Zdravím a posílám, myslím, docela pěkné foto končícího babího léta s babočkou na lobivce. Žádný příběh k tomu nemám, motýl byl už docela dobitý, takže hned neuletěl, jen si rovnal křídla.
Na třetí fotce už dobil baterky, zjistil, že to píchá a zase odletěl. U mě na zahradě moc nesekám, takže je tam docela pestrý ekosystém. Kocourovi chodil žrát granule ježek, je tam plno ještěrek (těm se líbí sucho a teplo pod lufťáky) a i nějaké „motýle‟. 
Zkrátka dokonalé zdůvodnění lenosti.
Martin Fara
Kočubejka jinak.
Snad každý kaktusář sní o tom, jak svým kaktíkům co nejvěrněji nahradit domovské prostředí. Tak i mě napadla tato kacířská myšlenka a volba padla na kočubejku, v tomto případě z Tuly. Je známo, že v Mexiku v drtivé většině rostou kočubejky v písčito-jílovitých bezodtokových pánvích, které jsou v období mimo dešťů tvrdé jak beton. V době dešťů pak tyto kočubejky srdnatě tráví určitý čas pod vodou. K činu jsem tedy potřeboval kvalitní jíl, což není úplně snadný úkol. Vzpomněl jsem si, že ještě jako děti jsme si v jednom jílovém dolu hráli. Vzal jsem to sportovně a pro sáček jílu jsem si do asi patnáct kilometrů vzdáleného jílového lomu dojel na kole. Výsledek vidíte na snímcích. Na prvním je po zálivce ponořená kočubejka, kdy se voda velmi pomalu vsakuje do jílu. Na druhém fotu je vidět, že se ji to zřejmě líbí, když už třetím rokem pravidelně vykvétá v tvrdé krustě.
Obr.1: Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus, Tula, Tam.
Obr.2: Ariocarpus kotschoubeyanus var. albiflorus, Tula, Tam.
Martin Krpata
Dobrý deň. Posielam vám fotky obrovský Gymnocalycium saglionis (kvetináč má priemer 30 cm) a v porovnaní maličký Gymnocalycium saglionis. Jeho vek je minimálne na 30 rokov a viac.
S pozdravom Jozef Zajačko z Rožňavy.
Posledná snímka z Mexika
Mal by som správnejšie napísať, že z roku 2020, a aj to, že tie snímky boli vlastne dve. Obidve z rovnakej lokality v blízkosti mesta Saltillo, ktorú mám nielen ja poznačenú ako San Martín de las Vacas. Je to vlastne kúsok od odbočky z hlavnej cesty a podľa všetkého malá dedinka San Martín de las Vacas je niekde pekne ďaleko za horizontom... Dlhý názov, ale dobre sa pamätá, aj vo vyššom veku, všakže.
A prečo práve záber odtiaľ sa mi akosi vryl do pamäti?
V Mexiku v polovici marca 2020 ešte všetci žili v dobe ďaleko predkovidovej, ale my, čo sme v nepretržitom spojení s domovinou, sme sa deň pred týmto záberom z úradných miest dozvedeli, že sa končí svet v podobe, ako sme ho poznali, máme hneď opustiť tamojšiu prírodu a bleskovo sa vrátiť, najlepšie do hlavného mesta Mexico, D. F., aby sme sa mohli čím skôr vrátiť niekto do Česka, druhí dvaja do Poľska a ja pekne na Slovensko.
Stalo sa, naplánovaná cesta v polovici a zrazu je tu koniec! Otáčame, ale ešte na rozlúčku ideme na istotu, tam, kde vieme, že sa rastliny pred nami neskryjú – po noci v hoteli v Saltillu ráno vyrážame rovno na lokalitu. Nebol to však zážitok, o ktorý sme v tej chvíli stáli – rýchlo sme porobili po pár záberov a každý už mal v hlave šialenú cesto do hotela v de-fe, pekne cez 1000 km.
Aj so zástavkou na tankovanie a „poslednou večerou“ sme to stihli za 11-12 hodín...
Je rok a pol po návrate z tej zle-pamätnej cesty, a stále som sa nedostal k otextovaniu fotografií. Takže aspoň tieto dve. Na rozlúčku s Mexikom. Vtedy sme nevedeli na ako dlho. A preto sa len a len pre nás pekne zvlnili rebrá Echinofossulocactus/Stenocactus multicostatus a pozdravili nás lupene kvetov na mnohých exemplároch Thelocactus bicolor.
Stenocactus multicostatus, San Martin de las Vacas
Thelocactus bicolor, San Martin de las Vacas
Igor Dráb
Není moc času, ale nacvakal jsem ve sbírce pár podzimních Gymnocalycium, myslím že ten podzimní průvan od pole u nás na zahradě a podzimní střídání teplot je pro vývoj trnů moc dobrá věc. 
Pěkný podzim a opatrujte se.
Gymnocalycium neuhuberi LF 10, ještě od Miloše Dubna
Gymnocalycium catamarcense v. belense RF 247
Gymnocalycium spegazzinii MT 06-034, El Obelisco
Vojta Hamáček, Chrudim
Do rubričky foto měsíce posílám dva starce, jeden letitý Ferocactus recurvus a jeden Sclerocactus polyancistrus. Na konci sezóny krásně vytrňují, to je krása!
Jiří Hanzelka, Praha
