Roman

Můj kamarád Roman mě pozval na lány kvetoucích horizontíků. A i když jsem o tu nejsilnější vlnu kvetení přišel, nelitoval jsem.

S Romanem máme velmi podobný vkus na kaktusy – hodně trnů, hodně silných a dlouhých trnů, hodně trnů, přes které není skoro vidět epidermis. Když se k tomu přidá ještě má slabost pro modrou barvu, kterou, jsem zjistil, mám společnou s Mirkem Naxerou, není se čemu divit, že to byl pro mě velký zážitek. Úvodem musím ještě říct, že většina fotek nebude mít popis. Tento článek neslouží jako encyklopedie lokalit, ale jako prezentace celoživotní práce jednoho skvělého kaktusáře, a to nejen po stránce pěstitelské, ale i lidské.

Obr. 01: E. polycephalus

Obr. 02: E. polycephalus

Obr. 03: E. polycephalus

Obr. 03a: E. polycephalus v přírodě

Obr. 03b: E. polycephalus v přírodě, tohohle se dožít ve sbírce... ach jo.

U Romana člověk teprve docení variabilitu, která se v kaktusech skrývá. Já v jeho sbírce pochopil váhu a důležitost precizního popisu lokalit a udržování genetické čistoty. Musím se přiznat, že co se týče sběrovek a lokalit beru tuto oblast naší společné vášně s rezervou. Kdo na „tento“ kopec přišel, ten na něm vytvořil sběrovku a podařilo-li se mu na ten kopec dojít z jiného směru vytvořil i naleziště. Aspoň tak jsem si to představoval.

Obr. 04: E. horizonthalonius

Roman mě však vyvedl z omylu. Každý máme doma nějaký ten horizontík a někteří i nějakou tu homalocephalu. Jenomže kde chcete nakoukat variabilitu rostlin z různých nalezišť, když máte dvě nebo tři rostliny. Když těch kytek máte 500 už vidíte, co dokážou. A já až u něj pochopil, proč je důležitá přesná a precizní evidence.

Obr. 05: v brněnských sbírkách se vyskytují spíše rostliny s kratšími trny. Homalocephala texensis SB980, Eddy Country, New Mexico. Což je pro mě zajímavý jev, protože spousta jiných H. z Eddy Country dělá délkou trnů své přezdívce zmrzačovač koní a dobytka všechnu čest...

Setkal jsem se i s lidmi, kteří (alespoň to tvrdili) byli schopni vyhodit krásnou letitou kytku jen proto, že zjistili, že po těch třeba 20 letech tam vlastně chybí lokalita nebo není přesná. Tak daleko v pochopení nalezišť ještě nejsem a upřímně doufám, že ani nikdy nebudu. Na druhé straně díky Romanovi dbám na přesnou evidenci ve své sbírečce a dávám si pozor co s čím sprašuji. A nejde jen o to, že u rodů, jako je homalocephala je to důležité i proto, že díky širokému areálu výskytu této kytky se jinak pěstují rostliny z Nového Mexika a jinak ty „z toho klasického“.

Obr. 06: Mexiko z kultury

Obr. 07: Mexiko z kultury

Obr. 07a: a Mexiko z přírody

Obr. 08: a USA

Roman je také skvělý člověk. Skromný, slušný, a přitom má neskutečný přehled o rostlinách ve své sbírce. Nejen, že ví a orientuje se právě v těch snad 250 nalezištích, ale také ví, kde je v těch svých sklenících hledat. Několikrát jsem si to ověřil. Jeho sbírka odráží nejen pořádnou porci práce a umu, ale i preciznosti a trpělivosti. Jen toho času není vždy tolik, kolik by si člověk přál. A to musím přiznat, že jsem u něj strávil několik hodin. Jenomže ono by se dalo jet rostlinu po rostlině a koukat na všechny odchylky a odlišnosti, vracet se k jiným nalezištím a srovnávat. Je toho prostě moc a pro milovníka „nebezpečně vytrněných rostlin“, jak jim říká můj švagr, je to počin na několik dní a ne hodin.

Obr. 09: E. horizonthalonius z kultury

Obr. 09a: E. horizonthalonius z přírody

Obr. 09b: E. horizonthalonius z přírody

Roman má i spoustu zajímavých historek ze svých cest za kaktusy a někdy to jsou příběhy, které snad ani nejdou vymyslet, to se prostě musí zažít. Jako například když jel dlouhým údolím mezi dvěma pohořími a jemu i jeho parťákovi docházela voda a benzín. Nakonec, v hodině dvanácté, se před nimi zjevil ranč. A na něm lidé, kteří je neviděli zrovna nadšeně a přátelsky. Těsně před vyhnáním do pouště, což by je zřejmě odkázalo k jisté smrti, vyšel z chalupy rančer, chlap jak hora, co by ranou zabil vola, a když slyšel, že jsou z Česka pronesl: „Z Česka? Tam jsem před 30 lety studoval v Brně.“: o) A tak vznikla lokalita „mezi dvěma Sierrami“ (Chihuahua, Mex., sběrovku si dohledáte sami?).

Obr. 10

Obr. 11

Obr. 12

Dalo by se psát ještě dlouho. Ani milovník horizontíků není živ jen z nich, a tak se do Romanovi sbírky ještě vrátíme. Ale ani to internetové místo není nekonečné. A tak bych rád závěrem poděkoval Romanovi za čas a zejména trpělivost (!), které mi věnoval a za možnost strávit s ním opravdu přínosné a krásné chvíle nad těmi jeho pichláči.