6. března
Venku je zima. Rozhodnu se zůstat ještě chvíli ve stanu. Sluníčko začalo rychle svítit a hřát, tak ho jdu přivítat. Vystrčím hlavu ze stanu a slyším helekat Pavla na kopci.
Našel signál a telefonuje. Chci se smát a musím vydržet. A dobře dělám, všechno se hodí do deníku. To je švanda, co říká. Už je to zase tady. Tak pozdravuj ještě svoji veverku. Hele kluci, jak je máte pojmenovaný? Lumčo? Šachta či sloj? Říkám všem broučku. Slovo slepice je hanlivé, ale brouk má ještě menší mozek než slepice. Paso Hito Cajón. Chceme zajet k celnici, ale cesta je zatarasená šutrama a haldou sutě. Objet ji musíme a rychle. Je tu hodně lidí a k mému údivu se fronta posunuje rychle. Počasí nám přeje. Já se z těch policajtů picnu. Bába v Chile mi sebrala papír s razítkama, a tenhle expert ho chce. Mám ještě jeden. Ale když to takhle půjde dál, budu mít prázdnou složku. Ok, dá si na papír štempl a mám si udělat kopii. Moment skočím si do auta do kanclu. Kopii? A mám si pak papíry nechat? Další okénko! Vyplnit další papíry ke vstupu do Národního parku a zaplatit za osobu 150 boliviánů. Krásná příroda a vulkány ví, že ty zmatky za to stojí.
Výška 4500 metrů rychle, rychle. Zorro je snad ochočený. Tak ladně se pohybuje kolem našeho auta. Může být i ze mě v šoku.
Na laguně zastavíme na oběd. Martin si jde vyprat semena a já pozoruju kluka naproti Martinovi, který si pere prádlo a ještě si při tom zpívá a tancuje. Pileta s teplou termální vodou? Tak to se nenechám přemlouvat. Nikde nikdo. My dva se rochníme, kluci sedí v autě. Nebojte, krásu voda nesmývá. Za několik minut dorazili Číňani. Chcete vyfotit, zeptá se mě muž anglicky. Yes.
Jsou z HONKONGU a cestovka jim zorganizovala cestu napříč Amerikou. Moje otázka teď je, jak je možné, že auto, které si cestovka půjčila v rentacaru, může přejíždět ze země do země? Mám jen červené vlasy a arogantní ksicht? Přece kvůli přejezdu do Peru nebude ze mě vyvinutá blondýna?
Číňani jsou uctiví a tito maj hlavně prachy. Rozumím, že mě nebudou pouštět ze země do země, jak se mi zachce. Jsme nějak nepozorní a valíme si to podél vulkánů. Je divné, že cestou potkáváme jen kamiony.
Některé uvízly i v bahně. To je opravdu divné. To nebude okružní výletní trasa. Taky, že ne. Martin projíždí mezi nimi a začíná sněžit. Mohla bych si postavit sněhuláka? Jedna koule, dvě, tři. Ruce, oči, pusa, nos. To je fešák. Odjezd a bez sněhuláka. Dojeli jsme až k chilské hranici. Kde navigátoři udělali chybu? Vracíme se, jenže né až k laguně, ale zahýbáme u první cedule na Uyuni. Projíždíme kolem menších solarů.
Jedeme dobře? Nastartuju starou Nokii. Směr je dobrý, ale trochu mimo zakreslenou trasu. Po hodině přijíždíme k bráně parku, kde strážce kontroluje zaplacený poplatek. A viděli jste Laguna Colora? Neviděli. Když něco nevyjde, kluci vždy dostanou chuť na pivo. Museli si lahodný mok moc přát, protože najednou před námi se objevila vesnice. Nově postavené domy, škola s hřištěm, pole se zeleninou a pasoucí se stáda lam. Koupíme chleba, ale pivo nemají. Jedeme do Uyuni dobře? Ptám se v obchodu. Určitě, tamtou cestou nahoru, asi tři hodiny. Na kopci je restaurace. Aha, to je zapeklitá situace. Pivo nemají v obchodu, ale v hospodě. Mysleli jsme si, že vyhlásili prohibici. Dobrý systém. Chcete pokračovat? Zaplaťte deset boliviánů a my vám zvedneme bránu. Ústřižek o platbě trhá asi tak patnáctiletá holka a pomáhá jí o něco mladší kluk, který bránu zvedne. To je finanční politika naší vesnice. Po dlouhé cestě jsme odměněni skalním městem. Fotíme a blbneme.
U skály vyrostla velká azorela. Nabádám Martina, aby při focení zakryl její hnědou část z estetických důvodů. To jsem tomu dala. Má kalhoty od smůly.
Vesnice Culpina. Pole s quinoou, alpaky a nandu. U silnice na ceduli čteme doktor, telefon, restaurace, ubytování a kostel. Dvě paralelní cesty. Kudy? Kvíz. První je hrozná, ale stále někam pokračuje. Druhá je písčitá a dlouhá jen několik kilometrů. Tak znova zase.
Přes Rio Grande. Po dešti se korytem valí docela hodně vody. Pojedeme ještě chvíli a pak budeme hledat místo na spaní. Za kopečkem na písku je ideální místo. Rozděláme oheň a dáme si čočkovou. Kluci dodají polévce jinou chuť lunchmeatem. Jdeme nějak brzo spát. Budeme i brzo vstávat? Né každému se spí dobře a někdo nemůže spát vůbec. Vysoká nadmořská výška není kamarádka Lumči. Lumíre, dobrý je nepanikařit a myslet na něco příjemného. To je rada, co? Kdyby mi ji někdo dával při sfárání do dolu, taky by mě to neuklidnilo.
