Únor 2022 (236)

Vážení přátelé, neplánovaně jsem se dostal ke starým fotkám a napadlo mě, že trošičku zmapuji svůj kaktusářský život a boj s místem a že se o to podělím i s Vámi.

Pominu dětská léta a pěstování kaktusů ve skleníku mého táty a pominu další etapy života, kdy jsem se několikrát stěhoval a budovaných sbírek jsem se musel vzdát, protože jsem na to neměl podmínky.

Současnou sbírku buduji od roku 2006, kdy jsem se zařadil mezi balkónové kaktusáře a brzy jsem měl poměrně velké balkóny zaplněné kaktusy a hlavně semenáčky. Největší problém byl se zimováním, prostě bylo všude teplo, a tak vždy něco odešlo. Výhodou bylo, že příští rok jsem mohl zase něco doplnit. Z tohoto období jsem fotky bohužel nedohledal.

Snil jsem o bydlení s vlastní, aspoň malou zahrádkou se skleníkem. A protože i manželka měla podobný sen, ale z jiných důvodů, povedlo se nám získat v roce 2011 bydlení ve stejné obci v nově vystaveném domečku s malou zahrádkou. Sen se stal skutečností už na jaře 2012, kdy mi dorazil objednaný skleník RION PRESTIGE, který jsem si sám sestavil.

Zpočátku byl skleník velký a měl jsem spoustu místa. Rychle rostoucí semenáčky po přesazení brzy pohltily plochu skleníku a bylo na čase přemýšlet o dalším prostoru. Řešení jsem našel v roce 2015 a byly to pěstební stoly od firmy Limes, celý set stolu včetně polykarbonátového krytu byl tenkrát za dobrý peníz. Nejdříve na zkoušku jeden, hned ale druhý a další dva v roce 2016. Samozřejmě jsem si tím zavařil a přibyly další desítky kil kaktusů, které bylo nutné 2x za rok stěhovat na půdu nebo zpět do skleníku.

Pěstování v pěstebních stolech nebylo bez problémů. Už na podzim 2015 a také na jaře příštího roku jsem zjistil, že kaktusy se dají upéct. Neupekl jsem všechny, ale zamrzelo to. Ráno venku hnusně, nechal jsem polykarbonáty, pak se vyčasilo a vysvitlo sluníčko, a bylo hotovo. Problém byl také s větrem, který polykarbonát odfoukával a sbíral jsem ho po zahrádce. Řešením byly gumové popruhy, ale stejně to nebylo ono. Kvůli odjezdu do práce jsem nebyl schopen reagovat na změny počasí. Nicméně jsem se naučil, že je lepší riskovat omrznutí než kaktusy uvařit. A zase nastal čas přemýšlet, jak se posunout.

Řešení jsem našel a koupil za pár tisícovek fóliovník 2,5 x 5 m a super bylo, že stoly jsem mohl využít a přikoupil další 2. Samozřejmě to nebylo řešení trvalé. Brzy jsem zjistil, že plachta není dokonalá a prosakuje a to tak, že v pár místech při dešti neustále kape. Takže pár rostlin dostávalo neustálou infuzi vody, což hlavně na jaře a na podzim je nežádoucí. Izolepa to nevylepšila, náhradní plachta nebyla k sehnání. Ze zoufalství jsem koupil stejný druhý fóliovník jen proto, abych mohl použít plachtu. Dodnes mám na půdě zbylou konstrukci. Řešení jsem našel, až když jsem řešil, že nechci kaktusy tahat na půdu a že se pokusím zimovat všechny kaktusy ve skleníku.

Plán byl v roce 2018 byl potáhnout skleník bublinkovou folií a celé to zakrýt zakrývací plachtou. Topení olejovým radiátorem, nastaveným na aplikaci s možností dálkového ovládání. První rok zkouška s polovinou odolnějších druhů, která dopadla výborně a od roku 2019 takhle zimuji všechny kaktusy. Zjištění, že to funguje mě popostrčilo, abych to zase vylepšil. Nechal jsem si vyrobit fólie na míru jak na skleník, tak na fóliovník. A udělal jsem dobře. Kvalitní fólie na fóliovníku nepropouští vodu a fólie na míru na skleníku sedí a nemusím řešit její extra zabezpečení proti odfouknutí větrem.

Dnes jsem s podmínkami pro pěstování kaktusů v rámci možností spokojený, i v zimě se na ně mohu jít podívat a pokochat se. Odpadlo náročné stěhování a díky aplikaci mám neustále přehled o teplotě ve skleníku. Stejně ale přemýšlím, co dál. Je tu riziko výpadku elektřiny v zimě. Průser. Co s tím? Asi bych to operativně řešil koupením elektrocentrály nebo okamžitým přestěhováním na půdu. Zatím se to nestalo, ale co kdyby. Také přemýšlíme o fotovoltaické elektrárně s vlastní baterií. Je to řešení, ale sakra to je pálka. Modlení mi jako neznabohovi také nepomůže. Pořád si člověk nemůže být ničím jistý.

Uvědomuji si, že nejsem nejmladší a rád bych měl sbírku, o kterou jsem schopen se postarat. Takže mojí prioritou nyní je teď sbírku nerozšiřovat, věnovat se rodům, které mě teď oslovují nejvíc: astrophytum, echinofossulocactus, echinocereusy, něco málo od každého a zbytek půjde pryč.

Samozřejmě také dále sním. Celoročně vytápěný skleník přes celou zahradu, to bylo něco. Ale zůstávám u snů, držím se při zemi. Je mi 59, nemám nástupce, stát se může cokoliv.

Takhle to přijímám a snažím se spíše užívat si každý další rok. Po tom, co jsem napsal, jistě pochopíte, že mě nevyvedou z míry příspěvky ve skupině na Facebooku typu: nemám žádné zkušenosti, dostal jsem kaktus(y), co mám dělat. Kamaráde, máš před sebou pěkný kus cesty a ani si nedokážeš představit, co všechno Tě čeká, pokud u kaktusů vydržíš.

fFacebook

Tweet

Whatsapp