Průzkum mezi La Toma a San Luis
Následující dny důkladně prozkoumáváme lokality v provincii San Luis. Je tu spoustu zajímavých kaktusů, kromě známých druhů zde rostou dosud nepopsané kytičky, provizorně nazvané sp. zelené, sp. modré apod.
Tomáš si na studium této oblasti vyčlenil dva týdny. Jezdíme křížem krážem ze severu na jih a opačně, z východu na západ a opačně, zastavujeme téměř u každého podezřelého hrbku a prozkoumáváme krajinu v okolí města La Toma. V úterý 9. 1. ve městě nakupujeme potřebný proviant, pečivo, zeleninu, vodu, dáváme si na pumpě životabudič v podobě kávy a po doplnění nádrže vyjíždíme na další průzkum. Za městem u Vieja je balnearium, krásná příroda, bublavý potok s čistou vodou, teploty už po ránu stoupají ke třicítce, v poledne se rtuť na teploměru zastavila na 33 °C ve stínu. Využíváme situace a jdeme se vykoupat, vyprat špinavé prádlo, něco drobného pojíme a vyrážíme na protější svah za kaktusy. Výskyt kaktusů na těchto lokalitách je prakticky stejný, mezi zmíněnýma „espéčkama” vévodí na lokalitách Gymnocalycium achirasense, která rostou na kamenitých výstupech vyčnívajících z husté trávy. Tradiční doprovodnou vegetací jsou Notocactus submammulosus, Trichocereus candicans, Pterocactus tuberosus, Lobivia aurea a různě vytrněné formy Opuntia sulphurea. Krajina je více travnatá, z drobnými keři, bez stromů, se spoustou nádherných kytiček, mezi nimiž vynikají cínie, starčeky, bílé zvonečky, různé druhy z čeledi Solanaceae a zajímavé skalničky, které nedovedu zatím určit, ale už se na tom pracuje.
Cesta probíhá bez problému až do chvíle, kdy KAREL občas začíná stávkovat a nechce startovat. Abychom někde nezůstali trčet, tak se raději vracíme do La Tomy a hledáme servis. Jak už to chodí, zákon schválnosti funguje spolehlivě, KAREL dostal strach z opraváře a chytá vždy na poprvé. Večer se rychle blíží, tak odjíždíme opět k balneariu, kde se chystáme na spaní. Nesmí chybět tradiční večerní polévka. Máme slušný výběr sáčkových polévek, avšak při dotazu "kterou si dnes dáme" , zná Tomáš jen jedinou odpověď: "gulášovku". Ta se však nedá jíst každý den, a tak povaříme nakrájenou zeleninu, přidáme vždy nějaký sáček bramborové, zeleninové, brokolicové apod., vše patřičně dochutíme a vrháme se k jídlu. Než se polévka uvařila, využili kluci čas k čištění semen.
Krásné večery pod Jižním křížem dopřávají klukům čas k probrání celodenních výsledků. Diskuse trvají často dlouho přes půlnoc, Martin jim důvěrně začal říkat „večerní sympozium”. Tentokrát bylo „sympozium” nadmíru plodné. Viděli jsme zajímavou lokalitu jižně od Los Menbrillos, kde vynikaly nezvykle velké „achirasy” dosahující rozměrů 20x30 cm. Taková nádhera se musí zdokumentovat, a tak nechybělo ani pózování z těmito kytičkami. Většinou se vyfotíme navzájem, abychom měli nějaké památeční foto.
Společně s nimi zde rostlo G. sp. modré s krásnými růžovými květy, na toto pozdní léto jich zde kvetlo nezvykle hodně – prostě nádhera. A právě tato „espéčka” byla tématem dlouhých diskusí. Já jsem Tomáše s humorem dráždil, že už týden hledáme stále stejný jeden druh. Posilněni několika kalíšky slivovice, se teorie příbuznosti druhů dostávaly do nevšedních kombinací. Po následujícím vyprovokování vyslovil Tomáš už hodně po půlnoci pověstnou, dnes už nezapomenutelnou větu: „Malé zelené vychází z velkého modrého a naopak, a to vše je poeschlii… a zatím nikdo neví, co to poeschlii je!”
O dva dny později přišlo rozuzlení. Když se dopíjely poslední zásoby slivovice, padl při dalším večerním „sympoziu” zajímavý závěr: „Teď, když víme, co je poeschlii, je všechno jinak!”. Tyto úvahy berte opravdu s humorem, na konečné výsledky si musíte počkat, až Tomáš zpracuje všechny získané informace a výsledky někde uveřejní. Do toho se mu nebudu plést, to raději budu vařit jeho gulášovku.
Následující den 10. 1. pátráme opět v okolí města La Toma, vracíme se zpět na křižovatku k Los Menbrillos a pokračujeme v důkladném prozkoumávání lokalit. Často se z liduprázdné buše vynoří místní gaučové, vůbec nevíme, kde se zde tak najednou vzali a ptají se, co tam děláme. Vždy jsou přívětiví, ochotni pomoci, rádi by si povykládali, ale naše španělština není na dlouhé vykládání. Po vysvětlení, že hledáme a fotíme kaktusy, nechtějí věřit, proč se vůbec zabýváme nějakým plevelem. Někteří rančeři dokonce vůbec neví, že na jejich pozemku rostou nějaké malé kaktusy. Jen jedenkrát se nám stalo, že po zastavení vyběhl z nedalekého domku gaučo a striktně nám zakázal vstup na jeho pozemky. Stalo se tak nyní, hned po ránu na první lokalitě, takže jsme se sbalili a odjeli za kopec, kde nás už nebylo vidět a dokončili jsme průzkum krajiny. Při další cestě najednou kolem plotu vyběhl pštros a jak se rychle objevil, tak i rychle zalehnul, ve vysoké trávě pak už nebyl vidět. Kromě typických zástupců těchto nalezišť zde vynikají nádherné kytičky Gymnocaycium brachyanthum.
Přesunujeme se do oblasti Cerros Largo, kde se vyskytuje Gymnocalycium carolinense. Pěkná, hornatá krajina jen umocňuje zážitky. Tomáš s Martinem vyběhnou na velký kopec, aby zjistili, že stejné kytky se objevují jak dole, tak i nahoře. V trávě žije spousta kudlanek, 8-10 cm velké, většinou zelené nebo hnědé barvy. Na nalezišti kolem Cerro del Valle rostou společně s malými Gymnocalycium carolinense také Gymnocalycium brachyanthum var. gertrudae. Při průjezdu pohořím San Luis se nám naskytují krásné pohledy na okolní krajinu, děláme dokumentační obrázky – nádhera. Dále naše cesta směřuje na jih k Dique La Florida, kde kousek od přehrady nocujeme. V průběhu cesty nastal další problém s KARLEM, uvolnil se výfuk a je reálná možnost, že zcela odpadne. Krásný hvězdný večer svádí k dalšímu zhodnocení celodenního úsilí. Nad ránem tradičně mírně sprchne.
Je tu středa 11. 1. a našim prvořadým úkolem je najít nějaký servis, kde by nám opravili uvolněný výfuk. Téměř celé dopoledne sháníme v rekreačním městečku Trapiche opravnu aut. Všichni nás posílají od čerta k ďáblu, pořád jezdíme dokola a nemůžeme žádnou opravnu najít, až jsme nakonec u benzinové pumpy našli gomérii, kde mění gumy a dělají drobné opravy. Ta však byla otevřena až v 10 hodin a my museli chvíli počkat, až ji otevřou. Najednou přijelo trhavými pohyby polorozpadlé auto, řidič vystoupil, odkulhal se ke kapotě, chvíli se hrabal v motoru, aby to nakonec vzdal. Zavřel kapotu a kulhajíce, mírně odřený ve tváři a na noze, se odebral do gomérie. Jeho zarudlé oči napovídaly, že včerejší večer musel být hodně náročný a musela to být asi velká pařba. Když jsme mu horko těžko vysvětlili, co potřebujeme, vzal karton, vsunul se pod auto, aby nám sdělil, že na patřičnou opravu nemá součástky. Vysvětlili jsme mu, že by mohl výfuk alespoň přidrátovat. Ochotně přinesl „zvonkový drát” a na třech místech nám výfuk přidrátoval, s úsměvem nás odkázal na servis ve větším městě. Jak dlouho myslíte, že nám tato oprava vydržela?
Pak už jsme vyjeli na další lokality, tento den byl ve znamení Gymnocalycium poeschlii a jeho variability. Navštívili jsme několik nalezišť, kdy přecházely „pešlíci” plynule od Gymnocalycium fischerii až po Gymnocalycium borthii se spoustou odchylek. Společně zde rostou tradiční druhy jako Cereus aethiops, Lobivia aurea, Notocactus submammulosus nebo Opuntia sulphurea. Večer se vracíme na koupaliště do Saladillo, kde mají i přístřešky proti dešti – pěkné nocování.
Blížíme se k městu San Luis, navštívíme ještě dvě lokality Gymnocalycium poeschli a fischerii a jdeme hledat opravnu aut. Celý den jezdíme po San Luis a hledáme servis pro Renaulty, abychom opravili výfuk. Ani ve značkové prodejně nemají držáky výfuků na Renault. Raději jsme šli na oběd, dali jsme si kuřecí řízek s hranolkama a rajčatový salát. Nakonec zajíždíme na ACA (argentinský automoto klub), kde nám sehnali potřebné úchyty a výfuk velmi ochotně opravili. Vyjíždíme za město na další lokalitu. Jedeme po prašné cestě, kde měl před léty provádět sběry Jorg Piltz. Písková cesta je v polích po deštích vymletá až metr hluboko a víc jak metr široko. Bouřka zde musela být nedávno, neboť bylo ještě vše mokré. Pro náš vůz byla cesta neprůjezdná, takže se vracíme zpět před San Luis. Navečer nám přeběhne přes cestu pásovec, ale než vytáhneme fotoaparáty, je pryč. Zajíždíme na nějakou boční cestu a při vjezdu na soukromé pozemky nocujeme.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.