Karel Čapek končí jednu svou knížku hezkými slovy, která se pro kaktusáře hodí stejně dobře, jako pro skalničkáře, nebo třeba růžičkáře a jiné zahrádkáře..
„...žijeme jaksi do budoucnosti; kvetou-li nám růže, myslíme na to, že příští rok nám pokvetou ještě líp, a za nějakých 10 let bude z tohohle smrčku strom – už aby bylo těch 10 let za mnou...“
Vidíte tu podobnost se začátky kaktusáře? Tahle lobívie má jeden kvítek, ale už příští rok, nebo za dva, to bude celá skupina hlaviček s desítkami kvítků.
Lobivia famatimensis FR 459, Famatina, La Rioja, Arg.
A tenhle gruzon, dostal jsem ho od kamaráda ze studií, mám se na co těšit až půjdu do důchodu, až pak mi ukáže první žlutý kvítek. Jsou to radosti s výhledem nejen na rok, ale i na půl života, nebo i déle. A nějaké zoufání nás starších – že naše děti ty kaktusy nebaví, že to po nás nemá kdo převzít? Ale vždyť my jsme si ty radosti za ty desítky let vrchovatě vybrali, byli jsme tolikrát obohaceni, je to tak? U Pavlíčků to sice nabralo příznivější směr než u většiny jinde, a je to fajn. Výjimky potvrzují pravidlo, dobrý.
Je duben 2022. Už dvacátý duben od vzniku těchto novin píšu svůj příspěveček. Když se v archivu vrátím před oněch 20 let, zjišťuji, že to je docela počtení, a že člověk může i trochu hodnotit posun dění mezi kaktusy i kaktusáři. Však si klikni na https://www.cact.cz/noviny/index-0204.htm - vidíš docela pěkné obrázky turbiňáčků, krásný a čtivý seriálek od Ládi Basovníka, zážitek z cesty od Jardy Šnicera i představení pár sukulentíků. A úvaha o tom, jak mexická zahradnictví zahltí svět novinkou Mammillaria luethyi – za dvacet let nato zjišťujeme – prdlajs.
Ale už dosti vzpomínání, dosti nostalgie, podívejme se na tradiční námět – pár foteček kaktusů.
A jsme u prvního fešáka. Je to můj sběr, kousek od opěvované řeky Rio Grande, z americké strany, od městečka Terlingua v Texasu. Nejenže kvete bohatě, nejenže je krásně barevný, nejenže nádherně voní, ale je i dostatek semen, takže ji může mít za pár let doslova každý. Já ji jako mrazuvzdornou netrápím, ale co kdyby byla? Pokusníci se určitě najdou.
Echinocereus russanthus PP 723.1, Terlingua, Tx.
Druhý povedený obrázek je Mammillaria napina. Vyplatí se nechat pár rostlinek z výsevu pohromadě, potom v takové 13x13 misce vytvoří nádhernou skupinku, krásný pugét.
Mammillaria napina PP 662, Tehuacan, Puebla
A vyplatí se také kytku vytáhnout ze zmatku trnů okolo, a snažit se udělat obrázek co nejlepší. Ukážete tím také pozorovatelům, že si jich vážíte, než abyste je odbyli kytkou ve změti jakýchsi jiných, i když podobně krásných. No, někde je ta kytka taková že se s ní už nehne, nebo tlačí čas... Například takový Ferocactus schwarzii. To už jsem musel poprosit mladšího a silnějšího, aby mi ji z pultu vytáhl. Ale opět – samotná kytka – to je nerušený zážitek.
Ferocactus schwarzii L 620, Rancho del Padres, Sinaloa
Už je to docela starý velikán, přes čtvrt metru široký. A nezdá se, že by chtěl s růstem skončit, má se čile k světu a z osmi žeber přibývá na jednaadvacet, aby vyhověl Fibonacciho číselné řadě.
Nyní přidáme ještě dva obrázky jihoamerických miniaturek. Ty jsou obzvláště milé na přelomu duben květen, když vše ve sbírce začíná kvést. Další povedený obrázek je Mediolobivia gracilispina. Vyplatí se nechat pár rostlinek z výsevu pohromadě, potom v takové 13x13 misce vytvoří nádhernou skupinku, krásný pugét. Jméno gracilispina vyzdvihuje gracilní, a tedy podle autora popisu jemné, tenké, útlé či štíhle trny – proč ne?
Mediolobivia gracilispina FR 1118, Potosí, Bolívie, ve výši 4000 m n.m.
Druhá, neméně půvabná a opět obzvláště krásná a elegantní ve skupině semenáčů Mediolobivia elegantula. Je to nádhera, a autor popisu je stejného názoru, jak dokázal při výběru jména (pozor – nikoliv názvu) rostliny. Miniaturky, na místo nenáročné, ale radosti nadělají moc.
Mediolobivia elegantula WR 502
A tím se pro tento měsíc s Vámi mílí čtenáři loučím. Některé obrázky byly focené i v květnu, to asi mnoho z Vás pozná. Ale tolik kytek má poupátka, a tolik kytek se do tohoto povídání nevešlo, že další noviny budou zase plné tvarů a barev z čeledi Cactaceae.
Úplně nakonec nikoliv kaktus, ale čínská třešeň, Sakura, dřevina, která roste kousek od nás. Chodíme tam s Lídou každý den vyvenčit našeho Pepíka. Je to úžasný strom, s lavičkou, kterou nám pod ní pro odpočinek vyrobil náš vnouček Ondra. Strom krásně narostlý, silný a rozložitý, v bývalých Vaňkových školkách. V době vydání novin už shazuje miliony růžových lístků, takže se pod ním cítíme jako o Božím těle. Pokud nevíte – pak o Božím těle se konalo procesí (Slavnost Těla a krve Páně), a v čele průvodu děti rozhazovaly různá kvítka.
Užívejte si sluníčka – Pavel Pavlíček
