Vloni v létě jsem u sousedů naproti přes ulici zasadil 3 tiglochidiáty (SB 406) – to jsem psal do novin před dlouhými 14 lety ZDE.
Původně nabízen v katalogu Mesa Garden jako E. triglochidiatus v. paucispinus. Nyní jsem už změnil jméno na Echinocereus coccineus, ale hlavní je ten akronym – SB 406, ten nám říká, že semínka byla sbírána Stevenem Brackem, v Texasu, v okrese Kimble Co. Myslím, že rok co rok nás tahle kytka v novinách provází, ovšem letos nasadila takové množství poupat, že stojí za to vám ji ukázat i když ještě nekvete. Můžu říct, že je to rostlina, které se už léta obdivuju, jak si tam v té skalce naproti přes ulici lebedí.
Také tenhle kaktus jsme už v květnových novinách měli, ale kaktus i obrázek je natolik nádherný, že tu zazáří znova.
Weingartia culpinensis LH 666, Culpina, Bolívie.
Přeskočíme zase hodně na sever, np Nového Mexika. Příjemná vůně ve skleníku prozradí, že kvete Echinocereus chloranthus.
m.JPG)
Echinocereus chloranthus SB 506, Dona Ana Co, NM
V dubnu už kvete hotový festival fosuláčů. Na obrázku je moc hezký nález MUDr. Romana Staníka, druhové jméno odhadl na ochoterenaus.
RS 816, El Maguey, Aguascalientes
Komentář k tomuto druhu, Záhora Jaroslav: Fantazie – ty tmavé, téměř černé trny u RS 816 – to je klon? Hodně tmavé trny mají polyacanty na blízkém Cerro del Muerto (v příloze – staženo z facebooku) možná je to nějaká adaptace. Rostliny označené studijním číslem RS 816 považuji za nový druh, na popisu a publikaci nového jména se pracuje, je třeba si ještě nějaký čas počkat. Navrhuje se pojmenování na počest rakouského specialisty na rod Echinofossulocactus, Helmuta Nagla.
A ještě přikládám jeden ze skupiny violaciflorus, tentokrát na západ od Aguascalientes (RS 816 by měl růst na jihovýchodě od Ag).
Další překrásný fosuláč našel Igor Dráb. Těším se, až Jarda Záhora napíše další dílek do našeho seriálku. Má to moc hezký ohlas a je zřejmé, že lidi (včetně mne) se snaží v tomto hodně složitém rodu trochu orientovat.
Echinofossulocactus zacatecasensis IDD 297, Laguna Blanca, mezi Fresnillo a Valparaiso
Komentář k tomuto druhu, Záhora Jaroslav: E. polyacanthus n.n. – teď o nich bylo v seriálu. J.
Do třetice všeho pěkného – nález Vládi Basovníka z Polešovic.
Echinofossulocactus lloydii BAS 061, Tecolote, Zacatecas.
Komentář k tomuto druhu, Záhora Jaroslav: A tady máme na výběr hned ze tří jmen erectocentrus, lloydii a zacatecasensis. E. erectocentrus je ve sbírkách nejrozšířenější pojmenování. Ale toto jméno je nadbytečné, neplatné, protože bylo použito Backebergem až v roce 1961 pro dobře zdokumentované rostliny lloydii a zacatecasensis. Ty sbíral v roce 1908 F. E. LLoyd, jsou uložené v několika exemplářích v herbáři a rozdíly mezi nimi nejsou dostatečné. Živé rostliny byly poslány do Washingtonu a následující rok vykvetly. Popsány byly Brittonem & Rosem v roce 1922. Ani mexický botanik Lex Garcia není schopen tento oříšek rozlousknout. Ostatně na přiloženém obrázku herbářových položek to můžeš posoudit sám – vlevo lloydii a vpravo zacatecasensis. U obou položek je stejná, nic neřešící lokalita: Mexico, Zacatecas. Za sebe bych se přimlouval za lloydi i na počest sběratele. A ještě dva obrázky z přírody – Tecolotes.
V minulých novinách byl obrázek Mammillaria pectinifera, slíbil jsem, že v dalších novinách bude mamilárka, která spolu s ní v přírodě roste pohromadě. Je zajímavé, jak mohou růst na jednom místě dvě, tak mimořádně hezké mamilárky. Tohle je velkokvětá Mammillaria napina, v rámci velkorodu nápadně hezká. Pilně jsem sprašoval desítky květů a tak předpokládám, že v příštím katalogu nabídnu i stovkové porce semen.
m.JPG)
Mammillaria napina PP 662, Tehuacan, Puebla, Mex.
Pro dnešek s kytičkama stačilo, nyní obrázek na důkaz toho, že sukulenty máme v dubnu už venku a Šárka jim dává první, bohatou, letošní zálivku.
Tolik v dubnu, jaro je v pilném běhu, všude samý květ nebo aspoň poupě. Přes ty mizerné zprávy se těšme na květen. A ty mizerné zprávy?
Čeká nás vyhynutí milionu druhů. Přišlo to z OSN. Žádná legrace. Že prý to zavinili lidé. Ne, ne. My lidičkové za to až tak nemůžeme. My to nenapravíme. Napravit by to mohli ti, kterým já mazlivě říkám „mastný huby“. Ti ale sedí ve vládách, na ty se spoléhat nemůžeme.
No, třeba to OSN přehání, a tak zlý to nebude. Užívejme si naše kytičky a snažme se zabránit včelkám, aby nám nenadělaly hybridy. Apropo – jsou tu vůbec ještě nějaké včelky?
No tak lidi, úsměv. Jistě se to nějak vytříbí. Mějte se hezky – a zase za měsíc.
