prozrazují, že půjde o mimořádně otrněné rostliny.
Entronque San Roberto je odbočka z dálnice Mex 57 aměrem na Galeanu, je vzdálená přibližně 20 km od El Potosí. Podmínky prostředí se víceméně opakují, matečnou horninou je opět vápenec a E. lloydii preferuje štěrbiny a kapsy s nahromaděným humózním substrátem. Ten den, 25. 2. 2018 si den už téměř podával ruku s nocí, stíny byly dlouhé, ale kopeček nalevo od silnice lákal k letmé návštěvě (obr. 20).
Obr. 20 Pohled z auta na kopeček za odbočkou Entronque San Roberto.
Obr. 21 Nakonec bylo nutno použít blesk, aby se ve spleti trnů na temeni objevil typický květ.
Obr. 22 Jiná rostlina E. lloydii sp. Entronque San Roberto (Nuevo León).
Nejvzdálenější lokalitou v rámci tohoto pojednání o variabilitě druhu Echinofossulocactus lloydii je náhodně objevená lokalita na kopečku v blízkosti Vanegas ve státě San Luis Potosí, kolem které jsme spěchali na setkání s Pedrem Najerou a jeho kamarády, abychom společně oslavili poslední den roku 2015.
Obr. 23 Večerní pohled na lagunu za Vanegas (San Luis Potosí).
Obr. 24 Na kopeček nás vylákalo toto „okno“ na západní části oblohy, které propustilo kužel světla na ten „správný“ vrcholek a na lagunu za ním.
Obr. 25 Téměř vodorovné paprsky osvětlovaly mohutný chomáč trnů E. lloydii.
Obr. 26 Pomohl stativ a dlouhá expozice - E. lloydii blízko Vanegas (San Luis Potosí).
Obr. 27 Nepamatuji si, že by na lokalitě byly rostliny s tmavými trny, ale v genech, jak je vidět na rostlině v pozadí, to zapsáno určitě mají - skupina semenáčků E. lloydii sp. Vanegas (San Luis Potosí).
Obr. 28 Hustá spleť trnů na temeni v tomto stáří rostliny byla na jednom ze semenáčků způsobená časným nasazením bočních středních trnů - E. lloydii sp. Vanegas (SLP). V pravém dolním rohu jsou vidět tmavé trny stejně starého semenáčku.
Obr. 29 Jak jinak ukončit 10. část seriálu než poděkováním čtenářům za trpělivost a obrázkem z přírody, z cest za fosuláči. Z lokality Entronque San Roberto jsme odjížděli na východ, zády ke sluníčku. Na chvilku se ve zpětném zrcátku objevil obraz hořícího západu. Zastavili jsme a snažili se vše zachytit. V další minutě bylo po všem, krajina se uložila do tmy….
