S velkým zájmem jsem si přečetl článek v AZ č. 1[pozn.] o zakořeňování aztékií. Přišel mi po věčných cestopisech k chuti, takové články už jsou vzácností, jako praktický pěstitel jsem si to užil.
Článků o pěstování je méně než šafránu a kaktusáři si asi zvykli na krásné obrázky kytek ze zahraničních destinací. Pěstovat už to všichni umíme a tak je asi zbytečné o tom psát.
Já rád zkouším nové postupy. Jako kluk jsem aztékia vnímal jako něco, co do mých rukou nepatří. Pak jsem získal první rostlinku, pravokořenný semenáček, mám ji dodnes. Roste v hlíně s pískem, kvete a dává samosprašně semena. Teď má cca 5,5 cm, je to přirozeně A. ritteri. Dělá malé odnože a jako první aztékium ve sbírce má privilegia: nepřesazuji, neexperimentuji, neřežu. Co by asi za to dal zbytek kytek ve sbírce. Rostla lépe ve starém skleníku, v novém asi budu muset trochu přistínit. Obdivuji odvahu př. Demetera. Řezat aztekia je kumšt, já jsem zkusil uříznout a zakořenit kde co. Na aztékia jsem si netroufl. Materiálu je málo a pravděpodobnost, že zase půjdu vyklopit „schour“ na kompost, je vysoká. Navíc při popisovaném zakořeňování by mi asi vše shnilo.
Teď už mám všechny tři druhy aztekií, jako největší „potfora“ mi připadne A. hintonii. Blbě roste, blbě se roubuje i vysévá. Skoko všechna aztékia mám roubovaná, sichr je sichr. Když do aztekií říznete, zjistíte, že odnože jsou opravdu tenké, suché, blbě chytají na podložku, snad nejlépe na „psa“. Že echinopsis není trvalou podložkou? Ale je, jen se to s ním musí umět. Jdou slušně roubovat i na „myrtyláč“ nebo „jusbert“. Když se něco chytí, mám svátek. Dělám tu chybu, že to asi uspěchávám a řežu odnože moc malé. Vytvořila se mi monstóza A. hintonii, rozroubovat nejde, 5 pokusů a úhyn nejpozději do podzimu. Do stejné kategorie „hajzlíků“ počítám i „geošky“, o jejich kristátách ani nemluvě. Takže moje životní zkušenost: raději roubovat než zakořeňovat. A malá rada na závěr. V mojí sbírce považuje „červený pavouček“ aztekia za delikatesu. Takže zejména na jaře pozor a už v březnu preventivně ošetřit akaricidy, nejlépe s prodlouženým účinkem.
Toliko k článku na str. 18 v AZ č. 1[pozn.], kdo chce obrázek tak ať si koukne na net. S tím focením se chci polepšit.
Pozn. redakce: zmiňovaný článek naleznete ve zpravodaji AZET Klubu kaktusářů Astrophytum Brno, číslo 1/2022.
Pozn.: fotografie použity ze zdrojů členů redakce, z Wikimedia Commons a z výše zmiňovaného článku ve zpravodaji AZET
Komentáře
Podepisuji v plném rozsahu! A dodávám - jezděte do Plzně na kolokvium. Tam je mix lidí, co ještě vše o pěstování neví (já) a těch, kteří už toho vědí spoustu a nebojí se o své knowhow podělit. Super akce
To bylo valdezii
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.