Jsou číslovky, kterým se člověk ve spojení s věkem kamarádů jaksi podvědomě brání. Tedy ne, že by je zpochybňoval, ale s číslovkou 75 by si současnou životní aktivitu brněnského kaktusáře, pana Jaroslava Procházky, spojil jen málokdo.
A přesto je tato spojitost pravdivá. Náš kaktusář, který několikrát do roka ve svých přednáškách na nejrůznějších významných a méně významných domácích a zahraničních kaktusářských setkáních šíří neúnavně obdiv ke kráse svých oblíbených pichláčů, oslavil dne 6. srpna 2019 v plné síle krásné 75. narozeniny. A že je opravdu co slavit. Vždyť významem svých sběratelských, pěstitelských, cestovatelských a přednáškových aktivit přesáhl hranice republiky jako málokdo. Jeho vlídná a laskavá žena Zdenka, která je neodmyslitelným předpokladem a součástí jeho úspěchů, jej někdy s nadsázkou označuje jako lva. Lva podle měsíčního znamení a podle vytrvalosti a houževnatosti, se kterou si jde za vysněnými cíli.
Obr.1 Ve sbírce Jaroslava Procházky lze obdivovat nejen gymnokalycia, ale v době květu také mediolobivie (foto J. Procházka).
Do okruhu jeho kamarádů a známých patří nebo patřili také mnozí významní evropští kaktusáři (W. Rausch, F. Kűhhas, H. Till, L. Bercht, H. Nagl, V. Schädlich, A. Hofer a další). Nejblíže má k panu Wolfgangu Papschovi, prezidentu Rakouské kaktusářské společnosti GÖK (Gesselschaft Österreichischer Kakteenfreunde), se kterým několikrát vycestoval do vysněné domoviny kaktusů. Společně se vypravili do míst, ve kterých se jako kaktusáři pohybovali po Albertu Vojtěchovi Fričovi jako první. Zkusme si jen připomenout, jak exoticky zněl tehdy našim uším zápis polního čísla prvního pozorovaného gymnokalycia z jeho první cesty do Argentiny v roce 1992: „JPR92 2/2 G. schroederianum ssp. bayense, B.A. Olavarria, Sierra Bayas 190m“. Kolik informací bylo jen skryto v tehdejším neobvyklém zápisu! A ty pocity tenkrát! Na chvilku jsme mohli být s Jaroslavem Procházkou ve stejných místech! A nebyl by to on, kdyby si pro cestu nevytknul nějaký jasný cíl. Aby se společně s Wolfgangem nepokusili najít v přírodě nějaký předobraz toho správného „starého“ druhu Gymnocalycium gibbosum. Podařilo se. Podle jeho slov může být tím znovuobjeveným typovým druhem třeba populace na lokalitě Carmen de Patagones (JPR92 28/67 Gymnocalycium gibbosum typ, Carmen de Patagones 50m - na obr. 2 a 3).
Obr. 2 Gymnocalycium gibbosum JPR92 28/67 (typ), Carmen de Patagones 50m.
Obr. 3 Gymnocalycium gibbosum JPR92 28/67 (typ). Světlejší rostlina ze stejného výsevu.
A potom je tu historie nálezu skutečně krásného gymnokalycia z lesostepní vegetace okrajové části Salinas Grandes, z travnatých vyvýšenin s mělkou půdou na výchozech matečných hornin. Záznam nálezu nacházíme v seznamu polních čísel z druhé cesty Jaroslava Procházky do Argentiny v roce 1995 pod označením: „JPR95 184/562A Gymnocalycium sp. (nové), Cor. Quilino 470 m“. Zápis je ponechán v autentické podobě, jde hlavně o poznámku v závorce „nové“ a o další informace připojené za polním číslem. Jmenovaná gymnokalycia rostou v blízkosti Quilina, ve výšce 470 metrů v provincii Cordoba v Argentině. Rostliny popsal Vladimír Šorma v časopise Gymnofil v roce 1999 na počest objevitele jako nový druh Gymnocalycium prochazkianum. Jde bezesporu a jeden z nejkrásnějších objevů v rámci rodu Gymnocalycium z posledních desetiletí. Prozradí se snadno v každé sbírce specializované na gymnokalycia - má charakteristickou, šedavě bílou, jakoby ojíněnou pokožku a atraktivní květy ( link: https://www.cact.cz/noviny/2002/09/Gymnocalycium_prochazkianum_m.jpg ).
Obr. 4 Charakteristická epidermis u Gymnocalycium prochazkianum JPR95 184/562A, Cor., Quilino.
Obr. 5 Kvetoucí Gymnocalycium prochazkianum JPR95 184/562A.
Sbírka Jaroslava Procházky prochází změnami, ostatně jako každá. Větší zastoupení v ní dnes mají příbuzenské skupiny kaktusů, na které se časem více soustředil. Z gymnokalycií jsou to druhy skupiny G. bruchii, G. spegazzinii a již zmíněné skupiny gibbosovitých. Logicky se na ostatní rody už tolik místa nedostává, čestnou výjimkou byly dříve thelo- a tefro-kaktusy, nyní je ušetřený čas věnován více turbinikarpusům, chamaecereusům a mediolobiviím (Obr. 1) .
Osobnost Jaroslava Procházky lze přiblížit i jinak. Před svou první cestou přes oceán se stačil ještě potkat s tehdejším předsedou brněnského klubu Astrophytum, s panem Josefem Moučkou, který mu svým zcela typickým a osobitým způsobem sdělil, že se vypravuje do krajin, kde se vyskytují kaktusy rodu Austrocactus, Pterocactus a Maihuenia, které jsou v našich sbírkách prakticky neznámé. Že by tedy měl věnovat pozornost především jim, nikoliv ve sbírkách plevelným gymnokalyciím. A jak to dopadlo? Jaroslav Procházka se na cestách věnoval obojímu a po návratu nezištně předal veškerý vzácný rostlinný materiál z Patagonie s výjimkou plevelných gymnokalycií panu Moučkovi a přes něj i jiným vážným zájemcům. Obdobně cenné tilandsie z dosud neznámých lokalit putovaly po návratu z cesty do sbírky profesora Jana Glosera, specialisty na daný rod. Kdo byl tehdy schopen udělat něco podobného?
Obr. 6 Austrocactus patagonicus JPR pěstovaný na plném slunci má nádherné robustní otrnění.
Obr. 7 Austrocactus patagonicus JPR - stejná rostlina jako na předcházejícím obrázku v květu.
Obr. 8 Jiná kouzelná rostlina ze sběrů J. Procházky - Austrocactus patagonicus ruta 5, JPR.
Jaroslavovo zapálení nekončí u kaktusovitých. Kdejaká jarní cibulovina, sukulenty, orchideje - ty tropické a i ty naše skromné, bramboříky, vánoční kaktusy, o všem se s naším jubilantem můžete zasvěceně bavit. To vše má na své malé zahrádce alespoň trochu zastoupeno. A nejenom to, rád se s opravdovým zájemcem o kytičky rozdělí. Jen tak, pro vnitřní radost. Také se svou laskavou paní Zdenkou se umí rozdělit. On kytičky sbírá, Zdenka má dovoleno se o ně starat. A přesto je Jaroslav oříškem. Jen nerad se nechává fotit. Bylo nutno probrat se hromadou fotek, aby byly nalezeny nějaké, které by jej alespoň trochu vystihovaly. Pomohly fotografie ze společné dovolené v Bulharsku. I tam nás překvapil. V zapůjčeném autu nás zavedl na dvě lokality bulharských netřesků.
Obr. 9, 10, 11, 12 V roce 2011 nás Jaroslav Procházka na jihovýchodě Bulharska v pohoří Strandža zavedl na dvě lokality krásných bulharských netřesků Sempervivum ruthenicum. Série snímků pochází z lokality Popovi skali.
Obr. 13, 14, 15 Náš jubilant se jen nerad nechává fotit. Nakonec se podařilo najít dokonce hned tři fotografie zachycující atmosféru bulharského večera se skleničkou červeného vína. Ta první zachycuje J. Procházku diskutujícího, ta druhá po překvapení z blesku a gesto na třetím obrázku je výrazem vděčnosti za to, že má kolem sebe tak mimořádně chápavé posluchače.
Jen jedno se ale nedoporučuje - bavit se s Jaroslavem o politice. V ní má už dlouho jasno, lva v sobě rozhodně nezapře.
Tak tedy Jardo, díky Tobě za to, co děláš a jaký jsi.
Přijmi prosím přání všeho nejlepšího do dalších let.
