Přemýšlím, o čem psát, protože karta psaní březnového úvodníku padla opět na mě a v tuto roční dobu je těžko o něčem psát, jaro se teprve opatrně chystá k nástupu, valná většina kytek ještě spí /aspoň u mě na zimním stanovišti ve sklepě/, letos jsem ještě nic nevyséval, zato jsem hromadu kytek pohřbil...
Na poslední schůzi jsem zjistil, že se k nám do olomouckého spolku přihlásili i chlapi z Přerova, tak to vypadá, že se ne sice počtem členů, ale velikostí teritoria zařadíme mezi největší spolky v republice... 😊 A víte co? Mrkneme do minulých časů, do plné sezony, kdy se kytky mohly zbláznit nadšením, teplo bylo, vodu dostaly, odměnily se pořádným kvetením a semenáče se napily k prasknutí a vyrazily roztrhat misky...
Obr. 1: Semenáče astrophyt od La Reforma v miskách, chtělo by to už přesadit
Obr. 2: Miska s Gymnocactus beguinii od Gallegos, Zacatecas, se už taky nafukuje
Obr. 3: Hexici v plném kvetení
Obr. 4: Pektinátní echinocereusy v květu
Obr. 5: Synchonizace kvetení astrophyt je úžasná
Mou srdcovou záležitostí jsou astrophyta, thelocactusy, echinomastusy a fosuláče, není to v tom pořadí, jak píšu, někdy mám raději jedny, někdy druhé, a to podle toho, jak dlouho se do nich zakoukám nebo když se objeví něco nového.
Obr. 6 - 7: Astrophytum capricorne, různé lokality
Obr. 8 - 11: Semenáče echinomastusů, různé lokality
Obr. 12 – 14: Echinofossulocactusy ve sbírce
Obr. 15 - 17: Thelocactusy ve sbírce
Ze zmiňovaných rodů si vyberu jeden a napíšu Vám krátký příběh o tom, „jak jsme oplodňovali PP 815“. Kdo neví, co to je PP 815 a nenašel si to na internetu, tak je to sběrovka Pavla Pavlíčka, označující takto Echinomastus unguispinus, pocházející od El Jaralito v Durangu.
Obr. 18: Echinomastus unguispinus PP 815, El Jaralito,Dur.
Je tomu cca 24 let /1999/,co jsem pod označením Echinomastus unguispinus f. reinekii PP 815, drápovité trny, 100x, 154,- nakoupil semena z chrudimského katalogu. Celou stovku, ani jedno semeno ale neťuklo. Tak jsem v dalším roce koupil další stovku, tuším, že ťukla cca tři semena. Další roky už v nabídce semena nebyla, asi bylo tedy vyprodáno.
Zůstaly mi z toho výsevu dva semenáče, které spolu vedle sebe dlouhou dobu v pařeništi vegetovaly a jak to tak bývá, když první začal kvést, druhý se odporoučel. Dospělosti se tedy bohužel dožila jen jedna rostlina, která byla původně naroubována pravděpodobně na hybridní Echinopsis.
Časem rostlina přestala růst, začala sesychat, takže nezbylo než ji vytáhnout ze substrátu a mrknout na kořeny. Jak se dalo po těch letech očekávat, podložka tam již žádná nebyla, kořeny uhnilé a hniloba se dostávala do rostliny. Opět nezbylo než se pokusit rostlinu zachránit způsobem u mě osvědčeným, a to rostlinu vydlabat na zdravou tkáň, nechat zaschnout a čekat, zda pustí čekací kořeny. Jelikož to byla rostlina již velká, ještě dostatečně vitální a rána nebyla tak hluboká, kořeny pustila, čímž mě poměrně dost potěšila, no a celkem spokojeně začala žít „na svých“.
Jenže co s jednou rostlinou, že? Tak jsem na plzeňském fóru pro ni začal hledat ženicha, a i když jsem moc nedoufal, že se nějaký najde, ozval se mi jednoho dne přes Jirku Kolaříka Jirka Škaloud, který tenkrát semena taky kupoval a zůstala mu po tom téměř čtvrtstoletí taky jen jedna kvetoucí rostlina!!! Začali jsme spolu přes e-maily koordinovat naše rostliny, aby se v kvetení potkaly /což byl problém, protože Jirka má kytky celoročně ve skleníku a já v pařeništi a v zimě ve sklepě/. No ale dařilo se a když se blížil den D, kdy se očekávalo otevření květů, Jirka sedl ten den na vlak a ve velmi důmyslném zařízení rostlinu ke mně přivezl! Vyzvedl jsem ho na nádraží a vyrazili jsme ke mně do sbírky…
Obr. 19: Dospělé rostliny Echinomastus unguispinus PP 815
Bylo to fakt rychlé a až téměř neuvěřitelné, že se to povedlo, stál u nás duch svatý a rostliny jsme při slunečním svitu navzájem opylili. Jirku jsem pak i s jeho rostlinou vzal zpátky na nádraží a vrátil se do práce.
Závěr celého dramatu byl velmi úspěšný – ze tří květů obě rostliny vytvořily celkem tři plody a populace krásných rostlin z lokality El Jaralito v Durangu zůstala ve sbírkách zachována. Aby taky ne, takovou masáž blizen, provedenou Jirkou Škaloudem, jsem ještě neviděl a leckterá děva by tiše záviděla 😊
Obr. 20: Jedna z rostlin Echinomastus unguispinus PP 815 s plody
Obr. 21: Semenáče Echinomastus unguispinus PP 815 ve sbírce
No a proč je to Echinomastus unguispinus, a ne durangensis a proč ne reinekii form, o tom možná někdy příště...
Jelikož se blíží jaro a u mnohých z Vás se rostliny chytají již na kvetení, přeji Vám všem do nové kaktusářské sezony mnoho pěstitelských úspěchů.
Všechny Vás zdraví Jirka Valoušek
