11. března
Ráno je opět mlha. Černé mraky se rozhodly zastavit nad námi. Všude je mokro a oheň se nedá rozdělat. Podívejte, volá Lumča, leze mi po plachtě pavouk.
Dostávám od Pavla dárek v růžovém pytlíčku, plody játrofy. Ještě potřebuju informace, jak ji pěstovat. Normálně to dej do substrátu a nemusíš mít obavu s naklíčením. Cestou na Los Alanes Pavel naplánoval vrátit se na jeho staré lokality. Cestou chci několikrát zastavit. Zajímá mě architektura, staví se nové domy. Potom u cihelny, kde okukuju technologii výroby. Mají několik pecí a míchaček. Matroš dávají do forem ručně.
Prohibido cortal árboles. Martin viděl dokument, kde v Bolívii vysazovali borovice z Mexika. Rostou tady s dlouhými i krátkými jehlicemi. V kopcích platíme peaje 5 bolíviánů. V domku sedí holka, asi čtrnáctiletá. Vypíše mi pokladní blok. Hezké písmo děvčina má. Na rádiu poslouchám diskuzi o životě v oblasti Chiquisaka. Prvním problémem je koka, kterou pěstujou po staletí. Problémem nejsou bohaté oblasti, kde pěstujou vinnou révu. Koka je důležitým zdrojem příjmů. Dále mluví o zdravotním systému, o nutnosti otvírat ambulance pro děti i dospělé. Speciálně pro ženy. Rádio vypínám, ztrácí se signál. Pavel slibuje lokalitu s S. frankiana a S. alba. Jsme vysoko v horách a Pavel se omlouvá, že to tady opět nepoznává. Na lokalitách pěstujou kukuřici. Stoupáme kolem lomu do výšky 3250 metrů. Lomy pěkně ničí krajinu. Zajímalo by mě, jak se s novým projektem vypořádávají místní. Měli výhled do údolí, teď vidí červené vytěžené kopce. Sulky necháme být. Sušíme stany. Fouká vítr, rychle na to. Otevírám sójový jablečný nápoj. Moc mi chutná. Bez glutamátu a hodně vitamínů. Sjíždíme zpátky nad cihelnu. V eukalyptovém háji by měla být S. losenickyana. Prosím, pozor. Když kluci mluví o kaktusech, poslouchám a vstřebávám. Oni říkali, že Losenicky byl kněz. Keine Ahnung. No jo, Lumír píše, ani nevím, že byl kněz. Sakra. Kytku pojmenoval W. Rausch podle svého kamaráda E. Losenicky. Výška 3056. Kluci to vzdávají. Sulku hledat nechtějí. A jako proč? Výzva pro mě. Najdu ji. Lumír zapisuje do poznámek, že na lokalitě je jedna kytka. Přepiš, chlapče, záznamy. Našla jsem ještě tři. Blízko na Sucre je lokalita, kde už rostou kytky větší v kamenitém terénu. S. vasqesiana. Poslední dnešní lokalita je za cementárnou. S. canigueralli varianta applanata. Ten název by měli taky používat pro označení pytlů s cementem. By koukali, jak by se po něm zaprášilo. Lokalita je hezká. Kvetou lobívky.
Pavel sbírá plody parodie.
Je příjemné si sednout na šutr a pozorovat seňoru, jak pase krávy.
Rodina pod kopcem vykopává brambory. No a já? Já si tady pěkně dřepím a vzpomínám na krásné mládí, kdy jsem taky pásla naše krávy. Na pole s bramborama a nekonečně dlouhé řádky řepy. Na třídění brambor už doma na dvoře. Hezké do sklepa na uskladnění odnášet v košíku. Lehce vysypávat. Střední do maštele a nejmenší s vadou na kráse do pařáku. Jabka, hrušky, řepa, zabíjačka. Husa na svatého Martina… To jsem ještě nevěděla, že jednou budu nějakého Martina mít. Ježíšek mi u babičky naděloval ručníky, utěrky a povlečení. Super výbava pro nevěstu. Petruno, kde jsi? Už začínáme drát. Jemné prachové peří z husy na peřinu pro manžela. Sousedky vedly takové divné řeči. Jak ve středověku. Je mi deset. Díky středověku, umím udělat mašlovačku. Je pravdou, že jsem po mnoha letech prošívala sypky naplněné sedraným peřím a vzpomínala na dlouhé večery, kdy mě moudré ženy nenápadně připravovaly na manželský život. Krásné slunné pohodové odpoledne. Já chci na dinosauří stopy, škemrá Lumír. Podle Pavla nic není vidět. Stojíš jen za plotem a vidíš nějakou stěnu. On osobně tam už nechce. Koukám se a koukám, zmerčím velký billboard s dinosaurem. Martine, jeď tam. Jeden je v šoku, druhý se raduje a třetímu nic jiného nezbývá. Neblbni, je to vjezd do cementárny. Jeď tam. Je hezké, když chlap občas poslechne. Jsme přímo v areálu. Rychle si koupit lístky a makat za průvodcem. Dostaneme helmy a účastníme se výkladu. Anglicky a i španělsky.
Kdysi dávno po jezeře chodila pravěká zvířata a jejich stopy se nějak zakonzervovaly. Tektonickou činností se desky zvedaly a před dvaceti lety pracovníci cementárny na desky náhodou narazili. Nález je tak cenný, že není dovoleno se k němu přibližovat na tři metry a fotit se blízko u nějaké stopy. Martin je jako malé dítě. Hele, vyfoť mě. Zase se orosím. Průvodce ho neviděl, ale americký turista jo. Spustil na Martina a vysvětloval mu striktně pravidla. Sorry, jako, ale on ti nerozumí. Chtěla jsem říct v poho, přeložím to. Chlápek přistoupil k Martinovi a všechno mu zopakoval ještě jednou. Situace k pobavení. Sorry, on opravdu nerozumí. Ty, vole, Martine! Musíš všude lézt na zakázaný místa? Jo, mě to baví. Milá tchýně, otočím se k nebi, vidíš to? V restauraci si dáme Carnesaurusa. Nacpeme se. Přiznám, já ze všech nejvíc. Donesli mi double hranolky. Hranolky moc nejím, ale naláduju je do vstupního otvoru zažívacího traktu všechny. Prohlídka muzea a modelů v životní velikosti byla impozantní. Pavle, přepiš dějiny. Stopy dinosaurů nemusíte fotit přes plot, je k nim normální vstup.
K večeru míříme na Aiquile a stany postavíme, tak jako vloni, na Mizque. Je úplněk. Dáme árii a dobrou noc.
