Vážení přátelé, kaktusáři,
tak se po měsíci opět ozýváme z Olomouckého spolku s úvodníkem, tentokrát se posunula štafeta ke mně.
Je nutno podotknout, že Olomoucký spolek není skvadrou kaktusářů pocházejících jen z Olomouce a jejího nejbližšího okolí. Dá se říci, že to okolí je dost či až velmi široké a sahá od Prostějova přes Šternberk až do Šumperka,k podhůří Jeseníků. Taky jsme tu kdysi měli spolek, bývalo nás kolem 35, bylo to prima, ale jak to bylo po revoluci běžné, naskytly se nové možnosti, jak se ve volném čase realizovat jinak a jinde a kaktusáři přestali chodit na schůze a mladí nepřibývali... Zůstalo nás po cca 20ti letech cirka 5, spolek jsme rozpustili a tři skalní jsme přešli do Olomouce... To ale asi není ojedinělý případ a měli bychom si vážit každého nově příchozího, kdo kaktusy miluje, přijde za námi do spolku, podělí se s ostatními o svoje kaktusářské radosti a starosti, a co je důležité, že nepřijde jen na tu svou první schůzi, ale i zůstane...
V Šumperku sice pěkný morový sloup jako v Olomouci máme také, ale okolí je pro návštěvníky,milující hory, asi přece jen atraktivnější a stojí za to. Mimochodem – víte, že Olomouc je rodu ženského, tedy ta Olomouc?
Obr.1: Pohled na Šumperk
Zima je období, které kaktusům moc nepřeje a je to také období, kdy vše spí a kromě výsevů, pokud vyséváte, není pořádně na co koukat a o čem psát...
Já tedy momentálně na co koukat mám a mohu o tom i napsat, ale potěšení pro oči to moc není... bohužel až po 34 letech pěstování kaktusů v tvrdých podmínkách pařenišť jsem došel konečně k závěru, že přece jen se štěstí unaví a není to dobrý nápad protahovat sezónu kvůli dvěma či třem týdnům a své pohodlnosti a schovávat kaktusy na zimoviště v půli či koncem listopadu, jelikož počasí je v posledních letech prevít a vesele si s námi pohrává. Z ničeho nic si přišel koncem loňského října na jednu dvě noci mráz –12°C a spousta kytek šla do kaktusového nebe (dalo by se to napsat i jinak, ale jsme většinou slušní lidé), takže mám skoro vrchovatou popelnici pravokořenných ariáků stáří 10 až 25 let + pár astrophyt a fosuláčů + nějaké chcípáky, které jsem měl už dávno vyhodit...
Obr.2: Pohled na skoro plnou popelnici ariáků
U ariáků to vesměs odnesly všechny druhy, hlavně ale trigonusy a snad nejhůře dopadly „skafíci“, vypiplaní ze semen pořízených v devadesátých letech od firmy Florida nebožtíka Jana Říhy, kde mi zůstalo z celkové dvacítky pět největších chudáků. Nejlépe dopadly confususy... Smůla byla v tom, že tomuto krátkodobému holomrazu předcházely dlouhodobě teplé dny, teploty se pohybovaly mezi 12-15°C a kytky pořád rostly a kvetly, „nevypustily vodu“ a jak přišel přes noc mráz, dílo bylo dokonáno.
Nu což, věšet se kvůli tomu nebudu, život jde dál, a ještě mi jich dost zůstalo, což je dobře, protože takové kytky se koupit nedají a kdo si pořídí dvě tři rostlinky a přijde něco takového, nemá nic...
Obr.3: Takhle si to pěkně kvetlo v roce 2021
Obr.4: A.fissuratus od El Hundido, Coah
Ale nasere to a je to dost blbá zkušenost.
Další zkušenost mi říká, že teploty do –5°C nejsou pro většinu kytek problémem, zejména pak pro semenáče, které bez ztrát dávají i–8°C a daly letos i těch –12°C, přes den to chce ale nad nulu, aspoň 3 – 5°C.
Obr. 5: Sněhem zapadané fosuláče bez krytu
Obr.6: Fosuláče pod víkem pařenišť, kde jim je asi lépe než ve sněhu
Obr.7: Kolísání teplot v listopadu, kdy přichází krátkodobé mrazy
No a další takovou zkušeností je fakt, že ve skupině již větších semenáčů, které jsou sesazeny společně v jedné misce, se najdou jedinci, kteří snáší nižší teploty mnohem lépe než jiní jedinci ze stejné skupiny, kteří zmrznou při relativně vyšších teplotách. Tato pravděpodobně lepší genetická výbava přeživších rostlin by mohla být nadějí, že při nějakém takovém dalším extempore člověk nepřijde o všechny rostliny.
Tímto bych se s Vámi v únoru rozloučil a abych nekončil moc pesimisticky, přidám pár obrázků z letního období, kdy rostliny rostou, krásně kvetou a my kaktusáři se jen tetelíme blahem 😊
Obr. 8: skupina hexiků
Obr.9: Thelocactus matudae, Rayones
obr.10: Astrophytum capricorne, Bustamante, Coah /od Pepy Buška/
Obr.11: Thelocactus rinconensis f.apricot PP1174, Grutas Garcia, NL
Obr.12: Coryphantha werdermanii JV56a, El Hundido, Coah
Obr.13: Thelocactus bicolor v. schottii VZD 340, Lajitas, Tx
A ještě dodatečně...
Komentáře
a ponaucenie pre buducnost
budem davat vacsi bacha,pretoze ja tie terminy tiez hrotim
smiem sa spytat na termin poslednej zalievky u tych ariakov?
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.