Mrazuvzdornost

Článek, který právě tvořím je založen na mých zkušenostech. Rozhodně nedoporučuji nikomu mé kroky následovat.

Nicméně chci se s vámi o to podělit zejména proto, že se mi zdá, že se spousta pěstitelů řídí dogmaty z knih a zapomínají, že to nejcennější, co mají je jejich vlastní cit a zkušenost. Rostliny musíte především pozorovat a vnímat. Chce to čas.

Důvod, proč jsem se do těchto „experimentů“ nebo „pokusnictví“, jak to někteří nazývají, pustil byl jednoduchý. Nebyla to svobodná volba, byla to nouze.

Obr. 01: tohle zase jako pokusníctvo přijde mě. Nějak jsem si vsugeroval názor, že je jen otázka času, než to pod širým nebem odejde. A problém není zima, ale vlhko, kdy v našich končinách v zimě pořád jen prší, taje, zamrzá a mlhuje. 3 měsíce pod 50cm sněhem při -20°C a bylo by to možná v pohodě...

Obr. 02: ale když to někdo umí, jako třeba Jirka z Žatce je to velká paráda! A triglochidiatusy ve volné kultuře, to je úplně jiná liga jak ty naše z květináčů a misek.

Když jsem se jednoho Brňáka zeptal, co že z toho Čile mám pěstovat odpověděl „a jaký máš sklep?“ A ona je to vlastně naprosto absurdní (pro začátečníka) a zároveň naprosto klíčová (pro zkušeného) věc. A můj sklep se hodí tak na brambory možná. Teplota +18 až +20 °C. V bytě +22 °C a když vám v tomhle začne Pyrrhocactus simulans neutěšeně růst, máte na výběr pouze dvě věci.

Obr. 03: takhle mi začala rostlina růst v naprosté tmě ve 20 stupních

Buď ho necháte růst a na jaře ho vyhodíte určitě anebo ho dáte na balkon a uvidíte, jak to dopadne.

Obr. 04: Ale podchytil jsem to včas, dnes už to skoro nepoznám ani já...

A naučilo mě to jednu věc. Není důležité, kolik stupňů pod nulou vám řekl prodejce. Důležitý je balík vlastností, z kterého se skládá prostředí, v kterém kaktus bude. Má to své nesporné výhody mít kaktusy celoročně na světle někde, kde mohou růst – vegetaci si řídí sami, mě kaktusy rostou i v lednu a únoru – ale také svá úskalí (jednoduché – až zmrznou tak zmrznou).

Obr. 05: i tohle vydrží mráz.

Obr. 06: Ta Jižní Amerika je na tohle vůbec taková odolnější. Vyšší polohy by člověk řekl. Ale proč to vydrží i bulbocalyx...

A na to prostředí mám právě já velké štěstí. Čtvrté patro zatepleného panelového domu. Orientace na jih – pokud svítí slunce, první, co kaktusy po mrazivé noci dostanou je dávka paprsků. Sice na balkoně netopím, a to ani pootevřeným oknem, ale i tak je tam nepochybně jiné mikroklima než u souseda ve skleníku, který je na zahradě. Co já považuji za klíčové, aby to kaktusy zvládaly lépe je odizolování kořenů od největšího mrazu. Chápej, od promrzání květináče od kachliček. Sáhni si, laskaví čtenáři, na kachličky a pak na polystyren. Od prvního ti promrzne ruka až na kost. Druhé příjemně zahřeje. A ta izolace může být často i směšně jednoduchá. Dvojitě přeložená netkaná textilie může být rozdílem mezi zmrzl/nezmrzl. A ono ty kaktusy stačí i přikrýt tou textilií. I já mám přes zimu ztráty, ale ruku na srdce pánové a dámy, kdo z vás nemá? Zatím nic nezmrzlo, jen se občas něco nechce na jaře napít a je otázka, čím to je…

Obr. 07: tento typicky mrazuvzdorný kaktus je roubovaný na typicky mrazuvzdorné podnoži (f. glaucescens). Štěstí, že je venku tak, jak je venku (v Brně +10C. 6.1.2023 a trocha slunce). Uvidíme, co tenhle polycephalus udělá, až zamrzne.

Kaktusy přestávám zalévat jako vy všichni. Letos poprvé zkusím zalít echinocereusy (tzv. „pravé“ mrazuvzdorné kaktusy, ne ty „podmínečně“ mrazuvzdorné, jak to skvěle nazval Jan Hadrava v jednom z článků o echinocereusech), aby pěkně kvetly. Ale jinak ani kapka.

Obr. 08: ještě pár „mrazuvzdorných“ rostlin z mé sbírky.

Obr. 09: a ještě pár...

A co říct závěrem? Mráz vydrží daleko více kaktusů, než se na první pohled zdá a údaj o teplotě, kterou vydrží je jen silně orientační. Ne nadarmo každý zkušený kaktusář začne odpověď větou „v mých podmínkách“. Já ve svých podmínkách nemám šanci pěstovat například islaye jinak než venku, všechny by se v tom teple vytáhly. Teď mám na balkoně i misku s výsevem. Ale také T. alonsoi, nějaké horizontíky, thelocephaly, pyrrháče, ale také A. senile v. aureum.

Obr. 10: i „pravé“ mrazuvzdorné kaktusy pěstuji. Božsky kvetou

Obr. 11: s těmito echinocreusy chci někdy v února zalít i Neoporterii subbgibosu. Je velká, ale nekvete, asi moc málo vody... uvidíme

Posledně jmenovaný celou akci zimování na balkoně odstartoval, když jsem ho omylem odzimoval na balkon už v březnu a ono ejhle, zamrzlo. A ta mrcha kaktus, místo aby řádně umrznul tak, jak je v každé slušné knize predikováno, vykvetl :o) a vytrňuje, že se za něj vážně nestydím. Roste si, když mu přijde, že je na to fajn a neroste, když mu to fajn nepřijde. Nemusí se spoléhat na to, jestli to já trefím nebo ne… A věřte mi, únor netrefíte! To nejde…

Obr. 12: Březen, takhle tlačí nové trny. Zrovna zasvítilo slunce na pár dní, než zase zamrzlo k -10°C

Obr. 13: A rostou fakt rychle. Přírůstky jsou jasně vidět.

Ale jsou rostliny, s kterými to neriskuji. Ariocarpusy (tam se striktně řídím radou Milana Kůrky, naopak, pro ně je můj byt jak zlatý hrad!) a samozřejmě teplomilné, jako jsou „uebelmanky“ a „meláky“ a mít „diskáče“ ani ty bych netrápil mrazem.

Obr. 14: možná se mylně domnívám, že na tohle vytrnění má vliv v létě horko a déšť, v zimě mráz a na jaře a na podzim velké výkyvy teplot (i 30°C mezi nocí a dnem, kdy zasvítí slunce). Možná by to stejně vypadalo i v bytě za oknem. Nevím. Co ale vím, že naprosto nádherné a super vytrněné „aurea“ má Jirka Musil. Jen starší. A určitě je netrápí zimou, jako já :o)

Toť zatím vše. Druhý díl plánuji tak za cca 20 let. Ze zvědavosti, jak se mé názory změní a vyvinou a možná udělám pár fotek na jaře, jestli se chytnou ty echinocereusy :o)