8. března
Tak co kluci, jak se vám spalo? Lumír část noci proseděl, Martin moc nespal, Pavel měl sny o lamách a já spala jako dřevo.
Dnes je MDŽ. Tento svátek jde nějak mimo mě. Kluci chtějí slavit. Měla bych dát do placu lahvinku. Konečně jsme v Uyuni.
V ulici, kde parkujeme, fotím kovový výtvor. Socha ženy ze šrotu. Povedená. Pavle, že jí nedosáhneš na prsa?
Nedosáhnul. Na tuto ženu je krátkej každej. Lumčovi stále není dobře. Dotáhnu ho k železné Lady a přiložím mu ruku do jejího lůna. Ucítil teplo a hned pookřál. Nastartovala mu imunitní systém. Jdeme do kavárny. Namelou kávu. Voní. Do sklenice přidají čepice šlehačky a zacáknou karamelem. Wi-fi a calling. Z trhu si odnášíme chleba, banány a avokáda. Vracíme se městem na solar. Zřejmě v jiném ročním období se dá projet po hladině, ale dneska bych to nedoporučovala. Rentacar auto nepojistí proti tomuto nešvaru a vyloženě upozorňuje, že auto do soli nesmí vjíždět. A to respektujeme. Auta cestovek na solnou plochu vjíždějí. Přeci turistům udělají, co jim vidí na očích.
Před vjezdem na solar si můžeme prohlédnout výtvory ze soli. Symbol Dakaru, postavy žen a mužů a různé výrobky.
Procházíme mezi stánky se suvenýry. Zaujme mě kšiltovka. Martine, kup si ji. Dlouho přemýšlí, okukuje se v zrcadle. Zleva a zprava a ještě jednou. Tak co? Je dobrá. Tak si ji koupím. Vracíme se přes Uyuni. Děti v červenobílých uniformách pochodují ulicí. Vyběhnu z auta a usmívám se. Jsem zvědavá. Dobrý den, pane učiteli, copak slavíte? Výročí založení školy. Hmmm. Suerte.
Směrem na Potosí se opět na kopcích naparujou pasakány a cereusy. Zastavujeme pod kopcem, rostou tady i lobívie a opuncie. Jsme ve výšce 4130 metrů. Je odpoledne, obloha se zatahuje a pomalu začíná krápat. Občas vyběhneme na kopec, zda už nerostou neowerdemanie...
To je podívaná, kolem dokola tradiční domky z vepřovic. Osídlili území blízko řeky. Další zastávka. Martin míří vlevo? Tak já vpravo. Kluci sedí v autě. Najdu malou opuncii a něco malého zeleného. Co to je? Přines to, my ti povíme, co to je. Neřekli, sami netuší, experti. Prý, byla doba, kdy všemu říkali ferox. Proč se doba změnila? Lokalita Tica Tica, oreocereusy, lobívie a parodie. Klasika, kdo bude dřív na kopci? Pod kopcem je výška 3800 metrů. Do kolika jsme vyběhli? Hlavně, že jsme našli kytky. Neowerdemanie je zelená, hnědá, soliterní i s kámoškama. Vesnice Pelca, červené skály, úrodná půda, kukuřice a obilí. Na kopcích terčeki. Abych byla konkrétní, vjíždíme do údolí oficiálně pojmenovaného Valle de Cactus. Další část cesty je v serpentinách. Do výšky se tyčí neuvěřitelné tvary zerodovaných skal.
Fascinuje mě propracovaný informační systém archeologických a geologických oblastí a vyhlídek. Co tady kluci hledají? Archeologická kladívka nemají. Cereusy? Lokalita je rozmanitější. Lobívky a parodie. Na neowerdemanie musíme trochu výš. Rostou kolem čtyř tisíc a chybí nám dvě stě metrů. Společně najdeme kytky. Martin pidi, já trochu větší. Radujeme se, i když plody nemají. Ještě to tady trochu prošmejdím. Kytky jsou malý i velký, zelený i hnědý, soliterní i ve shlucích. Vidím tři spolu a skloním se blíž k nim, jsou pod keřem, tak abych je lépe viděla. Lehce zvednu linii prodloužení oční dráhy. Martine, pod keřem je had. Tak se ani nehni, ať mi neuteče. Vtipný, to je křovinář. Jedno kousnutí, dvě hodiny života a pak Amen. Hlavně ho, Martine, nedráždi, aby se ti nezačal kroutit před kamerou. Prej to je jen miminko. Tak jsem Martinovi uvěřila a myslela jsem si to až do doby, než jsem se podívala na video. To miminko mělo jen pod keřem z naší strany stočený konec ocásku. Pak dál se vyvaloval pěkný macek.
Tak teda nevím, zda taky nezůstanu s klukama sedět v autě. Vidíš, Petro, jak i hada najdeš. Pochválil mě Martin. Je divné, že ta potvora čekala právě tady. Na rozdíl od Argentiny, kde jsme viděli hada giganta, jsou v Bolívii dospělí hadi o trochu menší. Jenže já si myslela, že tady nejsou. A jsou. K večeru musíme prokličkovat Potosí. Tak kudy? Nastartuju osvědčenou Nokiu. Lumír zase tu svou mašinku. Korigujeme se navzájem. Na začátku ta Lumírova udává směr uličkami, ta moje by chtěla po hlavní. Nakonec se holky shodnou. Směr Sucre. Zastavíme ještě v Betanzos, jelikož kluci chtějí slavit to jejich MDŽ. Víno mají a jinak samé ovoce. Martin, když si vezme do hlavy, že chce avokádo, tak musí být avokádo. Dost mi připomíná pohádku o Marušce. Nepošle mě do Sucre samotnou, ale doveze mě tam. Kde postavíme stany? Lumír a Pavel chtějí spát ve výšce kolem dvou tisíc. Lumír sleduje výšku. Hory, doly, hory a doly. Stále jsme vysoko. Konečně v serpentinách najdeme cestu kolem haldy suti. Sice je to blízko silnice, ale lepší něco, než nic. Pokud vidím ceduli, zákaz rozdělávání ohně, respektuju to. Když jsem s klukama, vzdávám to, mají alibi. No hablo espaňol. Věříte tomu, že Martin je dobrý učitel. Naučil jednu frázi, oba dva. Museli byste být i slepí a piktogram s přeškrtnutým ohněm nevidět. Nemudruj a hoď sebou. Nemám si vymýšlet ptákoviny. Mám jít sebrat dřevo, přinést kastrol s vodou a hodit něco do něj. Zapálení vatry je už na nich. Do kastrolu jsem na základě přání mužů hodila těstoviny. Pavel pak přidal hrášek, kečup, Lumírovo koření a salsu. Petro, nandej si. Pálí mě huba jako čert. Tak se to říká? Dáš si víno a přejde tě to. Dobrou pálivou noc.
