Mráz ještě svírá naší přírodu, zákeřný virus svírá celý svět (22. leden 2022), ale ve skleníku je díky mrazivému sluníčku přes 30 °C.
Teplo a světlo už probouzí naše kytičky, a jak vidíme náš Turbinicactus panarottoi se rozhodl vyjádřit svůj postoj k životu brzkým jarním sexem, tedy chutí k rozmnožování. No, je jim už 5 roků, tak si to dětičky zaslouží.
Turbinicarpus schmiedickeanus supsp. panarottoi, nalezený známých cestovatelem Milanem Zacharem (MZ 620) U Presa de Guadalupe, v San Luis Potosi, Mexicó
Dnes je zataženo, konec ledna, docela smutno. Bloumám fotkama na hárddisku – a koukám, jak bylo v létě hezky. Nálada se rázem vylepšila – no, třeba vám taky.
Na obrázku moje Lída a dcera Pavlínka, společně s Echinocereus stramineus, semínka jsou stále v prodeji pod katalogovým číslem 972.00. Samá pozitiva!
Další obrázek je ovšem čerstvý, z poloviny února. Vysvitlo sluníčko, ve skleníku 40 °C, a to se kytičkám líbí. Střecha z makrolonu trochu stíní, ale přes sklo by už mohlo kytky popálit!
Na fotce (z mobilu) je můj nález ze známé odbočky označené jako KM 90, poblíž města Doctor Arroyo v Nuevo Leon. Je to Turbinicarpus pseudopectinatus forma rubriflorus PP 595. Rubriflorus (červenokvětý) je jen katalogové jméno (bez platného popisu). Někdy se také označuje jako subsp. jarmilae, ale jméno není uznáváno. Semenáčci na fotce jsou už několikátá generace těch, které jsem si přivezl před 30 lety z cesty se Stevenem Brackem. I tehdy na sebe hned u plácku na parkování upozornily červenou barvou svých květů, jinak bychom je asi přehlédli.
Odskočíme si od turbiňáčků k mamilárkám. Tahle kytička pochází z polských semen od Gřegoře Matuszevského. Už jsme obrázek Mammillaria hermosana v našich novinách viděli, tahle si nese polní číslo GM 1823. Více se o této krásné miniaturce dočtete třeba na https://www.cact.cz/noviny/2018/03/Mammillaria-hermosana.htm
Nadcházející doba bude na květy jistě bohatší, všichni se těšíme. Mám v plánu ještě hodně nafotit a trochu taky napsat. Ale – jak říká klasik – kdo chce boha rozesmát, svěří se mu se svými plány.
Měsíček jde nahoru, přichází dobrá doba na vysévání, a už pod přirozeným světlem, nebojte, do podzimu budou semenáčci silní a připravení přetrvat zimní klid.
A ještě musím dodat. Poslední dobou se mi zdá, že lidi kolem odcházejí častěji, než dříve. Však už těch nekrologů bylo v poslední době několik.
Když jsem s kaktusy začínal, vzorem a přítelem pro mne byl brněnský pěstitel echinocereusů, Honza Harašta. Patřil k brněnské kaktusové „šlechtě“. Zatímco pánové Schütz, Hovorka či Janoušek na mou návštěvu nikdy nenašli čas, nedivím se, byl jsem ucho, on, tehdy asi čtyřicetiletý zahradník, si čas vždycky našel.
Jan Harašta (foto archiv Brno)
S velkou úctou si na něj vzpomínám. Honzíku – je mi smutno.
To je v únoru a u Pavlíčků vše.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.