Rod Orbea – část 1.
Rod Orbea ustanovil v roce 1812 Adrian Hardy Haworth, velmi známý anglický botanik, jehož vědecký záběr byl opravdu široký, takže se též intenzívně zabýval entomologií, především motýly, a také karcinologií neboli korýšozpytem.
Jméno rodu Orbea vzniklo z latinského orbis, v překladu kruh nebo kolo, což bylo inspirováno výrazným vnitřním diskovitým útvarem, tzv. koronou, která je morfologickou dominantou květů mnoha jihoafrických druhů, typicky to platí např. pro O. variegata, díky níž býval tento rod rozšířen dle historických pramenů do každé druhé české domácnosti, když to tedy trochu přeženu. Dnes je situace samozřejmě jiná, ale přinejmenším mezi těmi, kdo se zajímají o sukulentní přírodu, určitě patří rod Orbea k nejznámějším i nejrozšířenějším stapéliím.
Spolu s rodem Huernia je Orbea dle tradiční nomenklatury nejpočetnějším rodem, který vč. poddruhů obsahuje přes 70 druhů. Bylo proto nutné, stejně jako u huernií, rozdělit i toto pojednání o orbejích na dvě části. Tuto o jihoafrických zástupcích a příští o ostatních druzích.
Areál rozšíření, jinak velmi podobný, je ještě větší než u huernií. Takže kromě společného jihovýchodu Arabského poloostrova, jihu a východu afrického kontinentu zahrnuje navíc i severozápad, jako Maroko, Alžírsko nebo Senegal.
Jedná se o malé až střední, trsovité a bez květů vcelku nevýrazné stapélie s čtyřbokými poléhavými nebo vzpřímenými lysými stonky, často rhizomatickými čili s podzemními výhonky, kterými se šíří po okolí. Typická je častá hnědočervená kresba na celkově zelených až šedozelených článcích, která se zvýrazňuje slunečním úpalem. Stonky jsou většinou dlouhé do 10 cm, ale mohou být i mnohem delší, až ke 30 cm. Jsou spíše tenčí, do 2,5 cm. Na hranách stonků se vyskytují tvarově i velikostně velmi rozmanité tuberkuly. Na rozdíl od jednotlivých článků mohou být trsy velmi mohutné. Literatura zmiňuje velikost až 3 m v průměru!
Květy jsou pochopitelně v rámci tak početné a geograficky tak rozmáchlé skupiny stapélií velmi rozmanité, jak tvarem, tak velikostí a samozřejmě hlavně zbarvením. To ostatně můžete posoudit sami z přiloženého fotografického důkazního materiálu. V průměru mohou mít od 1 cm až přes 10 cm.
Asi nepřekvapí, že na místech přirozeného výskytu se i orbeje mají tendenci ukrývat před spalujícím africkým sluncem v krytu vyšší vegetace nebo ve stínu skal a kamenů.
Pěstování nečiní při dodržování obecných zásad pro pěstování sukulentů větších obtíží a lze tedy tento rod doporučit pozornosti i úplným začátečníkům.
Jihoafrické druhy jsou o něco odolnější, druhy rostoucí na severní polokouli by v zimě měly být raději drženy ve větším teple, alespoň v 15 stupních.
Díky trsovitému růstu je vegetativní množení opravdu velmi jednoduché, oddělováním částí trsů nebo i jednotlivých stonků. Krajní, nejmladší články už mají vytvořeny tzv. čekací kořínky, takže koření po zasazení obratem.
Rod Orbea patří právem k nejoblíbenější a nejpěstovanější skupině stapélií!
1 Orbea carnosa roste v JAR a je snadno rozpoznatelná i bez květů výraznými křídlovitými tuberkulemi na hranách stonků. Rozlišuje se i ssp. keithii s o něco větším květem (1-2 cm), která je rozšířena i v Botswaně, Mosambiku a Zimbabwe.
2 Orbea ciliata z jihozápadu JAR má dle mého jeden z nejkrásnějších květů nejen v rámci rodu, ale i mezi všemi stapéliemi. Ten je patřičně velký až přes 10 cm v průměru, smetanově zbarvený a jako třešničku na dortu celkové estetiky využívá výrazné bílé ochmýření lemu okvětních lístků. Pamětníci jistě vzpomenou dřívějšího zařazení do monotypického rodu Diplocyatha.
3 Při pohledu z blízka je patrné, že ono ochmýření krajů květů Orbea ciliata je částečně průhledné, řekněme sklovité a výrazně kyjovité.
4 Orbea conjuncta se vyskytuje na omezeném území SV JAR v okolí Soutpansbergu a patří mezi několik málo druhů rodu s dlouhými úzkými stonky. Široce zvonkovité květy jsou natolik odlišné od ostatních orbejí, že se dříve tento druh řadil do rodu Orbeanthus. Zajímavé je čistě dvoubarevné zbarvení květů.
5 Orbea hardyi z podobné oblasti jako předchozí druh také bývala řazena do rodu Orbeanthus. Květy jsou ale výrazně odlišné od O. conjuncta jak zbarvením, tak i více miskovitým tvarem s prodlouženými cípy okvětí.
6 Orbea longii je do třetice dalším druhem s výrazně dlouhými a úzkými stonky, jak je dobře vidět na následující fotce. Roste ve Východním Kapsku v okolí města Kirkwood a vzhledově se od ostatních orbejí tak vymyká, že se historicky řadila i do rodů Tromotriche nebo Tridentea. Oranžovohnědé květy zdobí zvláštní výrazná struktura v jejich středu.
7 Orbea longii na lokalitě ve Východním Kapsku volně visí z téměř kolmé skály.
8 Orbea lutea je rozšířena po téměř celé jižní Africe. Od Angoly přes Namibii a Botswanu až po Zimbabwe, Mosambik a JAR. Jak název napovídá, kvete většinou žlutými květy, které vykvétají v mnohočetných trsech. Existují ale i jedinci s květy oranžovočervenými až červenými.
9 Orbea lutea ssp. vaga s červenohnědými květy roste od Angoly přes Namibii až po SZ JAR.
10 Orbea macloughlinii z východu JAR, jižně od Durbanu se vyznačuje rhizomatickým růstem a velmi variabilním zbarvením květů.
11 Orbea namaquensis, jak název napovídá, se vyskytuje v oblasti Namaqualandu v SZ JAR. Kvete velmi podobně jako známá O. variegata, ale stonky jsou mnohem masitější a od slunce bývají zbarvené do červena. Tato rostlina byla focena v okolí městečka Komaggas. Po horkém suchém létě jsou stonky dost vysušené.
12 Orbea pulchella roste v okolí Port Elizabeth na jihu JAR. Ne vždy má takto výraznou koronu (disk uvnitř květu) a až takto světlé zbarvení.
13 Orbea speciosa je vlastně O. macloughlinii se světlým květem.
14 Orbea variegata je typovým druhem rodu, tedy historicky prvním druhem rodu Orbea, podle něhož byl tento rod vlastně vytvořen. Jak název napovídá, zbarvení květu je velmi rozmanité. Vyskytuje se na jihozápadě JAR od Lamberts Bay po Střelkový mys.
15 Orbea variegata na lokalitě pod krytem vysokých keřů.
16 Orbea verrucosa roste ve Východním Kapsku a květem je velmi podobná O. pulchella, ale liší se stavbou vnitřní struktury květu.
17 Orbea woodii se vyskytuje na východě JAR severně od Durbanu. Květ je většinou takto masitě červenohnědý, ale může v něm být i trochu žluté.
Text a foto Jiří Hadamovský / www.succulentplants.eu
