Projíždíme solnou poušť
Je 23.1. a čeká nás přejezd přes Salinas Grandes. Kousek od místa nocování zastavujeme ještě u Telares. Mezi keři pobíhá varan asi 80 cm dlouhý, kterého se snažíme vyfotit. Potom už vyrážíme po prašných cestách do pouště hledat Gymnocalycium ragonesii.
Už z dáli je vidět bílý horizont, jakoby bylo celé území pod sněhem. Je však už po ránu 30 °C, takže to není sníh, ale sůl, jak napovídá sám název Salinas Grandes. Teploty během dne rychle stoupají až na 39 °C ve stínu. Dominantní rostlinou celého území, které projíždíme, je Stetsonie coryne. Teploty na slunci jsou tak vysoké, že se nedá na stetsonii udržet ruka. Spoustu rostlin je padlých na zem, často trčí jen suché, zdřevnatělé pletivo. Kolem cesty je vidět několik zdechlých krav a koní. Nemilosrdná vedra v poušti jsou jak pro rostliny, tak i pro zvířata velmi náročná. Mnoho z nich spalující horko nepřežije, a to jsou těmto podmínkám přizpůsobeny. Taková je tvář pouště. Několikrát zastavujeme na focení, bohužel v hledání gymen jsme neúspěšní. Projíždíme zasolenou zemí. Je po deštích, místy ještě stojí voda, a kde už je sucho, tak zem praská. Máme přesný typ, že u patníku na km 969 roste v těchto tvrdých podmínkách G. ragonesii. Nenacházíme však ani jeden kus. Malá gymna budou asi schovaná pod nánosy jemného bahna nebo prachu a objevit se dají, až vystrčí své dlouhé květy. I kdyby zde něco rostlo, měli bychom opravdu hodně štěstí, abychom to v prachové spraši nalezli. Během cesty se začíná objevovat na lokalitách Tephrocatus articulatus a jeho varieta inermis.
Vlevo: Už z daleka je vidět bílá sůl na Salinas Grandes. Vpravo: Opuntia quimilo s cihlově červenými květy.
V oblasti pouště Salinas Grandes bylo uhynulých nejen mnoho stetsonií a akácií, ale i dobytka (23.1.2007).
Gymnocalycium robustum
Caesalpinia gillesii s krásnými květy.
Gymnocalycium riojense subsp. paucispinum, Telaritos 23. 1. 2007.
Gymnocalycium riojense subsp. paucispinum - řez květem.V sedmdesátých letech jsem koupil na burze nádherná gymna pod označením sp. TEL, která rostou na hranici mezi Catamarcou a La Rioja, my je fotili na lokalitě u Telaritos. Roku 1991 byla rostlina popsaná jako Gymnocalycium riojense subsp. paucispinum Backebeg. ex H.Till & W.Till. Rostliny jsou krásné i na nalezištích a některé dokonce kvetly.
Odpoledne sjíždíme z plánované trasy do města Catamarca. Je to zajížďka asi 70 km, ale musíme koupit plyn na vaření, který došel, a nikde jinde jej nekoupíme než ve velkém městě. Také docházejí peníze a musíme vyměnit nějaké peso. Ani v takovém velkém městě jsme v bance neuspěli. Nakonec jsme však měli štěstí při čepování nafty, kde se mohlo platit dolary a jako zbytek vrátili pesa. Je to dobrý způsob, jak jednoduše na některých pumpách vyměnit peníze. Fotíme starý kostel, náměstí, nakupujeme upomínkové předměty, CD s argentinskou hudbou apod. Po vyřízení všech potřebných záležitostí hledáme ve městě hotel na spaní. Nakonec objevujeme tříhvězdičkový hotel CORAL za velice dobrou cenu. V hotelu provádíme potřebnou hygienu a vyrážíme do centra na dobrou večeři. Stále je velké vedro s teplotami kolem třiceti stupňů. Vracíme se ve 23. hodin, abychom se vrhli na čištění semen, ukládání dat do PC apod. Bylo horko a nedalo se spát, zvládnul jsem to až po 2. hodině. Vstával jsem brzy ráno, bylo pod mrakem a teploty 28 °C, silný vítr. Během dopoledne jsme provedli velký nákup a vyrazili za kaktusy na další lokality.
Gymnocalycium riojense subsp. paucispinum, Telaritos 23. 1. 2007.
