3. března
Klasická snídaně. Téma se změnilo ve stavbu skleníku. Mlha se drží v údolí. Povídání o konstrukcích se jí natolik zalíbilo, že se nehne ani na krok od nás. Nezná tu povídačku o tom, jak se někdo vypaří jako pára z hrnce.
Znamená to jediné. Sbalit navlhlé stany a čekat, zda někde cestou potkáme sluníčko. Tady člověk zmíní vlhkost a následuje přednáška o vlhkosti. O vlhkosti vím své, ale poslouchám, jak rostliny přijímají vlhkost. Je dokázané, že kaktusy přijímají vláhu i trny. Proto se kaktusáři při toulkách za kaktusy neholí. To přijímají vláhu. Z rádia se linou chilské rytmy, vracíme se. Další téma, které je mi tak trochu fuk je pohled účastníků zájezdu na alticostata a griseoviolacea v přírodě a ve skleníku. Směr je na Valesco na Freirina. Nádherný černý kytky. Neoporterie villoza.
Nemůžu nezmínit C. alticostata.
Mažu do kopce za Martinem jako správná koza za zelím. Už si nerozumím. Měla jsem pravidlo hledat nějakou jednodušší cestu vzhůru. Co se to děje? Obchvat? Poslední dobou se mi zdá, že pokud nohy můžou, centrální řídící jednotka se neaktivuje. Jinak to má Lumča. Nohy ho sice bolí jako psa, ale touha být na kopci zvítězí. Hledá, až najde. Obslužná cesta kolem kopce vede až k vrcholu. Je to lišák.
Nějak jsme zapomněli na Pavla. Ten stojí uprostřed kopce a je mu podezřelé, jak rychle jsme se tam všichni dostali. Nakecat si od nás, že šerpové nás vynesli, si nenechá. Počkáme, až se mu podaří k nám vystoupat a pak mu zase zdrháme dolů. Docela výška. Z pohledu vzhůru je Pavel pěkně kulaťoulinkej. Další lokalita je z hlavní silnice odbočkou na Quebradita a pak Cuesta Totora. Pěkné serpentiny. Na cestě sedí seňor a dívá se dolů do údolí na svůj domek, na políčko a na koně. Kdepak. Zahlédla jsem další domek. Asi jeho sousedka. Šmírák jeden! Kdepak chlapi. Ti naši našli ve svahu pyrrháč. Lumíre, co to fotíš? Parazita na eucheniích. Pavel mi vysvětluje, že žijou v symbióze. Co, že? Dneska teorie o symbiotických vztazích je taková zvláštní. Vztahy mají širokou škálu. Mutualismus je symbióza výhodná pro oba partnery. Něco jako já a Martin? Na druhé straně, taková neutralistická symbióza mě fascinuje. Je to teoretický vztah, při kterém na sebe dva druhy nepůsobí vůbec. Pomóóóc! Prý se tento vztah těžko dokazuje. Fakt? Tak tohle definoval kdo? Podle mě, nejvíc srozumitelný je parazitismus. Prostě pro jednoho je to výhoda a ten druhý trpí. Pavle, tak co vám říkali na univerzitě? O jaký konkrétní symbiotický vztah se jedná? Pavel mlčí. To znamená, že náš vztah mohu klasifikovat jako ektosymbiózu, kdy se nenacházíme jeden na povrchu druhého, jen poblíž sebe. Tak je to! Krásná lokalita po sjezdu z Cuesta Totora. C. corralensis.
Lokalita je protkaná oslí stezkou. To je záhada. Jak to bylo? Osli si udělali stezku mezi kameny. Nebo si udělali stezku a pak ji ohraničili kameny. Za druhé, to je pěkná blbost. Tolik nádherných kytek. Opět se kochám. Moc mě baví hledat plody. Nahlížet do nich a mít nepopsatelnou radost najít černá semínka. V ruce mačkám plod. Je tvrdý jako kámen. Kousnu do něj a hádejte. Do pusy se mi přesune skoro celý obsah pouzdra. Chtíc nechtíc, musela jsem ochutnat. Hmmm. Chutnají jako… jako semena kaktusů. Všechno je jednou poprvé. Lumča se mě ptá, zda jsem viděla thelocephalu. Jakou thelocephalu, to je pyrrháč. Pánové, můžete se dohodnout? Tak co to je? Pavel se otáčí, mám naději. Obraťme list. Trefné jméno, díky. Nakonec stejně děkuju Pavlovi. Děkuju za krásnou lokalitu, na kterou nás zavedl. Na benzince v Huasco nám chce kluk umýt okna. Nějak se zasekne u mého okýnka, jakoby tušil, že si můžeme pokecat. Ta energie. Přivydělává si na benzínce. Studuje zdravotní školu. Hele, z tebe bude zdravotní bratr. Tady se o tu práci perou, protože mají za ni dobré finanční ohodnocení. Něco jako u nás. To byl vtip. Jedeme do Národního parku Llanos de Chale. Výjezd na Ruta 5. Hledáme a hledáme, najít nemůžeme T. chanarensis. Kytky jsou zalezlý a hodně hluboko. Náš plán je vrátit se brzo na nocoviště, ale nějak nám to nevychází. Na kopcích jsou další kopči. Nazelenalý. Hmmm. Když nevíš, co to je, zařaď to k alticostatě. Procházím suchým korytem řeky. Kameny, kamínky, kde se mi schováváte? Krásný dva. Vy dva, vy se mi nějak nezdáte. Jste tvrdý. Ťuknu s nimi o sebe. Nějaký kov. Určitě ze sopky. Nebo z meteoritu? Lumča to zazdil. Je to z hutí ostravských. Tak na ně kašlu.
Po dvou dnech jsme zase doma. Caleta los Burritos. Plápolající toaleťáky nás vítají. Potichu, tamhle je guanoco. Počítám…jedna…dva…celkem osm a miminko. Zaparkujeme na našem místě. Vyhlašujeme dnešní večer večerem pracovním v autě. Lumír dělá salát. Pavel nalije víno. Večerní diskuze se točí kolem etiket a vizitek. O tom, jak označovat rostliny na prodej. Co? Kondomy? To je dobrý. Stříhat kondomy na roubování kytek. Dáte si jalapeňos, nabízí Lumča. Dík, já raději odmítám. Otevírám další láhev. Lumča vypráví o kamarádovi z České Třebové. Začíná. Jmenuje se Jirka. No jo, ale jak dál. Počkejte, musím si vzpomenout. Za pět minut. Nic. Za hodinu nic. Tak to necháme na zítra. Lumčo, už je zítra, provokuju. Začínám abecedou a jde to ztuha. Jsme u písmene K. Mám to. Je to Král! Poslední láhev. Pozorujeme olovnatě šedivou hladinu zátoky. Dorůstající měsíc se vzhlíží v hladině jak v zrcadle. Ve stanu nemůžu usnout. Úplněk, bolí mě nohy. Nebo šok z alkoholu. Asi šok, protože se mi zdá, jak po obloze lítaj messerschmitty. Lumír zase ve snu posílá balíky kamarádovi Jirkovi do České Třebové. Tak si představ, že adresa byla kompletní, jen mi chybělo napsat jeho příjmení.
Ráno je šedivé. Mlha nepřišla. Stan je suchý. Tak zase jdem na rituály. Snídani, složit stan a naplánovat cestu. Návrat přes Chile do Bolívie. Musím se podívat do ordinace. Dva pacienti? Tak paní doktorko, převaz kolene. Co to máme tady? Odřený nárt. Lumča vždycky vyrazí na cesty s pantoflema značky No name. Odřenina mu začala mokvat. Dáme na to betazinovou mast a zavážeme. Máte vůbec kartičku pojištěnce? Druhý pacient má díru na chodidle ze včerejší akce. Postup stejný. V tomto případě stačí jen zalepit. Na Jardin Zoológico jen malá zastávka. Hlavně vyhodit basuru. Světe div se, protože i tady začali používat basurovníky na tříděný odpad. Martin využívá přestávku na protažení těla. Stojím u auta. Přiskákal ke mně malý ptáček s narůžovělým peřím na břiše. Nikdy nevíš, jaký druh reinkarnace proběhl u ptáka, házím mu kousky rohlíků. Zdál se mi nějak povědomý. Skáče kolem drobečků a pak začne klovat do štěrku. Pták bez brýlí i v ptačím světě průšvih. Další ptáci nenechali dlouho na sebe čekat a drobky vzali útokem. Všechno vyzobali. Taky potřebuju brejle a dovedu se vcítit do jeho hendikepu. Nic mu neházej, je nějakej postiženej, komentuje moji dobročinnost Martin. Nevzdávám se a pokusy hodů opakuju. Třeba náhoda, omyl. Třeba dobrý pokus. Zobákem rozpůlil kus rohlíku a pak oba kousky v pohodě vyluxoval.
Ještě jsme ani nedosedli do auta a Pavel už přemýšlí, jak večer otevře lahvinku. Hlavně Petře musíme dát slívku. Kluci neriskujte, ještě něco chytnete, strachuje se o kluky můj manžel. Kluci říkali, že je to medicína, tak nevím, proč můj manžel mi to nepřeje. Jenže kluci to mají vymyšlené a začnou mě trénovat podáváním léku na mou lžíci. To jsme ho převezli. Hele Martine, tady na blbce nenarazíš. Zastávka na Chaňaral. Nejdřív na benzínce. Doplňujeme prašule do společné pokladny. Jo a kluci, co zbyde, je provize pro pokladníka. Projíždíme kolem kostelu a opět žadoním. Můžeme na chvíli zastavit?
Vracím se ze svatostánku a slyším hudrovat Martina. Proč ten vůl za mnou stojí a nejede. Vždyť mám rozsvícené blikačky. Ukáže mu z okna, tedy ať jede. Milej zlatej, máme na světlech tolik prachu, že si chudák myslel, že chceš vyjíždět a pouštěl tě. Raději beru navlhčený ubrousek a jdu prach setřít. Likvidace nánosu proběhla úspěšně. Kouzelné slůvko? Děkuju? To je pro malé děti. Po obědě projíždíme rozsáhlým údolím nikoho.
Písek a písek, všude, kam oko dohlédne. Míříme na Tantal a opět se vracíme k moři. Moře a mraky? Šedivá barva? Kluci vyhodnotili situaci a navrhli, že díky spoustě času můžeme obdivovat šedivé tóny copiapoí. Z auta mám pěkný přehled. Jsou zbarvené do zlatova, musíme je prozkoumat. A zblízka. Nic moc, ale na druhou stranu nás donutily vyšlápnout pěknej kopec. Hnusný kytky, ale velká fantazie. Ve skalách je tolik otvorů. Vypadají jako pravěká vesnice. Každý má svou komůrku nebo brloh, žádný důkazy o žijící tlupě pohromadě. Nebo pelech pumy?
Lumčo, jaká je lokalita? Sebrals něco? Než se vyhrabu na kopec, supy přilítnou a všechno vyzobou. Jak nazveme lokalitu? Velká forma, říká Pavel. Malá forma, miniatura, říká Martin. Co je velké, to se mi líbí. Smečuje Pavel. Teda kluci, nějak se v tom ztrácím, ale respektuju každého profesionála. Někdy mi to dá i zabrat. Najednou se Pávoš rozčílí. Podívej se na to. Žádná ochrana životního prostředí. Likvidujou lokality copiapoí. Proč? Kvůli vysazování olivovníků. To je hrůza. Parcely rozprodávají a tady mají citrusovníky. Nejvíc ho nadzvedl pohled na mrtvý kytky v příkopě.
Kdyby je tak vozili do Evropy. Musím si to nafotit. Kluci fotí taky, aby měli matroš na přednášku. Další lokalita je za Tantal v Sierra Matancilla na skále. C.eremofilla je velká kytka, roste trsovitě i solitérně.
Je pravda, že možná díky vodě má v některých pásech z kopce až dolů k cestě mnohem světlejší barvu. Fotím na skále i různé skalničky.
Jelikož nemám vyklápěcí objektiv a chci ji nafotit i s pozadím, musím si sedat na zadek, lehat na břicho. Jedině tak se mi daří udělat docela pohledný záběr. Můj pohled na věc, abych byla přesná. Pavel na mě kouká, jak vstávám a ohodnotil mou pozici tak, že jsem sebou džuchla. Jseš pěkně drzej chlapečku. Ba ne. Kdybych se svalila vlastní blbostí, hrdě se k tomu přiznám. Poslední dnešní lokalita je opět na svahu. Kameny vypadají drobněji. Kytky jsou o mnohem štíhlejší. Hádám se sama se sebou po vzoru kluků. Tlustější. Hubenější. Nazveme to kopča. Rostou ve větších trsech, na tom se shodnu se svým já. Plán se změnil a rozjela se kopčová mánie. Nejdřív C. haseltoniana a C. humilis. Závěrem Pyrrhocactus paucicostatus forma Quebrada Paposo.
Ty vole, říkám si sama pro sebe. Kluci do mě nalejvaj samý termíny, zapisuju si všechno, jako divá. Pak to budu ukazovat na přednášce? Jo. Jako minule. Slyším to i dneska. Někdo se ozve, protože v té kytce vidí absolutně něco jiného. Ale co. Je to sranda. Důležité je, že po kamenech se leze docela bezpečně. To je kaktusů. V každé skalní štěrbině jeden kousek. Malý i větší a docela jemně otrněný. Tma se blíží. Rychle rozdělat oheň. S Lumčou nanosíme kameny ke skále, to aby se nám dobře vařilo. Kartón nehoří, pomůžu si toaleťákem. Pěkně čoudí. Dám kastrol na šutry a volám na kluky, aby si donesli oblíbenou konzervu s párky. Zůstanu zase u polívky, Martin chce jen kafe. Po čachtačce v moři zalezu do spacáku a čtu si poslední kapitoly druhé knihy Fantasy. Kluci popíjej a klábosej v autě.
