Echinofosulokaktusy v katalozích firmy Schmoll
Jaroslav Záhora a Stefan Nitzschke
Po uveřejnění předcházejícího dílu „Echinofossulocactus ochoterenaus TIEG. z pohledu historických souvislostí“ přišla od kamaráda Stefana Nitzschkeho nabídka.
Pokud prý mám zájem, má ve svém archivu tři nabídkové katalogy od firmy Schmoll a mohl by je, respektive vše, co se týká fosuláčů, oskenovat. Nebylo nad čím uvažovat! Domluvili jsme se, že se Stefan bude spolupodílet na náplni dalšího dílu, který by tak mohl volně navázat na předchozí a přinést několik dalších cenných informací.
Před více než 40 lety (!), když mi učarovaly rostliny rodu Echinofossulocactus, jsem na jedné brněnské burze objevil E. rosasianus a E. densispinus. Na jmenovce pod jmény bylo napsáno, že se jedná o odnože ze Schmollových importů. Ani nevím, jak se stalo, že se další den objevily doma na parapetu. Ochotný pan Zdeněk Sochor, který tehdy prodej zajišťoval, prozradil, že rostliny na burzu dodal pan Pechánek. Osud byl mé čerstvé fosuláčové infekci příznivě nakloněn. Zanedlouho jsem se stal členem užšího vedení brněnského spolku Astrophytum. Najednou byly známé kaktusářské veličiny blízko. Pánové Moučka, Stuchlík, Harašta, Schön a další mě tehdy vzali mezi sebe jako sobě rovného. Jaká to byla pocta pro kaktusářské ucho, pro pouhého okýnkáře. Trvalo ale ještě chvíli, než jsme se spřátelili a než jsem se stal pravidelným hostem ve skleníku pana Pechánka. Další, už darované odnože ze Schmollových importů byly a jsou od té doby na nejčestnějším místě ve sbírce. Mezi nimi vynikají velikostí květů E. sphacelatus (obr. 1 a 2) a E. rosasianus.
Obr. 1: Echinofossulocactus sphacelatus Whitm. n. n. - C. S. J. Amer., 6, 37, 1934 (průměr květu 5,8 cm) pocházející z odnože ze sbírkové rostliny od pana Jana Pechánka
Za těch 40 let ve sbírce dorostly odnože do dospělosti a čím jsou starší, tím více se vzájemně podobají. Kolika kaktusářům už dělají nově oddělené odnože radost! Stává se ale, že si po čase musím sám sobě znovu připomenout druhovou příslušnost sbírkových druhů E. ochoterenaus a E. densispinus. Kdybych na vlastní oči neviděl odebírání odnoží z mateřských rostlin, klidně bych uvěřil tomu, že se jedná pouze o růstové odchylky jednoho druhu. Nápadné je také to, že kvetou současně, jako kdyby pocházely z jednoho hnízda (obr. 3).
Obr. 2: E. sphacelatus – stejná rostlina jako na obr. 1 letos před zazimováním. Na bázi rostliny se už chystají další odnože, což je cesta, jak tento druh (klon) z jedné jediné rostliny šířit dále.
Obr. 3: Kvetoucí echinofosulokaktusy z okruhu E. ochotereanus. V pravém horním rohu je E. sphacelatus.
Není nutné přesvědčovat o výjimečném postavení rostlin z okruhu E. ochotereanus. Pro příznivce tohoto rodu je ale problémem vymezení hranic mezi sedmi, případně osmi druhy, které byly historicky nabízeny firmou Schmoll a které jsou si vizuálně velmi blízké. Časová posloupnost jednotlivých událostí spojených s nově zaváděnými jmény a nabídkou firmy Schmoll je popsána v předcházejícím díle (Rod Echinofossulocactus v přírodě i v kultuře (24)). Šest jmen se v katalozích firmy Schmoll objevuje úplně nově. Je to E. bravoanus; E. densispinus; E. ochoterenaus; E. parksianus; E. rosasianus a E. sphacelatus. Dva další nabízené druhy byly kaktusářům známé již dříve. Byl to jednak E. flavispinus, který byl popsán v polovině 19. století v knize "Cacteenkunde" autorů Förstera a Rümplera, a jednak E. confusus, který byl popsán v roce 1922 Brittonem a Rosem.
V předcházejícím díle bylo pro rostliny z okruhu E. ochoterenaus konstatováno, že: 1) Ani specialisté, kteří měli možnost na vlastní oči pozorovat a studovat „Schmollovy rostliny“ s větším počtem okrajových radiálních trnů, nebyli schopni nabídnout jednoduchý klíč k jejich rozlišení. 2) Jedná se o rostliny spontánně odnožující navzdory údajům v prvopisu. 3) Svým výskytem jsou údajně vázány na hranice mezi spolkovými státy Guanajuato a Querétaro. Poslední, třetí konstatování, týkající se lokalizace, by mělo být svázáno pouze s druhem E. ochoterenaus. Jde ale o rostliny z přírody vzdorující lidským škatulkám. A tak snad neuškodí postřeh z cestování po lokalitách fosuláčů, že za nejrůznějšími formami odnožujících rostlin s větším počtem okrajových radiálních trnů a velkými květy je dobré vypravit se právě do jmenované oblasti.
Sestavíme-li si vyjmenované druhy do přehledné tabulky (tab. 1), zjistíme, že nabízených druhů časem ubývalo. Není to samozřejmě přehled úplný. Lze také oprávněně namítnout, že se do nabídek promítla druhá světová válka a že se E. rosasianus, který nebyl v dostupných katalozích nabízen, někdy do Evropy dostat musel.
Tab. 1 Přehled druhů z okruhu E. ochoterenaus nabízených firmou Schmoll (zelené podbarvení políčka odpovídá jedinému platnému popisu, žluté odpovídá neakceptovaným popisům od J. Pechánka (1965) a modré zastoupení druhu v nabídce v daném roce).
Připomeňme si nabídku exotických rostlin dobovými katalogy:
Obr.4: Titulní list katalogu rostlin od firmy Schmoll z roku 1937. (archiv S. Nitzschke)
Obr. 5: Nabídka rostlin z rodu Echinofossulocactus z katalogu rostlin od firmy Schmoll z roku 1937. (archiv S. Nitzschke)
Obr. 6: Titulní list katalogu rostlin od firmy Schmoll z roku 1947. (archiv S. Nitzschke)
Obr. 7: Nabídka rostlin z rodu Echinofossulocactus (Stenocactus) z katalogu rostlin od firmy Schmoll z roku 1947. (archiv S. Nitzschke)
Obr.8: Nabídka rostlin z rodu Echinofossulocactus (Stenocactus) – pokračování z katalogu rostlin od firmy Schmoll z roku 1947. (archiv S. Nitzschke)
Obr. 9: Titulní list katalogu rostlin od firmy Schmoll z roku 1950. (archiv S. Nitzschke)
Obr. 10: Nabídka rostlin z rodu Echinofossulocactus (Stenocactus) z katalogu rostlin od firmy Schmoll z roku 1950. (archiv S. Nitzschke)
Obr.11: Nabídka rostlin z rodu Echinofossulocactus (Stenocactus) – pokračování z katalogu rostlin od firmy Schmoll z roku 1950. (archiv S. Nitzschke).
Obr. 12: Stenocactus parksianus sp. n. - doprovodná fotografie z katalogu rostlin od firmy Schmoll z roku 1950. (archiv S. Nitzschke).
Obr. 13: Stenocactus bravoire – doprovodná fotografie z katalogu rostlin od firmy Schmoll z roku 1950. (archiv S. Nitzschke). „Bravoire“ je zjevný překlep, přehlédnutí grafické podoby „ir“ s „a“, neboť Schmoll používal pro tento druh název „Bravoae“. Je to mimořádně důležitá fotografie, protože je jediná, na kterou je později všemi odkazováno. Echinofossulocactus bravoanus a E. sphacelatus nebyly do dnešního dne nikým popsány. Pozorným čtenářům neujde dobový příklon k rodovému jménu Stenocactus, což je dostatečně vysvětleno v úvodních dílech seriálu.
Obr. 14: Echinofossulocactus rosasianus – ve sbírkách hojně zastoupený druh. Rostlina pochází z odnože ze sbírkové rostliny od pana Jana Pechánka
Zkušenosti z dlouhodobého pěstování původních importních rostlin z okruhu E. ochotereanus a z pozorování přírodních populací v hraniční oblasti mezi státy Guanajuato a Querétaro jsou dostatečně přesvědčivé pro to, aby jméno E. ochotereanus mohlo být pro tento okruh dostačující. To ale vůbec neznamená, že by tento příspěvek měl být důvodem k přepisování jmenovek. Naopak! Všechny druhy, které se objevily ve stejnou dobu v nabídce rostlin firmy Schmoll, tj. E. bravoanus, confusus, densispinus, flavispinus, ochoterenaus, parksianus, rosasianus a sphacelatus by měly být zachovány jako historický odkaz, jako nedocenitelný zdroj genetických informací pro budoucí taxonomii. Zejména pak ty, které byly do dnešních dnů dopěstovány po vegetativní linii z historických zdrojů.
