Každý kaktusář se s tím dřív nebo později setká. Je to nevyhnutelné. Kaktus ztratí kořeny a my si klademe otázku,co s ním.
Když jsem byl před lety na zřejmě své první návštěvě v nějaké sbírce, byl to skleník p. Stehlíka ze Znojma. Tehdy tam se mnou byla i má milovaná tchýně a řekla „já tu mammillarii zalila v prosinci, jsem myslela, že už je dlouho bez vody“. Já se vyděsil a pronesl, že v pohodě vydrží i půl roku bez vody. P. Stehlík se tehdy od srdce rozesmál a řekl „já tu mám kaktusy, co ztratily kořeny před 15 lety a pouští je až teď“. Mimochodem, ta mammillarie byla v době této návštěvy už tak 2 měsíce na kompostu. Zimu nepřežila díky přepéči mé tchýně...
Echinocereus lindsayi
Z této historky plyne asi ta nejdůležitější poučka o zakořeňování. Trpělivost. Tu já ale často nemám a co hůř, zkouším to dělat jinak. Tentokrát se mi to „jinak“, po sto zklamáních zřejmě povedlo a o to bych se s vámi, laskaví čtenáři, rád podělil.
Když kaktus chce, nasadí záplavu kořenů. Tomuto bohužel těsně před cílovou rovinkou došly síly. Škoda... :o(
...takhle překrásně kvetl
Způsobů, jak zakořeňovat,je mnoho a žádný z nich není jediný správný. Kolik je lidí na planetě, tolik je rostlin v květináčích a každá reaguje jinak. O metodě sádrování píše například Jirka Valoušek a Pavel Peregrin. Josef Tichý zase skvěle popisuje zakořeňování na teramolu. (Vše na plzeňském diskuzním fóru.) Mým záměrem tu není přepisovat něco, co už bylo stokrát řečeno, ale podělit se o vlastní zkušenost.
Tohle je dokonalý adept na sádrování. Tak dokonalý, že by mu zřejmě ani ta sádra nezachránila život. Je však vidět, že touha po životě některých jedinců nezná mezí.
Než začnu, musím zdůraznit jednu věc. To, co budete číst dále, není jediný skvělý a zaručený způsob, jak zakořenit kaktus. Je to jedna z mnoha cest, která vede k cíli. Metod je spousta a jen na kaktusáři záleží, s kterou se naučí pracovat, která mu bude sedět, která bude v jeho podmínkách fungovat.
A teď už k věci. Jeden můj horizontík se nechtěl na jaře napít. Možná, kdybych ho vyndal hned na jaře, kořeny očistil, obral ty špatné a nechal ho sedět na misce, možná už na podzim 2022 by byl zase zakořeněný. To jsem ale neudělal. Nervy mi ruply až v červenci, kdy jsem ho vyndal. To už v misce půlka kořenů zůstala sama. Já očistil, co zbylo a udělal jsem to v podstatě až na rostlinu. Zůstalo pár pahýlů.
Rostlinu jsem dal na kuchyňskou linku a zapomněl na ni (pamatujete? Trpělivost! Jedna z nejlepších metod vůbec, zapomenout na to). No, vzpomněl jsem si tuším na konci září a světe div se, dva tři čekací kořínky tam už byly. Takové pupínky, ale byly. Zeptal jsem se pár lidí, jak postupovat dál. „Počkej na jaro, a hlavně do toho nevrtej“ zněla rada, kterou bych podepsal. No... řekněme, že jsem si řekl, že to zkusím jinak... Začalo se topit, a tak jsem vzal misku, dal do ní vodu a kaktus na ni posadil tak, aby se kořeny nedotýkaly vodní hladiny. Vodu jsem pravidelně měnil a topení temperoval. A kořínky nesměle přirůstaly. Bylo jich víc a víc a byly delší a delší. Možná už půl centimetru.
Experimenty se ne vždy podaří. Někdy přinesou trpké a kruté zklamání. O tyhle krasavce jsem přišel právě proto, že jsem byl netrpělivý a zbrklý a s*** mě to do dnes :o(
No a na začátku února jsem si řekl, to už se den prodlužuje a rostliny to cítí, i ty, co jsou ve tmě na topení, že co se jako stane, když to dám na dva tři dny do vody? Hmmm... ve videích na YouTube ty kořeny rostou jak smyslu zbavené!!! Ale tam nezakořeňují kaktusy, ale klasické sukulenty a jiné rostliny všeho druhu. No co. Za den dva to neshnije! Tak pojď do toho. A světe div se (po kolikáté už?) no vždyť se koukněte sami.
Vidíte ty nažloutlé nebo možná nazelenalé kořínky? Tak vypadaly všechny. A vidíte, jak se to v některých místech zúží, protáhne a zbělá? Má to i chloupky jako by. To narostlo ani ne za den!
A jak to celé dopadlo? Dozvíte se v příštím čísle.
Pěkné čtení přeje Petr Zeidler
