Expedice Argentina 2022 aneb Putování podandím den po dni (4)

Translate

Seznam čísel

Přihlásit se

ISSN 2694-6963

Stránky archivovány

Národní technickou knihovnou

: Autor: Pavlíček Karel

21. ledna 2022

Do deníku zapsal Karel Pavlíček

21. leden byl pro mě jedním z nejkrásnějších dní celé expedice.

Začal vlastně už o den dříve, pozdě večer, ve městečku Cafayate, ale protože návštěva tohoto krásného města měla přesah přes půlnoc až k mému dni, tak napíšu i o něm.

Jestliže o Mexiku se píše jako o zemi, kde se stále něco slaví, tak o Argentině to platí dvojnásob. V Argentině 30.12. 2022 lidé přestali slavit své velké vítězství ve fotbale nad Francií a 31.12 začali slavit příchod nového roku.

Tehdy se vlastně neslavilo nic konkrétního, přesto byl střed městečka plný lidí, světel, vůní. Na samotném náměstíčku bylo jistě víc než deset restaurací s venkovním posezením a minimálně v polovině z nich hrála živá hudba. Tu kytara, tu harmonika, jinde klavír nebo dechy. Malé děti se tu proháněly ještě o půlnoci. Všude smích a pohoda.

Dal jsem si za pár korun stejk z mladého argentinského býčka, lahev krásného červeného vína a cítil jsem se jako... no jako Argentinec.

Jedna z mnoha restaurací v Cafayate.

Ale pojďme od vína a zpěvu zpět ke kaktusům.

Ráno jsme vyrazili na severovýchod na Las Conchas a dále pak směr Salta.

Projížděli jsme krajinářsky úžasným terénem barevných skal. Nebo spíše slepenců, které podléhají erozi a vytvářejí nádherně bizarní útvary, hojně navštěvované turisty.

Tady už jsme pozorovali Gymnocalycium spegazzinii

Gymnocalycium spegazzinii s poupětem i plody

Gymnocalycium spegazzinii spolu s Acanthocalycium thionathum v. brevispinum u San Rafael

Jedním z výrazných skalních útvarů je i kaktusáři notoricky známé El Obelisco. Přímo pod „homolí“ rostou spegazíni punilense. Nádherné místo, nádherné ploché rostliny se silnými přesedlými trny.

El Obelisco.

Gymnocalycium spegazzinii punillense spolu s monumentem El Obelisko

Echinopsis leucantha, El Obelisko

Gymnocalycium spegazzinii punillense - téměř všechny rostliny měly poupě a často i zralý plod

Gymnocalycium spegazzinii punillense spolu s monumentem El Obelisko

Před setměním jsme dojeli do Quebrada del Toro. Další z cílů, na které jsem se obzvláště těšil.

Lesy pasakán, Gymnocalycium spegazzinii zatím nepříliš pohledné a vytrněné. Na ty pravé frajery jsme si museli počkat do zítra. To se dostaneme do výšky nad 4000 metrů nad mořem a tam jsou prý ty nejdivočeji vytrněné.

Před zakempováním na jediném rovném plácku pod silnicí jsme ale už viděli první úžasnou lokalitu Pyrrhocactus umadeave. Ty mě opravdu dostaly. Stovky skvostných rostlin a každá s několika plody. Jen kdyby potvůrky dobře klíčily.

Údolí Quebrada del Toro

Lobivia ferox

Trichocereus pasacana (asi jo)

Trichocereus pasacana, květ

Pyrrhocactus umadeave

Nocoviště pod silnicí v Quebrada del Toro

Do deníku zapsal Karel Pavlíček

22. ledna 2022

Do deníku zapsal Ivan Račan

Po noci, strávené v horách ve stanu u Puerta Tastil, se budíme jako vždy okolo 7. hodiny. Jako první se rychle nasnídáme a připravíme se na cestu.

Plácek pod silnicí, kde se daly postavit stany

Jako kamzíci vybíháme na lokalitu, kde jsou Parodie faustiana, Gymnocalycia spegazzini, Echeverie peruviana

Tyto kaktusy se nacházejí zhruba ve 3 150 metrech nad mořem. Dole vedle stanu teče potok, který přes noc změnil svou barvu. Z krásně průzračné vody se stal bahnitý potok. V noci byla slyšet v dáli bouřka.

Horský potůček v Quebrada del Toro

Vyrážíme k Santa Rosa de Tastil, kde hned vedle silnice nacházíme Pyrrhocactus umadeave.

Pyrrhocactus umadeave

A úchvatný G. spegazzinii

Gymnocalycium spegazzinii

Miniaturní Lobivia chrysantha

Síla a krása argentinské přírody. Na této lokalitě je mnoho různých Maihueniopsis, opuncií a kaktusářů.

Maihueniopsis spec.

Vláďa Nešuta při focení spegazínů

Popojíždíme na další lokalitu a v dáli před námi se tyčí vrcholky, kam směřujeme.

Tady je vidět, že už jsme fakt hodně nahoře

Pokračujeme dál směrem do sedla Abra Blanca do nadmořské výšky 4080 metrů nad mořem.

V nadmořské výšce kolem 3800 mn.m. nacházíme Mediolobivia einsteinii

V těchto nadmořských výškách je i nádherná pampeliška

Během dvou kilometrů sjíždíme z hor do náhorní roviny a směřujeme do San Antonio de Los Cobres na oběd. Steaky z lamy nebyly tak dobré jako z hovězího. Byli tací, kteří dostali i „podešev“.

Steaky z lamy nás moc neoslovily

Po obědě směřujeme k Salinas Grandes.

Solné jezero Salinas Grandes

Cestou jsme píchli, a tak od solných jezer do Purmamarca sjíždíme serpentiny s poloprázdnou pneumatikou.

Purmamarca je náš cíl ke kempování.

Večer jdeme navštívit jednu z místních restaurací,kde krom jídla a pití hraje živá muzika a mladý malíř maluje obraz, který si nakonec odváží Karel domů jako vzpomínku na cestu po Argentině.