Jestliže si pěstitelka nebo pěstitel kaktusů vybaví obraz (myšleno „ručně malovaný“) kaktusů, pak je jím nejpravděpodobněji známé dílo akademického malíře Jaromíra Seidla (1893 – 1968), zakladatele a prvního předsedy Spolku Pěstitelů kaktusů v R. Č. S. v Praze.
Tento slavný obraz byl v našem časopise již zmíněn (Kaktusy 1969 (3) 51-54). Seidl na něm namaloval mnoho importů z Fričovy mexické cesty. Zajímavé je, jak obraz vznikal. Nejprve byly namalovány kaktusy v květináčích a potom postupně, jak jednotlivé druhy vykvétaly, byly doplňovány květy. Kvalitní reprodukci tohoto obrazu i s označením na něm vyobrazených druhů najdeme v publikaci Zahradnický a ovocnicko-vinařský slovník naučný (1931 – 1942), v prvním díle u hesla Cactaceae, na barevné příloze mezi stranami 228 a 229.
Jaromír Seidl nepocházel z chudých poměrů, studoval pražskou Akademii výtvarných umění, kde byl žákem Hynaise, Preislera a Ženíška, po skončení studia v Praze ještě dva roky na pařížské Akademii. Byl součástí slavné pražské bohémy a mezi jeho dlouholeté přátele patřil Jaroslav Hašek, E. A. Longen nebo G. R. Opočenský.
Pozn.: Všechny obrazy po rozkliknutí lze zobrazit ve větším rozlišení.
Čeněk Lysický – černobílé foto.
Nyní se již ale zaměřme na úplně jiného pražského kaktusáře a malíře kaktusů z úplně jiné doby. V pražském spolku v posledních dvaceti letech minulého století byl Čeněk Lysický nepřehlédnutelný, jak z hlediska jeho mohutné postavy nikterak připomínající umělce, tak i díky pravidelné účasti na všech setkáních, ať již na klubových přednáškách i akcích po nich, tak i na tradičních setkáních v hostinci U tří bojovníků, kde byla kdysi uložena i knihovna pražského kaktusářského spolku. Kaktusy pěstoval na ploše o něco větší než 1 m2 v předokenním skleníčku svého podkrovního ateliéru orientovaném na sever ve Vězeňské ulici v Praze. Často tu severní orientaci připomínal slovy, které známý politik později převzal, kdo z vás to má! (1) Plocha sbírky byla malá a proto byl názoru, že ve sbírce musí být „pohyb“. Tak během let docházelo k výrazným změnám zaměření, které bylo leckdy poplatné módním vlnám – od kaktusů Mexika po Jižní Ameriku a zpět a opět zpět. Ateliér byl i místem setkání jeho nejbližších přátel, kde se diskutovalo nejen o kaktusech, ale i umění, malířských technikách a pigmentech, vaření, víně atd.
Obr 1.: Zátiší s kaktusy, 1978, akrylát na plátně, 32 x 40 cm, signováno na zadní straně.
Čeněk Lysický, syn pekařského dělníka, se vyučil nástrojářem a kreslil, kde se dalo. S určitou nadsázkou si můžeme představit situaci, že jakýsi stranický představitel si všimne mladíka dělnického původu, jak si u soustruhu během přestávky na svačinu cosi kreslí do skicáře. To bylo v oné budovatelské době přímo snové spojení – dělník & umělec – a dělník byl vyslán vystudovat Akademii výtvarných umění v Praze, kde i dále pak působil jako pedagog. Bohužel z pohledu Strany správně nepochopil události roku 1968, včetně bratrské pomoci spřátelených vojsk, a musel z AVU odejit a i s tímto politickým škraloupem byl přijat na Uměleckou školu umělecko průmyslovou o blok domů dále, kde vedl ateliér textilního výtvarnictví.
Obr 2.: Zátiší s lofoforou, 1978, akrylát na sololitu, 50 x 30 cm.
Jeho volná tvorba byla ryze konceptuální, upřednostňoval malbu na karton a jako jeden u nás z prvních, ne-li vůbec první, maloval akrylátovými barvami. A přestože nebyl malířem „popisným“, nechal se od přátel umluvit a namaloval jim na jejich přání několik zátiší s kaktusy. Celkem na přání namaloval asi čtyři obrazy a jeden pro sebe – virtuální misku kaktusů, kterou si postavil na parapet. Později dostala ironický název „Cinerea in memoriam“ a posléze byla puštěna také do světa kaktusářů. Tři obrazy se podařilo během roku 2017 dohledat. U obrazů jen kaktusů nezůstalo a mezi kaktusáře se dostalo více maleb, ať již po výběru v jeho ateliéru nebo na konkrétní objednávku.
Čeňku Lysickému rozhodně nechyběl humor. Jeden z jeho známých již vlastnil obraz kaktusů, velmi se mu líbil, a požádal Čendu o další, velký, s tématem ženského aktu s kaktusem. Po čase si nadšeně přinesl domů zarámovaný obraz o velikosti 76 x 106 cm, kde žena leží v klasické poloze na pohovce u okna a na parapetu je opuncie. Obličej ženy nesl mírně rysy objednatele. Honorář byl s vysokou pravděpodobností dva větší kaktusy. Dílo pověsil na důstojné místo a kochal se. Po delší době spokojenosti, však přišlo rozčarování. Jeden jeho výtvarně vzdělanější návštěvník ho upozornil, že motiv obrazu velmi čerpá z díla Amadea Modiglianiho. Majitel, poněkud roztrpčen žádal Čendu o vysvětlení, ten odvětil, že hodnota díla je úměrná honoráři a že autorské malby za dva kaktusy bylo dost už na té opuncii. Majitel obrazu již také zemřel, nicméně obraz je shodou okolností právě ke koupi na eAntik.cz.
Obr 3.: Cinerea in Memoriam, 1979, akrylát na kartonu, 63 x 47 cm.
Znalosti malířských technik využíval Čeněk Lysický i jinde. Rostliny, které ho již v malé a stále se měnící sbírce omrzely nebo již nevyhovovaly, rozdával nebo je prodával na výstavách pražského spolku v Botanické zahradě na Slupi. Protože to byly kaktusy často již starší a s kosmetickými vadami, tak jejich zkorkovatělé či nevzhledné spodní části přemaloval vhodným malířským pigmentem, což mělo prodej usnadnit. Jednou však došlo k reklamaci, nedostatečně napitý kaktus doplnil v prodejním úseku své zásoby vody a přemalba popraskala… podobných téměř hrabalovských historek by jistě mohli pamětníci doplnit více.
Jaromír Seidl i Čeněk Lysický byli akademickými malíři, kteří pěstovali kaktusy. Kaktusařil také slavný malíř Josef Čapek, bratr spisovatele Karla Čapka. V závěru se můžeme ještě přenést na Moravu, v Brně byl malířem redaktor časopisu Kaktusář Bedřich Jajó, po kterém byla pojmenována Lobivia jajoana. Kaktusy maloval také řídící školy v Otrokovicích Vladimír Konvička, o jehož sbírce referoval na stránkách našeho časopisu B. Schütz (Kaktusy 1970 (4) 95-97). U nás zatím nedoceněným zůstává brněnský kreslíř-vědec-ekolog-kaktusář a milovník rodu Echinofossulocacus Jaroslav Záhora, který tvoří krásné kresby či akvarely s využitím znalostí o přirozeném výskytu kaktusů. Řada jeho děl je dnes ve vlastnictví našich kaktusářských přátel v Rakousku či Švýcarsku. Pokud byste měli možnost získat jeho obrázek, nezaváhejte!
(1) Výrokem „Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, kdo z vás to má?!“, kterým se v roce 2007 ztrapnil šéf ČSSD a expremiér Jiří Paroubek, se bavila celá republika.
Další obrazy Čeňka Lysického s nekaktusovou tematikou.
