5. března
Dnešní noc byla zajímavá jednak tím, že celou noc štěkali psi. Štěkot se nesl do údolí a jako ozvěna zase nazpátek. Psí populace asi měla neodkladné věci k prodiskutování.
Všichni se unaví, i psi. Martin si vyběhl ze stanu a klasicky nechal rozepnutý stan. Co se asi dělo. Nevěřil sám tomu, ale komáří rodina se k nám nastěhovala. Nenapadlo je nic lepšího, než bzučet a píchat. Schovala jsem si hlavu do spacáku a jen jsem si nechala malý otvor, abych se neudusila. To je divné. Cítila jsem sirovodík. Držel se při zemi. Šla jsem na vzduch a zjistila jsem, že není tak intenzivní ve větší výšce. Slyšela jsem během noci nějaké rány a vrčení motoru z vesnice. Lumír měl teorii, že i na Ostravsku v noci taky vypouští do vzduchu chemikálie. Rychlý způsob, jak se zbavit odpadu. Petro, chceš sirup? Připrav si zase lžičku. Martin při slově lžička zavětří. Už z jeho pohledu se dá vyčíst, že jsem začala cestu alkoholika. Nějak vlčím, zdá se. Směr El Tatio. Pavel během cesty vypráví své sny. Jakási černoška si ho oblíbila. Měla krásné vlasy. A tos věděl, že negřice nosí paruku? Aha, ta tvoje ne. Konec se nedovíme. Ještě Lumčovi převážu nohu. Jak se koupal v moři, tak se mu pod náplast dostal písek. Nejdřív musím zlikvidovat písek a pak začít pracovat. Nastupovat, příští zastávka je až konečná na El Tatio.
To vím, reaguje Pavel. Jak to? No protože jsem tady už nastupoval. Srandičky v takové nadmořské výšce musím ocenit. Roste tady zajímavá tráva Cortadelie. Stoupáme do výšin a pozorujeme čápy, osly, vikuni a plameňáky. Hele, údolím protéká potok.
Zastav, jdeme prát semena. Tomu nebudete věřit, ale voda je teplá a tolik maihuenopsisů na stráních. Konečně jsme dorazili na místo. Vstup zdražili. Na osobu deset tisíc. Vysypáváme drobné a máme dohromady 39996. Martin jako řidič vyplňuje papíry. Beru peníze a jdu s Chilankou do pokladny. Něco breptám a zmíním se, že jsem tady byla minulý rok a cena byla jiná. To je ten důvod, proč jsme si nevzali tolik hotovosti. Zavolala zřejmě správce, který začal prachy přepočítávat. Velkou hromadu drobáků. Zmínila jsem, že jako lektorka učím Chilany česky. Pokud navštíví nějaké kulturní zařízení, mají stejné ceny jako my, Češi. Poprosila jsem ho, zda by v rámci našich dobrých vztahů mi nedal lístky jako pro místní. Souhlasil a vrátil mi hodně drobných. Chilan za sedm a vy taky. Teda sedm táců. Díky. Fotíme gejzíry horké vody.
Je krásné počasí. Je čas skočit do pilety s teplou vodou. Ještě chvíli, žadoním. Nikomu se nechce z vody.
Ještě několik fotek a ádiós.
Tak to by nebyli snad ani kluci, kdyby se nechtěli podívat na další lokality. Jedeme a jedeme a najednou rána. Kufr vyskočil z kufru. Kdopak nezavřel kufr? Někdo z nás? Kluci. Lumča si bere funkci navigátora. Po několika kilácích dostává Martin povel k odbočení na prašku. Voda vymlela přes cestu hluboká koryta, ale Patrol s řidičem přejezdy a přehupy zvládají perfektně. Hele Lumčo, jak je to daleko? Těžko říct. Najednou jsme na asfaltu směrem na Calama. Martinovi se trochu komplikuje řízení kvůli navátému písku na silnici.
Směr nechám plavat a Lumírovi dělám radost, že mu jeho plán vyšel. Vjíždíme do Quebrada Chita. Kluků oblíbená místa s Maihueniopsis glomerata a Sohrensia uebelmanniana.
Pavel s Lumčou si vyšlápli na Orecereusy.
Je legrační, jak si lama lehne mezi keříky a čouhá jí jen hlava. Malinké miminko skoro není vidět. Chceme být rychle v San Pedro. V zatáčce holka s klukem nemůžou dostat auto ven z písku. Ptám se kluka, co se stalo? Řídil jsem a v zatáčce mi to ujelo a byl jsem tam. Ještě, že tak. To věřím. Naši gentlemani pomůžou. Kluci raz dva tři a je venku. V městu kupujeme zeleninu a benzín, měníme prachy a hurá na přechod. Martin a jeho optimismus pomáhá. Jsem vám to říkal, že přijedeme pozdě. Ha, tak uvidíme. Chlap v kovbojském klobouku si mě změřil. Mrknu na něj. Nějak to zpracoval a poslal policajta otevřít okýnko a ještě poslal seňoru policajtku zkontrolovat auto. Dala jsem jí papír, ale něco se jí nelíbí. Náčelník v roli cowboye mi oplácí mrknutí mrknutím a dává mi signál, že je všechno v richtiku. Signál k opuštění naší bandy dostala i seňora. Jo děvče, poslouchat se musí. Zabivakujeme za haldou štěrku a děláme salát k večeři.
Fotím západ slunce s vulkány. Tolik kamenů. Moje posedlost se opět ozvala. Skáču od jednoho k druhýmu. Jenže. Po zkušenosti s tím profesionálním blbounem z letiště, který samozřejmě dělal svou práci, kamenné hezouny opouštím. U mě doma by vám bylo dobře, ale zůstanete tady s kámošema.
