Můj první kontakt se Stevenem G. Brackem byl přes e-mail v lednu 2019. Psal jsem mu o informace na přesné lokality jeho dvou sběrů Pediocactus despainii. Dostalo se mi neuvěřitelně milé odpovědi s detailními informacemi k daným rostlinám, ačkoliv jsme se nikdy neviděli. K mému velkému potěšení jsem byl asi o měsíc později požádám o pomoc spojenou s návštěvou Stevena a jeho ženy Lindy v Čechách. Byli pozváni do Prahy na tradiční Sympozium.
Ještě před ním si prohlédli Prahu a po něm následoval kulturní a kaktusářský program mimo Prahu. Já jsem se s nimi seznámil na večeři v sobotu 30. 3. po Sympoziu, kdy se všichni zahraniční přednášející sešli v restauraci v Praze – Letňanech, společně s hlavním organizátorem Petrem Pavelkou. Už ten večer jsme se domluvili na přibližném programu, částečně ovlivněném změnou času.
Ráno jsem Brackovi vyzvedl v 9.00 a jeli jsme směr Kutná Hora. Cesty ani parkování jsem se nebál, obavy jsem měl z otázek k architektuře a historii. Odpovědi bych neznal ani v rodném jazyce, natož pak v anglickém. Kolem 10.00 jsme dojeli na místo a zaparkovali ve starém městě na dohled od Chrámu svaté Barbory. Hned po vystoupení se Steven vrhl na zídku u cesty, kde fotografoval netřesk a rozchodník, ptal se mě na přesný název a zda je to normální, že v Čechách rostou sukulenty všude ve městech.
Pokračovali jsme do historické části města, kde jsme si užívali předsezónního klidu téměř bez lidí. Už tam řekli, že teď chápou, že v jejich městě Albuquerque nic starého není. Nahlédli jsme i do přilehlých vinic a Brackovi neváhali ochutnat místní červené víno. Linda si navíc dala kousek kvalitní hořké čokolády, pro kterou má evidentně velkou slabost.
Obrázek č. 1: Linda a Steven G. Brack v Kutné Hoře.
Poté jsme šli kolem chrámu, kde jsem byl poprvé, a zdaleka ne naposled, nachytán v anglickém jazyce. Nevěděl jsem, jak se řekne „chrlič“, je to „gargoyle“. Dalším cílem bylo Muzeum stříbra, to však bylo v březnu ještě uzavřené. Zkusili jsme tedy štěstí v Mincovně, kde jsem si rezervovali prohlídku v anglickém jazyce na 13.00. Měli jsme tedy jednu hodinu na oběd. Ten se nám vydařil. Dali jsme si kulajdu, Brackovi řízek s bramborovou kaší a já výpečky s červeným zelím a bramborovými noky. Polévku si vážně pochvalovali a požádali mě o recept. Řízek měl úspěch a také ochutnali mé výpečky. Porce byla veliká, a tak jsme se rozdělil. Především zelí si Steven vychutnal.
Po prohlídce Mincovny jsme pokračovali k dalšímu cíli, kterým bylo město Chrudim. Tam nás již očekával Pavel Pavlíček, jeli jsme je ubytovat do luxusního apartmánu, dopřáli jim odpočinek a naplánovali vyzvednutí v 18.00 na procházku historickým centrem s následným posezením u Pavlíčků. Během prohlídky města jsem nebyl schopen přeložit vše, jak jsem chtěl, ale přesto si Brackovi dokázali dovodit celou myšlenku a zopakovat mi zpět přesně to, co jsem chtěl říci. Byli velmi milí a opravdu se snažili co nejvíc dovědět.
U Pavlíčků jsme se sešli v úzkém kruhu a povídali si o běžných věcech a vzpomínali na minulá setkání Pavla Pavlíčka v USA či Stevenovi cesty do Čech. Steven pracoval v letech 1974 a 1975 u Horsta Kuenzlera, kde dva roky počítal semínka. Už tou dobou věděl, že se kaktusům chce věnovat, ale tato práce ho tolik nebavila. Všechen svůj volný čas pečlivě vyséval a cestoval za kaktusy. A tam se také poprvé dostal do kontaktu s českými kaktusáři, a to, když Horst vyhodil do koše dopis od pana Mikuláše a Steven na tento dopis odpověděl. Pan Mikuláš chtěl vyměnit semínka s panem Kuenzlerem, ale ten o tento druh spolupráce neměl zájem. V roce 1980 se Steven a Linda vydali do Evropy, kde se setkali s panem MUDr. Meixnerem a MUDr. Vacovským ve Valticích. Poté pokračovali vlakem přes Německo a Holandsko do Anglie. Oba pocházejí z Wisconsinu, Steven je z vesnické rodiny, kde se dojily krávy, tudíž dle slov Lindy, vstává velmi brzo. Naopak Linda je z města a ráda si ráno pospí. Během cest autem z Prahy na východ Čech mi mnohokrát řekli, že krajina plná polí, řek a lesů vypadá jako ve Wisconsinu.
Obrázek č. 2: V neděli 30. 3. 2019 – večer u Pavlíčků.
Češi je v Novém Mexiku poprvé navštívili až v roce 1990 a byl u toho Pavel Pavlíček. Češi naučili Lindu vařit bramborový salát a od té doby prý začal Steven přibírat na váze. Pavel, Steven a ostatní se společně spolu vydali do Mexika, kde studovali mnoho krásných rostlin na nádherných lokalitách. A protože se v angličtině Williamovi říká Bill, i Lophophora williamsii je nazývána „Bill“.
Dlouhý večer jsme zakončili slivovicí a u té jsme se dověděli, že přítel a kaktusářský specialista Gary Loos se díky ní dostal v USA do vězení a málem přišel i o práci. Ale vymluvil se na Čechy z dalekého východu a vše mu prošlo.
Další den (1. 4. 2019) jsme začali opět v 9.00 s plánovaným výletem do Pardubic k Bořkovi Prokešovi. Dostalo se nám milého uvítání a já jsem si mohl alespoň trochu odpočinout od překládání. Prohlédli jsme si sbírku, prošli se na Pardubický zámek a poobědvali přímo na Pernštýnském náměstí. Brackovi zkusili kukuřičnou polévku a svíčkovou s houskovým knedlíkem.
Obrázek č. 3: v pondělí 1. 4. 2019 – dopoledne u Bořka Prokeše.
Následovala cesta do Třebechovic pod Orebem za sbírkou Libora Mejstříka. Opět nás čekalo milé prostředí s občerstvením a sbírka plná špičkových rostlin. Hledali jsme tam například Stevův sběr Echinofosulocactus multicostatus, který je opravdu jiný než jemu blízké rostliny. A samozřejmě jsme tam tuto položku našli. Dále ho zaujali Mammillaria luethyi, které si chtěl skoro odvést.
Obrázek č. 4: odpoledne v Třebechovicích u Libora Mejstříka.
Náš program pokračoval v Chrudimi, kde byla od 18.00 uspořádána veřejná přednáška o kaktusech a vůbec celém životě Stevena G. a Lindy Brack. Ukázali nám krásné obrázky z Nového Mexika v průběhu roku, dokázali nám, že tam je opravdu chladnu, v zimě sníh a v létě prakticky každý den následuje po velkém horku bouřka. Přednáškou se linulo mnoho zajímavých příběhů, například o objevu Pediocactus knowltonii. Ten byl poprvé nalezen buldozeristou Knowltonem na právě vyhrnuté hromadě hlíny. Rostliny donesl na místní univerzitu k porovnání se známými rostlinami a opravdu šlo o nový druh. Jenže než stihl sdělit lokalitu, tragicky zemřel ve svém hořícím domě. Následovalo několikaleté hledání lokality v přírodě.
Obrázek č. 5: večerní přednáška Brackových.
Obrázek č. 6: Závěrečné focení.
Po přestávce nám Steven s emocionálními vstupy Lindy řekli něco o jejich životech, kde a jak všechno začalo (před více jak 50 lety), jaký byl jejich počátek v obchodu s kaktusy, jak se jejich obchod rozvíjel a jak je to s rostoucím věkem začalo unavovat. V den prodeje firmy Mesa Garden se Linda rozhodla do nového domu odvést i pár prken a nějaké nářadí. Steven ji to rozmlouval, protože se mu to do důchodu stálo zbytečné. Neuběhl ani měsíc a Steven se již ptal po prknech a nářadí, aby mohl postavit výsevní aparát.
Po přednášce jsme již jen zašli na večeři a já jsem jel zpět do Prahy. Stevem s Lindou ještě přespali v Chrudimi, aby ráno pokračovali vlakem do Olomouce.
A teď ještě několik poznámek pod čarou, co jsem si se zájmem poznamenal.
-
Dle Stevena je Toumeya papyracantha měkká a krátkověká rostlina, roste v trávě, kde ji zvíře ukousne a rostlina většinou nepřežije. Ale všude je dost semen, tak vlastně o nic nejde.
-
Sclerocactus parviflorus je na tom podobně, ale u něj je dokázána spojitost s hmyzem. Růst populace rostlin je následována zvětšováním množství hmyzu, který má v konečné fázi za následek úplný úhyn (vyžrání zevnitř) všech dospělých rostlin (souvisí s dobou kvetení). Semenáčů a semen je všude kolem dost.
-
Ještě během cest jsme se dostali také k mé práci a ta se nedávno týkala výzkumu v oblasti virů. A to jsem byl nachytán opět na své slabé angličtině, když jsem nevěděl výraz „shingles“ – pásový opar.
-
Dotázali jsme se na položku SB 01. Steven si velmi dobře pamatuje, jak to bylo. Na stole měl hromadu sběrů, do této hromady sáhl a čirou náhodou vytáhl zástupce rodu Mammillaria. Na rozdíl od PP 01, které neexistuje ani v záznamech ani v paměti Pavla Pavlíčka.
-
Po přednášce jsem překládal dva zajímavé dotazy. Prvním byla ulomená cedulka SB 1158, Steven se zamyslel a řekl – Astrophytum capricorne v. niveum, Las Imagines, 25 km N of Saltilo to Monclova.
-
Druhým bylo jeho sběrové číslo SB 13, opět se zamyslel a řekl – Echinofossulocactus coptonogonus, Salinas, SLP, nádherné rostliny.
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.