Poněkud ve stínu covidového hurikánu, který se už od minulého roku prohání celým světem, zůstalo jisté jubileum.
A to jubileum našich vašich Internetových novin o kaktusech a sukulentech. Vážené přítelkyně, vážení přátelé, je to již 20 let a něco k tomu, co Vám Internetové noviny přinášejí pravidelně všemožné informace ze světa těch prapodivných a tajemných stvoření, jakými kaktusy a sukulenty vpravdě jsou. Krásných 20 let, které jsme ani neměli jak a kdy řádně oslavit.
Dovolte mi ale nejdříve zabrousit do dob ještě o něco vzdálenějších, do dob mého mládí. Kdesi v druhé půli 80. let minulého století se jakýmsi řízením osudu stalo, že jsem se díky svému tátovi potkal s kaktusy. Maje to štěstí, že jsem se narodil přímo v jednom s epicenter kaktusářství, stal jsem se tak nevědomky součástí oněch dějin. V dobách těch neměl ještě nikdo ani zdání o čemsi jako internet a slovo „počítač“ znamenalo blok elektroniky o velikosti menšího domku.
Ale sešel se rok s rokem a mě zavála puberta a jiné životní události jiným směrem než k bodlinatému světu. Kaktusy byly dočasně zapomenuty, pár posledních ostnatých nešťastníků se tísnilo na parapetu okna a tak to zůstalo ještě mnoho let. A tak se také stalo, že jsem minul ten další milník, totiž vznik elektronického občasníku.
Ale ať na to hledím, jak chci, nemohu se zbavit dojmu, že nějaký osud, bůh, historie, vesmír, či jak bychom tu neviditelnou ruku událostí mohli ještě všelijak nazvat, s námi asi má občas nějaké záměry. Většinou přesně takové, o jakých nemáme ani zdání. A nějaké takové záměry či okolnosti mě po letech znovu přivedly ke kaktusům, kaktusaření a nakonec i k novinám. Jako by se mi to vše chtělo teď najednou vynahradit. Ať už tak či onak, než jsem se rozkoukal, seděl jsem u klávesnice a přemýšlel, jak začít...
Je to nelehká práce. Jak ladně, vzletně a zajímavě shrnout 20 let nějakého periodika. Nejsem žádný spisovatel, novinář ani básník. Zároveň bych nechtěl sklouznout do nějakého klišé suchých oslavných popisů, kterých všude najdete tucty, nebo k nějakým statistikám, které se občas k takovým výročím citují.
Takže to zkrátím. Internetové noviny prošly za těch 20 let všelikým vývojem, přinesly Vám bezpočet článků a fotografií od bezpočtu autorů, ať už známých či neznámých. Tím jsem se vypořádal se statistikou. Kdo chcete zvědět víc, začtěte se, laskavě, do novin. Výhodou elektronického média je jeho dostupnost – a Internetové noviny jsou po celou dobu své existence dostupné komukoliv, kdo se nebojí ponořit do hlubin digitálního světa.
Nežli bilancovat a sepisovat sumáře článků, zásluh a návštěvnosti, dovolím si raději zavzpomínat. A to zcela účelově, cíleně a záměrně. Zavzpomínat na úplně první úvodník, který přivedl Internetové noviny do digitálního světa a zároveň do nového milénia:
Pár slov na úvod
Úvodní slovo je do prvního čísla novin nutné napsat už proto, že se to sluší. V úvodním slovu musí zpravidla ten, kdo noviny vymyslel, zdůvodnit, proč je vydávání podobného periodika nezbytné. Je nutné také zdůraznit, o co vše by čtenář přišel a jak mnoho by intelektuálně strádal, kdyby právě tyhle noviny na novinovém nebi chyběly.
To vše si sice uvědomuji, ale zároveň, chci-li být poctivý sám k sobě, musím přiznat, že kdyby právě naše internetové noviny nebyly, tak by se toho až tak mnoho nestalo. Další ranou je to, že kdyby tyhle noviny nebyly, prostě by někdy a někde vznikly jiné. A to, že čtenáře příliš neokouzlí, eventuálně intelektuálně nepozdvihnou – to je asi znak všech internetových novin.
Internetové noviny mají totiž své specifikum. Jsou mnohem volnější a jaksi hovorovější, než úctyhodné žurnály tištěné. Je to asi proto, že také internetoví čtenáři jsou zejména lidé nestaří a konvencemi nesvázaní, jako třeba já (ročník 1946).
Co je ale nejdůležitější? Se svými společníky se chceme vynasnažit, aby tyhle noviny nepatřily nikomu, ale všem. Tyhle noviny patří fakt každému, kdo je chce číst nebo psát. Budeme se všichni radovat, pokud kdokoliv do nich cokoliv napíše, byť by to byl i jen popis dojmů z vykvetení Echinopsis carminantha. A když k tomu bude i obrázek – o to lépe.
Naše Vaše noviny jsou nekomerční ale nebudou se ničemu vyhýbat, byť by to i zavánělo skrytou nebo odkrytou reklamou. Pišme o své návštěvě v komerční sbírce i u malého kaktusáře na někde balkonku. Všude je něco zajímavého. Fotografujte kaktusy i kaktusáře. Napište o své cestě za kaktusy do Rakovníka, do Rakouska nebo třeba do Texasu.
Bavme se při psaní i při čtení – umíme to všichni – to Vám mimo přání skvělého Nového roku, století i milénia přeje
Pavel Pavlíček
A nezbývá než dodat, že to platí stejně tehdy, jako dnes...
A tudíž mi dovolte, vážené čtenářky a vážení čtenáři, abych popřál Internetovým novinám do těch dalších let co nejvíce toho, co by si mohly takové noviny přát: ostré pero a otevřenou mysl autorů, svobodu digitálního světa a především přízeň Vás všech, kteří si noviny alespoň občas příjdete přečíst. A když je pak obohatíte nějakou tou fotografií či příspěvkem, bude to největší odměna, které se může takovým novinám dostat.
Tak... Všechno nej...
