Jako každý rok, i tentokrát mi vykvetl tento překrásný kaktus s příběhem. Má totiž moje polní, či chcete-li studijní číslo, PP 21.
Rodič této kytičky žije kousek od Viesca, malého krásného městečka, kde jsme se s malým Jardou pravidelně zastavovali v hospodě na rynku, na starobylý kulečník s koženými kapsami v rozích.
Ale zpátky do sbírky. Kytička má už poměrně dlouhý život. Je u nás už od semínka, plný plod se semeny jsem si přivezl z výletu po Mexiku na jaře roku 1990. Tehdy, v první polovině června, bylo podobných trsů na svazích spousta. Na šikmých skalách svítily do kraje polštáře s mnoha velikými květy. Je to skoro zázrak nebo snad velká náhoda – já, co mám ve všem poněkud chaos, našel jsem v diatéce onu původní rostlinu. Její potomek na fotografii se těší plnému zdraví, díky svému více než třicetiletému růstu v plné spokojenosti. Na obrázku je, roky poněkud už jetý nálezce, Pavel Pavlíček.
Echinocereus stranineus var. occidentalis.
Na posledním obrázku je úplně stejná rostlina a ve stejné míse jako na obrázku prvním, jen je o 7 let mladší. Zatímco kytka vyrostla do krásy, dcera Pavlínka zázrakem zůstává stále stejná, mladá a usměvavá.