Nedalo mi to, milí přátelé, a musel jsem se o pár obrázků s Vámi podělit. Myslím, že stojí za to. Zejména ten první obrázek, krásná rostlina, i když jen kříženeček, Echinocereus papillosus HK 414 × E. correlii Lau 1076.
Už byl v našich novinách zmíněn, ale daří se mu a tak bohatě kvete, že nás vždy brzy na jaře okouzlí.
Echinocereus papillosus HK 414 × E. correlii Lau 1076
Tyhle kytičky jsem si asi před 40 lety dovezl od pana Jana Říhy z Lysé. Záplava květů i jejich vybarvení upoutá vždy na první pohled.
Echinocereus pulchellus JR 1981
Pro ty, kteří dávají přednost Jižní Americe, jsem vybral krásnou mediolobivku, s půvabným květem i jménem. Jak vám napoví Botanický slovník (najdete ho na těchto stránkách) tato se jmenuje gracilis, což lze přeložit jako jemný či útlý.
Mediolobivia gracilispina, Tupiza to Impora, Potosi, Bolivia, 4000m n.m.
Zdá se, že mnoho lidí (snad ne tolik v Evropě) se zbláznilo do hybridních kaktusů. Ceny těch nejlépe povedených kousků dosahují astronomických výšin (alespoň pro mě). Mně se povedla tato myriostigma, ale že by mě nějak uchvátila, to bych neřekl.
Astrophytum myriostigma – nevím co dodat.
Další obrázek přináší pohled na kvetoucí E. mapimiensis, který roste na naplaveném terénu, kde jsme hledali spíše Ariocarpus kotschoubeyanus. Mezi zaprášenými keříky (nebo spíše v keřících) Larea se schovávaly tyto trsíky. Zrovna kvetly, tak byly snáze k objevení, rostly totiž hodně na řídko a v keřích byly skoro neviditelné. Nikdy před tím, ani na obrázku, ani ve sbírkách, jsem tuto rostlinu neviděl, měl jsem tehdy pocit, že jsme nalezli nový druh, až posléze jsem zjistil mýlku. Tehdy jsem si ze tří rostlinek uřízl z každého trsu jeden řízeček, což kytce ani přírodě vůbec nevadilo, na rozdíl od pár pošuků, co ničemu nerozumí, ale rádi trestají. Tak ať mi z inspekce dají vědět číslo účtu, já jim tam pár korun pošlu, třeba se pak soustředí spíš na čistotu našich toků, než na špehování kaktusářů (entomologů, orchideářů nebo …)
Echinocereus mapimiensis PP 1421, Laguna del Rey, Coah.
Z tohoto obrázku mám obzvláštní radost. Wilcoxia (nebo chcete-li Echinocereus) poselgeriana se za laskavé zimování blízko u okna odměnil takovouto kyticí překrásných květů. Kytka roste podobně jako ta předchozí, v nepříjemném, zaprášeném prostředí mezi keři, bez květů téměř neviditelná. Ale když vykvete – nádhera. Však byl hezký den, který jsme trávili venku, byl první máj, tak na den dostala čestné místo na zahradním stole coby okrasa celého okolí.
Wilcoxia poselgeri SB 852, Jim Hogg Co, Tx.
Posledním obrázkem přeskočíme na druhou stranu kontinentu až do Bolívie, abychom se pokochali pohledem na nález Ládi Horáčka, na W. culpinensis. To se zase Láďovi něco povedlo!
Weingartia culpinensis LH 666, Potosi (Culpina), Bolivia
Milí přátelé, pro dnešek se s vám rozloučím s přáním, abychom se přes léto potkali. Do ciziny asi mnohým cesty nepovedou, tak při přesunech po republice určitě zavítáte i do naší blízkosti. Já vím, je to často s rodinou a ta někdy podobným zdržením nepřeje. Ale i pro zbytek rodiny je v Chrudimi mnoho k zábavě. Třeba krásné chrudimské náměstí, a v jeho blízkosti například muzeum loutkářství, kde jsou pro děti přichystané i loutky s možností si s nimi pohrát… Další možnosti najdete na webu https://www.kudyznudy.cz/
Mějte se hezky – Pavel Pavlíček
