4. března
Klasické ráno. Příboj moře příjemně hučí. Vyfotím šutry z meteoritu a musím se s nimi rozloučit. Cestou při přejezdu diskutujeme o modelu rodiny, o důchodu a sociální diskriminaci.
Území vypadá na území nikoho, ale mýlím se. Obyvatelem je výtvarný talent. Pokud najde u silnice nějaký kámen a něco mu připomíná, domaluje ho barvou. Třeba dotvořil objekt do házecí kostky. Krásně nám svítí na cestu sluníčko. Give me five, chtělo by to říct. Martin vyřadil kvalt a jede několik kiláků grátis. V Antofagasta bereme benzín. Za městem míjíme technické zázemí pro bagry a jiné důlní mašiny a auta. Výška řidiče se rovná třetině výšky kola auta. Impozantní. Se mnou by si tak zahrál kriket. Za Antofagasta směřujeme na Calama. Rozpomínám se, jak jsem se minule kochala krajinou a nyní zde budují vodovod a vše je oplocené. V Calama musíme ve velkém obchoďáku Jumbo doplnit zásoby jídla. Nemám moc ráda velké obchoďáky. Dá se tady koupit i všechno na sushi. Rozhodně my nic takového v plánu nemáme, ale soudím, že ho můžou mít v oblibě. Rychle pryč. Ještě než se vrátí kluci, stačíme s Martinem na parkovišti zdlábnout salát. Udělali a snědli, nic nezbylo. Po dalším přesunu nás čeká San Pedro de Atacama. Typický mumraj turistů. Opravený kostel na náměstí a hifi, která se připojí, ale nefunguje.
Fotím holku na slacklině a jednu skupinku mlaďochů, která se usadila v chládku pod stromem a začala zpívat.
V Info centru se ptám, který je nejbližší přechod do Bolívie. Kluk se na mě podívá a říká, že to není možné. Usmívám se a tvrdím mu, že pokud jsme se dostali sem, musíme se dostat i nazpátek. Nevěří mi. Najít benzínku je taky jako oříšek. Labyrint. Máme nápad jet přes Tocona do Valle de La Luna. Opět je realita jiná. Jezdí se jinudy.
Otočili začátek cesty s koncem. V Info centru dostaneme plánek, zaplatíme za skupinu 12000 a jedeme. Fotíme a fotíme, jíme a jíme a v 7 večer vyrážíme. Západ slunce bude za půl hodiny.
Vyběhnout rychle na kopec a zachytit atmosféru zapadající koule a dunu, která se postupně ze zářivého pískového masivu mění na tmavou, nevýraznou skvrnu. Dnešní večerní spací pozice bude trochu kuriózní. U silnice.
Hlavní je, že plocha na stan je rovná. Oheň nebude, docpeme se olivama a večerní siestu obohacujeme popíjením vína.
