Priorita jména E. lloydii před jmény zacatecasensis nebo erectocentrus
Cílem příspěvku je zdůvodnit, proč by mělo být správným jménem pro tuto velmi atraktivní skupinu rostlin s dlouhými, plochými, papírovitými horními trny a relativně malým, spíše světlým trychtýřovitým květem Echinofossulocactus lloydii Britton & Rose.
Obr. 1 Divoká krása trnů Echinofossulocactus lloydii (Sandia, Nuevo León).
V minulém díle bylo zdůvodněno, proč je jméno E. erectocentrus Backeberg nadbytečné (viz předcházející 8. díl). Popis byl udělán na základě chybné interpretace odlišností jediné rostliny z přírody, u níž nebylo možno dohledat naleziště. Rostlinu popsal Curt Backeberg v monografii Die Cactaceae v roce 1961, v době, kdy se mělo používat již téměř 50 roků pro obdobné rostliny jméno E. lloydii anebo E. zacatecasensis. Pozornosti by neměl ujít poslední odstavec Backebergova komentáře (Backeberg, 1961) týkající se druhu E. zacatecasensis:
„E. lloydii hat ungefähr die gleiche Randstachelzahl wie E. zacatecasensis, jedoch weit mehr und dűnnere Rippen und ähnelt sich darin dem E. multicostatus noch mehr; bisher hat niemand die genaue Rippenzahl angegeben; nach Britton u. Roses Abb. 118 habe ich űber 100 gezählt, soweit dies nach der Darstellung ermittelt werden konnte. Wenn auch Britton u. Rose E. lloydii in ihrem Schlűssel nicht hinter E. multicostatus stellen, könnte sich ergeben, daß er in jener Rubrik richtiger steht.“ (C. Backeberg, 1961, Die Cactaceae, (5): 2772)
Překlad: „E. lloydii má přibližně stejný počet okrajových trnů jako E. zacatecasensis, ale mnohem více užších žeber a podobá se tímto E. multicostatus ještě více; dosud nikdo neuvedl přesný počet žeber; podle obr. 118, publikovaného Britonem a Rosem, jsem napočítal přes 100, pokud to bylo možné podle vyobrazení určit. Pokud také Briton a Rose nezařadili ve svém klíči E. lloydii pod E. multicostatus, mohlo by se tímto poukázat na to, že jeho zařazení v této kategorii by bylo správnější.“
Nemá smysl polemizovat s C. Backebergem o správnosti nebo nesprávnosti zařazení E. lloydii pod E. multicostatus. Důležitější je tendenční využití až zneužití ověřitelných charakteristik. Pokud si totiž sami dáme tu práci a žebra typové rostliny E. lloydii v původním popisu na obr. 118 spočítáme (Britton, N.L., Rose, J.N., 1922, The Cactaceae, (3): 112), nedojdeme k číslu většímu než 55, které rozhodně není zaměnitelné s číslem „větším než 100!“. Číslo 55 odpovídá jednomu z čísel z číselné řady Fibonacciho posloupnosti, ve které je každé následující číslo rovné součtu dvou čísel předcházejících. Část posloupnosti je možno využít i jako pomocné kritérium pro taxonomické účely u rodu Echinofossulocactus: 13 (E. coptonogonus), 21, 34, 55, 89, 144 (E. multicostatus). Jde opět o jeden ze znepokojivých postřehů u díla C. Backeberga. Proč přistupoval takto nepřesně ke snadno ověřitelným charakteristikám rostlin? Můžeme spekulovat o tom, že sám cítil, jaká je míra shody mezi jím nově zaváděným druhem E. erectocentrus a druhem E. lloydii. Budeme-li pokračovat ve spekulacích, potom by za takových okolností bylo pro C. Backeberga opravdu výhodnější přiřadit E. lloydii do příbuzenského okruhu E. multicostatus a uvolnit tak „prostor“ pro E. erectocentrus. Dnes máme dost důkazů o existenci přechodných populací mezi druhem E. lloydii a druhem E. multicostatus na hranicích rozšíření areálů obou druhů, za které by byl svého času C. Backeberg určitě vděčný. Ale dost spekulací, fakta zůstanou fakty a mezi ně patří to, že C. Backeberg popsal v roce 1961 ještě jednou již popsaný druh E. lloydii, případně E. zacatecasensis.
Pokud tedy vyloučíme jméno E. erectocentrus jako synonymum pro druhy E. lloydii a E. zacatecasensis, měli bychom se pokusit o téměř nemožné, o jasné oddělení obou zbývajících druhů. Slovní popisy druhů E. lloydii a E. zacatecasensis od pánů N.L. Brittona a J.N. Roseho (Britton et Rose, 1922, The Cactaceae, (3): 112-113) nám moc nepomohou. Morfologické charakteristiky se kryjí, případně se liší pouze hodnotou horní či dolní meze uvedeného rozpětí. Přesné udání naleziště také chybí. Naštěstí byly typové rostliny uloženy ve více exemplářích v herbáři Smithsonova přírodovědného muzea ve Washingtonu. Jde o rostliny sbírané F. E. Lloydem v roce 1908. V případě E. zacatecasensis je v doprovodné poznámce uvedeno: „sbíráno v severním Zacatecasu v roce 1908, živé exempláře byly zaslány do Washingtonu, kde vykvetly v březnu roku 1909“. V případě E. lloydii je uvedeno: „sbíráno v Zacatecasu 14. srpna v roce 1908, vykvetlo téhož roku ve Washingtonu, obr. 118 (Britton et Rose, 1922) zobrazuje typovou rostlinu, stejná fotografie je připojena k herbářové položce“.
Obr. 2 Porovnání celkového vzezření E. lloydii a E. zacatecasensis na dokumentačních fotografiích typových rostlin (Zdroj: Smithsonian National Museum of Natural History, Catalog No. 182076 a Catalog No. 182077).
Obr. 3 Porovnání květů vypreparovaných z typových rostlin E. lloydii a E. zacatecasensis uložených v herbáři (Zdroj: Smithsonian National Museum of Natural History, Catalog No. 182076).
Obr. 4 Porovnání areol s trny z typových rostlin E. lloydii a E. zacatecasensis uložených v herbáři (Zdroj: Smithsonian National Museum of Natural History, Catalog No. 182076 a Catalog No. 182077).
Z herbářových položek a z popisů obou druhů lze vyvodit, že na úrovni současných poznatků o extrémní variabilitě morfologických znaků této příbuzenské skupiny v areálu výskytu dosahující v přírodě až 700 km v podélném směru nejsou zjištěné rozdíly mezi druhy E. lloydii a E. zacatecasensis udržitelné pro taxonomické oddělení obou druhů (obr. 5).
Obr. 5 Zástupci rozdílných populací druhu E. lloydii v rámci areálu svého výskytu.
Pokud si navíc uvědomíme zvláštní historii obou druhů, tj., stejný sběratel (F. E. Lloyd), stejný rok objevu (1908), uloženo ve stejném herbáři (Smithsonian National Museum of Natural History) a popsáno stejnými autory (Britton & Rose) ve stejný rok (1922), potom můžeme mezi pomyslnou „váhou“ obou jmen položit rovnítko. Avšak jméno Echinofossulocactus zacatecasensis Britton & Rose v sobě obsahuje geografickou příslušnost pouze pro stát Zacatecas a takové geografické omezení pro příbuzenskou skupinu E. lloydii s nejrozsáhlejším rozšířením v rámci rodu Echinofossulocactus od Hidalga po Durango není jednoduše pravdivé. Jsou-li dvě botanická jména určena pro stejnou taxonomickou skupinu a mají-li obě jména teoreticky stejnou váhu, potom by mělo být vybráno to jméno, které není zatíženo žádnou chybou a tím jménem může být jedině Echinofossulocactus lloydii Britton & Rose. V části 8. seriálu o echinofosulokaktusech byly blíže představeny dvě populace E. lloydii, v této části budou představeny další tři populace.
Obr. 6 O rostliny, které by mohly odpovídat poněkud jemnějšímu otrnění typových rostlin E. zacatecasensis, není na lokalitách příbuzenské skupiny E. lloydii nouze. Rostlina z blízkosti Coapas (severní Zacatecas(!) cca 30 km od Tecolotes, Zac.).
Obr. 7 Museli bychom ale na stejných lokalitách vytrhat ty jedince, kteří odpovídají typovým rostlinám E. lloydii (Coapas, sev. Zacatecas).
Obr. 8 Pokud to otrnění mladých rostlin dovolí, je možno pohlédnout do jícnu typických květů pro E. lloydii (Coapas, sev. Zacatecas).
Obr. 9 Jedna z mnoha desítek rostlin na lokalitě E. lloydii si provokativně „vyhodí“ centrální střední trny. Vpravo dole od ní je možné najít ve štěrku dva semenáčky (Coapas, Zacatecas).
Obr. 10 Semenáček E. lloydii s juvenilními trny bez charakteristických žeber (Coapas, Zac.).
Obr. 11 Pohled na lokalitu blízko Coapas v severním Zacatecasu.
Obr. 12 Hustota populace E. lloydii a variabilita otrnění na svahu hory El Potosí ve výšce 2 700m n. m. v Nuevo León. Na snímku je celkem 10 rostlin. V těchto podmínkách působí rostliny jako miniatury rostlin z údolí. Lokalitu jsme objevili těsně před západem slunce, pro špatné světelné podmínky je proto fotografie převedena do černobílé podoby.
Obr. 13 Porovnání otrnění dospělých rostlin na lokalitě El Potosí ve státě Nuevo León.
Obr. 14 V horských podmínkách na lokalitě El Potosí je rostlinám lépe, pokud jsou částečně zatažené do půdy mezi trsy krátkostébelných trav.
Obr. 15 V březnu roku 2013 se Zdeňkovi Vaškovi v Coahuile nedaleko od Buňuelos podařilo nafotit tento skvostný E. lloydii.
Obr. 16 Nikoho asi nepřekvapí, že jsme lokalitu zařadili o rok později také do plánu cesty (únor 2014, Buňuelos, Coahuila).
Obr. 17 Nebyli jsme v hledání zdaleka tak úspěšní jako Zdeněk. Přesto byla návštěva lokality úspěšná. Potvrdila příslušnost populace k E. lloydii Buňuelos, Coahuila).
Obr. 18 Tato kytička měla snad k té Zdeňkové krásce nejblíž (Buňuelos, Coahuila).
Obr. 19 Rostlina s jemnějšími horními a bočními středními trny (Buňuelos, Coahuila).
Obr. 20 Příspěvek končí stejně, jak začal - divokou krásou trnů Echinofossulocactus lloydii, tentokrát z lokality blízko Buňuelos z Coahuily.
Byly popsány důvody, proč by jméno E. zacatecasensis mělo zůstat pouhým geograficky omezujícím synonymem jména E. lloydii. Echinofossulocactus lloydii Britton & Rose v sobě navíc obsahuje výraz úcty k objeviteli, k nálezci druhu - F. E. Lloydovi. Vím, že to už není možné, ale za sebe bych si alespoň v teoretické rovině přál najít shodu ohledně jména E. lloydii s těmi zainteresovanými, kteří v dané době považovali jméno E. zacatecasensis za oprávněné a kteří uložili a zdokumentovali cenný autentický herbářový materiál, jmenovitě především s F. E. Lloydem, N. L. Brittonem a J. N. Rosem.
Poděkování: Autor článku děkuje panu Zdeňku Vaškovi za nezištné poskytnutí fotografie E. lloydii z lokality blízko Buňuelos v Coahuile.
