Když jsme v roce 2018 projížděli přes městečko Sandia k La Soledad, nenechali jsme si ujít zastávku u Thelocactus conothelos v. argenteus. Tato rostlina určitě stojí za to, protože v naších sbírkách ji málokdy uvidíme tak hezkou, jako v přírodě. Odobně je to i Thelocactus macdowellii.
Měli jsme v plánu dojet až k vesničce Puentes a dále se už rozhodneme podle terénu. Rozhodně se nejedná o nějaký náročný výšlap. "Zářící bílé koule" svítí na dálku. Zastavili jsme u cesty hned za vesničkou a vyrazili nahoru. Není potřeba šplhat moc vysoko.
Obr. 1: Pohled na lokalitu. V pozatí "bílé koule" Thelocactus conothelos v. argenteus (foto: Jan Ulman).
Rostliny se zde nacházejí v hojném počtu. Jsou opravdu úžasné. Fotit by se tady dalo dlouze. Asi všichni jsme se shodli, že ty naše „chcípáky“ ve sbírce se jim nevyrovnají. Proč tomu tak je? Tyto rostliny vyžadují především tvrdé podmínky pěstování. Místní svah je docela strmý a je směrován na jihozápad. Prostě je to tady opravdu pořádný výpek. Maximum slunce a s tím spojené horko.
Obr. 2: Rostliny rostoucí ve štěrbinách vápencových skal (foto: Jan Ulman).
Holé a strmé vápencové skály rostlinám nejspíš neposkytují tolik živin a vláhy, kolik mají v našich sbírkách. Je potřeba proto dát rostlinám silně propustný substrát, umístit je ve sbírce na nejslunnější místo s dostatkem proudícího vzduchu a nepřehánět to se zálivkou ani hnojením. To by mohly být stručně zásadní podmínky pěstování. V dospělosti mají rostliny spíše vejčitý až mírně protáhly tvar, rozhodně by to ale neměly být vytáhle sloupky, jak je často vidíme v kultuře.
Obr. 3, 4, 5: Thelocactus conothelos v. argenteus (foto: Henryk Sikora).
Na lokalitě samozřejmě můžeme vidět spoustu jiných rostlin. Nachází se tady například několik druhů mammillárii, např. M. formosa, chionocephala, albicoma a candida. Dále je to všudypřítomná Neollolydia conoidea. Vyplatilo se nám taky přejít na druhou stranu cesty do křoví. Byly tady krásně vytrněné E. erectocentrus a velký trs Thelocactus multicephallus. Prostě krásná, rychlá a nenáročná zastávka.
Obr. 6. Thelocactus multicephalus (foto: Jan Jiška).
Obr. 7. Echinofossulocactus erectocentrus (foto: Jan Jiška).
A na závěr bych se chtěl rozločit jednou fotografií. Kaktusáří obvykle fotí na lokalitě ty nejkrásnější rostliny. Kamarád Karel Sladký ale vyfotil tuhle nostalgickou fotografií. Když si představité, že na obrázku je jedna rostlina, může z leva doprava krásně vidět, jak stařečkové odcházejí do kaktusářského nebe.
Obr. 8. Thelocactus conothelos v. argenteus (foto: Karel Sladký).
