Začněme zprávou o milé návštěvě, zastavil se u nás známý pěstitel (zejména Gymnocalycium) pan Ludwig Bercht s akronymem LB – (viz jeho sbírka) spolu s panem Volker Schädlichem. Je to také specialista na Gymnocalycium s akronymem VoS, provozuje stránku s nádhernými fotografiemi. Pro gymnofily (škodolibci to překládají jako „nahomilci“) je to známá dvojice (Holanďan a Němec), kteří cestují a studují gymna v přírodních podmínkách.
Moc pěkně jsme si popovídali, každý ve svém jazyce – ale kaktusáři si jistě dobře porozumí…
Už koncem září vykvetl vzácný Echinocereus, jenž má tu čest vystupovat i v posledním Atlasu kaktusů 2018. O rok později na 3 rostlinách po letech vykvetlo více květů, plody se úctyhodně nalévají, takže je předpoklad, že semena budou v letošní nabídce semen – vyjde na přelomu říjen/listopad. Konečně se tedy ve sbírkách tento vzácný druh trochu rozšíří. Na ostrov se jen tak někdo nedostane, přistání je tam totiž hodně obtížné, pobřežní skály vystupují strmě z moře. Druh je k nerozeznání podobný k E. grandis, ten má ale odlišný květ, co do podoby i co do barvy.
Doporučuji teplejší zimování, rozhodně nad 10 °C, na ostrově je celoročně dost teplo.
Echinocereus websterianus Lau 098, Isla San Pedro Nolasco, Sonora, MEX.
Ještě jeden obrázek echinocereusu, který se v našich sbírkách objevuje jen sporadicky, E. ferreirianus, z teplého poloostrova Baja California. Je to blízký příbuzný E. lindsayi, často se lindsayi uvádí jako poddruh k E. ferreirianus. Kvete v pozdnějším věku, určitě aspoň 10 let po výsevu semen.
Echinocereus ferreirianus subsp. ferreirianus SB 1268
Do třetice poslední z dolno-kalifornských echinocereusů, E. brandegei. Ten kvete určitě jako jeden z posledních – ne-li úplně poslední echinocereus. Ve sbírkách kvete také dost dlouho po výsevu, má ovšem dost velké nároky na místo, po letech trs dorůstá půlmetrové šířky. Často se v přírodě vyskytuje společně s rostlinami zobrazenými na předchozím obrázku – E. ferreirianus.
Echinocereus brandegei
V minulosti jsem v novinách zveřejnil obrázek této kristátní rostliny. Tehdy to ovšem byla mnohem menší rostlina, dnes tento bochan měří okolo čtvrt metru. Na to že turbinikarpusy jsou obvykle miniaturky, jedná se o úctyhodně narostlou kytku – samozřejmě, je to díky svému atypickému hřebenovitému růstu.
Turbinicarpus schwarzii, kristátní forma.
Na závěr dvakrát z jiného ranku. Nejdříve víno – Cyphostemma jutae, z čeledi Vitaceae. Podařilo se mi sprášit drobná nenápadná kvítka a mám tak dva hrozínky plodů. Ty jsem měl už loni, ale výsev byl zbytečný. Pokud máte někdo radu, jak tato semena přinutit ke klíčení – prosím, napište – třeba dole pod článkem – v diskuzi. A pozor, musím varovat – stačí jen půl stupně pod nulou, a listy zbělí a odpadnou. Pachykaul ovšem na jaře zase obroste krásnými listy. Mimo sezónu je zimuji ve skleníku, společně s kaktusy. Divoce rostou v jižní části Afriky.
Cyphostemma juttae
A druhá krasavice – tu mám teprve nedávno. Jedná se o jihoafrickou cibulku Haemanthus neboli Scadoxus multiflorus. Když jsem ji viděl – věděl jsem, že půjde se mnou. Pokud si cibulku někde opatříte, buďte v klidu, když nevyraší v květnu nebo v červnu. Začne se probouzet teprve v červenci, rychle vyžene stvol s krásným květem a teprve potom narostou listy. Je třeba ji držet do konce roku na teplejším místě a s mírně vlhkým substrátem.
Scadoxus (Haemanthus) multiflorus
Tolik ze sbírky v září, v říjnu už to nebude tak slavné – tedy co se týče květů.
Čeká nás stěhování na zimoviště, to je nepříjemná část našeho kaktusaření, ale jistě si ještě užijeme pár dnů babího léta.
Mějte se hezky Pavel Pavlíček
