Miniaturní E. „multicostatus“ ze severu
Mezi vzácnější a ve sbírkách dosud málo rozšířený Echinofossulocactus patří drobný E. multicostatus ze severního mexického státu Chihuahua. Poprvé jsem se s ním setkal ve výsevu ze zásilky od Stevena Bracka v roce 1989. Položka byla označena jako „E. multicostatus SB 1333, Hidalgo del Parral, Chihuahua“.
Vzhledem k tomu, že botanická označení příslušníků rodu Echinofossulocactus v katalogu Stvevena Bracka vyžadují toleranci, ve skutečný multicostatus jsem moc nevěřil. Semenáčky ale rostly o něco pomaleji než skutečný E. multicostatus, byly ale stejně citlivé na pěstitelské přehmaty a začaly se blížit podobě E. multicostatus. Byl to multicostatus (Obr. 1).
Obr. 1 Sbírkový E. multicostatus SB 1333, Hidalgo del Parral, Chihuahua
Moc bych si přál říct, že už jsou květuschopné, ale u mě ve sbírce dosud nekvetly. Správnější by asi bylo konstatování, že by byly květuschopné v jiné sbírce. Nezbylo, než za květy vyrazit do přírody. Překrásné přírody. Zdeněk Vaško nám popsal cestu ke svým nálezům tohoto druhu, které jsou desítky kilometrů vzdáleny od lokalit Stevena Bracka . A tak jsme se začátkem února v roce 2010 probudili po dlouhé noční cestě ve státě Chihuahua. Vojta se prospal na semenáčku Coryphantha poselgeriana (obr. 2) bez újmy obou.
Obr. 2 Pod Vojtovou karimatkou se schovával semenáček Coryphantha poselgeriana.
Probudili jsme se nedůstojně velikosti vytoužené chvíle - vedle ojíněných zbytků koňské látkové výměny. Stejně chladně, vyprahle a drsně působila na první pohled místní krajina. Ale jenom chvíli, než ji rozehřály sluneční paprsky.
Obr. 3 Ranní máz, Chihuahua, únor 2010.
Obr. 4 Charakter krajiny je určován pastvou. Vlhčí místa terénních depresí jsou schopny uhájit stálezelené duby, skalnatá návrší lesíky prutnatých keřů Ocotilla (Fouquieria splendens).
Obr. 5 Noční mráz nenapovídal tomu, že se trefíme přesně do prvních květů.
Obr. 6 Místní E. multicostatus nepřerůstá v průměru 10 cm a uniformní trychtýřovité květy nepřesahují v průměru 2 cm.
Obr. 7 Slabě vonící květy lákají včely, jsou ale v porovnání s jinými zástupci rodu drobné.
Vůně květů E. multicostatus je dost na to, aby za nimi mexické včely létaly na vzdálenost několika kilometrů. Pro včely je orientace pomocí tohoto vjemu životně důležitá. Najít květy s dostatkem energie v podobě nektaru a bílkovinné pastvy v podobě pylu je v Čivavské poušti (Desierto de Chihuahua) na konci půlročního období sucha vzácností.
Ze strany rostlin lze také očekávat patřičnou odpověď na včelí signály. Existuje množství studií dokládajících, že rostliny jsou schopny vnímat zvuk. Například italští vědci prokázali vliv Mozartovy hudby na větší listovou plochu révy vinné a aromatičtější hrozny než ty, které musely růst bez hudby. Maličký huseníček rolní zase podle amerických vědců aktivuje mechanismus chemické obrany, když uslyší zvuk žvýkání svých škůdců, housenek. V roce 2017 byla v Austrálii publikovaná studie, která dokládá, že rostliny hrachu slyší zvuk tekoucí vody a pak mění směr růstu. A jak reagují rostlinné uši na včely? Izraelští výzkumníci nedávno vystavili stovky rostlin jednoho druhu pupalky zvukům včel a motýlů a porovnávali je s obsahem cukru v nektaru během simulovaného zvuku a před jeho zazněním. Zjistili, že pupalka zvyšuje produkci sladkého nektaru, když slyší bzučení včel. Během pouhých tří minut se koncentrace cukru zvýšila asi o 20%, aby přilákala včelí opylovače.
Obr. 8 Stejný druh včel, stejná komunikace jenom jiné místo a jiná populace E. multicostatus - na hranici mezi státy Coahuila a Nuevo León, bohatá lokalita Mariposa.
Jak zrádné je člověkem zavedené umělé dělení organismů na užitečné a ty ostatní, mohou nyní včely na celém světě posoudit takříkajíc na vlastní kůži. Ač ony samotné jsou užitečné, dostávají se při trávení potravy do kontaktu s chemickou látkou, glyfosátem, kterou člověk připravil na potlačení organismů neužitečných, na potlačení plevelů. Látku připravil a syntetizoval ten samý tvor, člověk, který je schopen vynaložit nemalé prostředky na studium zvukových interakcí mezi včelou a rostlinou. Glyfosát byl uveden na trh v sedmdesátých letech minulého století společností Monsanto pod obchodním názvem Roundup. Pomyslnou bránu širokého použití glyfosátu otevřela jednak jeho vysoká účinnost a jednak ujištění, že jde o jeden z nejméně toxických pesticidů použitelných v zemědělství. Že pro člověka a včely představuje zanedbatelné riziko, protože zvířata a včely postrádají enzymatickou dráhu, na kterou smrtelně cílí glyfosát. To jsou odborná stanoviska, která pomohla prosadit tento pesticid, který se postupně stal nejpoužívanějším herbicidem na světě.
Alarmující pokles hmyzích a ptačích druhů v blízkosti zemědělských lokalit znovu probudil zájem vědců o osud glyfosátu po jeho aplikaci. Některé důkazy naznačují, že glyfosát ovlivňuje necílové organismy, mění chování zástupců hmyzu, snižuje reprodukci žížal, ovlivňuje růst řas a bakterií ve vodním prostředí. Glyfosát je také spojován se změnami mikroorganismů žijících symbioticky uvnitř rostlin a v okolí kořenů a s poškozením mikroflóry střev u zvířat.
V poslední době je předmětem intenzivního zájmu včelařů zvýšená mortalita včelstev. Je přičítána více faktorům, žádný z nich ji však neobjasňuje dostatečně. Glyfosát by mohl být mimo podezření, neboť by měl být pro zvířata, včetně včel, neškodný. Včely jsou však závislé na vlastní specializované střevní mikroflóře, která napomáhá zpracování tráveniny a poskytuje ochranu proti patogenům. A většina bakterií včelího střeva obsahuje enzym, jehož činnost by měla být glyfosátem blokována. V roce 2018 publikovali američtí vědci výsledky studie, při které vystavili včely různým koncentracím glyfosátu (Motta et al., 2018). Zjistili, že složení společenstev prospěšných mikroorganismů ve střevech včel, které bývá u nově se líhnoucích dělnic za normálních okolností naočkováno při prvních sociálních kontaktech starými dělnicemi, bylo během střevní kolonizace a po ní významně ovlivněno expozicí glyfosátu a že tato expozice během časné kolonizace střeva zvýšila úmrtnost včel vystavených "příležitostným" patogenům, kteří by jinak nezpůsobily smrt u zdravých jedinců, nebo by vyvolaly závažná onemocnění jen jedincům s oslabenou imunitou.
Netřeba končit část věnovanou glyfosátu pochmurně. Nadějí je nově šířený biologický přístup k obnově života a vodního režimu v orných půdách, který se vyhýbá použití glyfosátu. Toto zemědělství je založeno na několika základních zásadách: (a) neorat, (b) udržovat vegetaci na orné půdě celý rok, (c) cílovou plodinu střídat s druhově bohatou meziplodinovou směskou, (d) nadzemní biomasu meziplodin a posklizňové zbytky ponechávat na půdě, (e) dodávání dusíku do půdy zajistit jenom přes bobovité rostliny, (f) chybějící živiny dodávat povrchovou aplikací kompostu do meziplodin. Druhově bohatá směska meziplodin je klíčovým prvkem. Výsevem více druhů „kulturních plevelů“, které předrůstají opravdový plevel, lze nahradit herbicid, obohatit půdu o organickou hmotu kořenů a kořenových výměšků, nakrmit půdní havěť, obnovit půdní strukturu a mezi jiným také nakrmit včely.
Ale opusťme problematické vztahy mezi člověkem a včelami a vraťme se do státu Chihuahua. Tentokrát v období plné vegetace s herpetologem Ricardem R. Chaparrem (obr. 9).
Obr. 9 Mexický herpetolog, Ricardo R. Chaparro s chřestýši Crotalus stephensi.
S Ricardem jsme se poznali poslední den roku 2015 u posvátné indiánské hory Wakurikitene a od té doby si čas od času píšeme. Tehdy říkal, že by si někdy rád našel populaci fosuláčů i blízko domova. Rada byla jednoduchá - hledat v blízkosti porostů Ocotillo (Fouquiera splendens), tam, kde jsou kamenné výchozy a mělká půda. Netrvalo dlouho a přišla sada fotografií. Člověk nevychází z údivu nad tím, co je schopná udělat dešťová voda s krajinou, nad vitalitou E. multicostatus a nad krásou ocotillových lesíků.
Obr. 10 Krajina mezi Hidalgo del Parral a hlavním městem Chihuahua v plné vegetaci (foto. R.R. Chaparro).
Obr. 11 Stejné místo vypadá na konci období sucha jako z jiné planety.
Obr. 12 Ocotillový lesík je místem častého výskytu E. multicostatus (foto R.R. Chaparro).
Obr. 13 Mnohé rostliny E. multicostatus nacházejí útočiště u báze kmínků Fouquiera splendens (foto R.R. Chaparro).
Obr. 14 Detail rostliny z předchozího snímku (foto R.R. Chaparro).
Obr. 15 Dvoubarevnost trnů, zejména jejich tmavá načervenalá špice vynikne nejvíc u vzácných širokých trnů (foto R.R. Chaparro).
Obr. 16 Sluneční paprsky si našly vegetační střed rostliny a červenou barvou trnů zdůrazňují jejívitalitu (foto R. R. Chaparro).
Poděkování: Autor článku děkuje panu Ricardu R. Chaparrovi a panu Zdeňku Vaškovi za poskytnuté snímky a za pomoc s přípravou příspěvku. Poděkování patří rovněž Klubu kaktusářů Plzeň za shovívavost s převzetím a rozšířením původního příspěvku z internetových stránek klubu (http://kkplzen.eu/index.php/forum?view=topic&catid=5&id=1450&start=600#55666 ).
