Asi mi dáte za pravdu, že současná generace pěstitelů kaktusů a sukulentů zažila razantní změny od naprosté svobody pěstování kaktusů a sukulentů až po úplnou kriminalizaci našeho hobby. Rostliny, které se na našem území pěstovaly minimálně 100 let před CITES, byly de facto postaveny mimo zákon. Nikdo nemohl předpokládat, že bude muset „dokládat původ pěstovaných rostlin“. Zákon neříká, a nikdy neříkal, jak původ rostlin prokazovat! Vše bylo na libovůli kontrolního orgánu příp. policie! Takto byly zabaveny a následně neodbornými zásahy zničeny stovky rostlin.
Přestože nelze pochybovat o tom, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví, někteří, nechvalně známí aktivisté ve službách České inspekce ŽP (ČIŽP), fabulovali tezi, že české sbírky kaktusů a sukulentů jsou plné rostlin, jejichž pěstování není legální. To vedlo k nájezdům inspektorů ČIŽP do našich sbírek, ve většině případů zcela v rozporu s občanskými právy, garantovanými Ústavou ČR. Občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá. To byl začátek toho, kdy tzv. „zelená ideologie“ vstoupila do našich životů. Cílem Úmluvy CITES je ochrana ohrožených druhů živočichů a rostlin před hrozbou vyhubení v přírodě z důvodu nadměrného využívání pro komerční účely. Myslím, že smysl je jasný, ne však následující „nadstavba“ formou předpisů EU! Evropská unie aplikuje přísnější pohled. Důvody a přínos pro přírodu jsou u kaktusů a sukulentů víceméně nejasné. Stejně tak pochybné (z hlediska stupně ohrožení) je řazení rostlin do kategorií (příloh). Kaktusy a sukulenty, jejichž botanický název je obsažen v CITES přílohách A, B, a C, které byly vypěstovány v našich pěstírnách a které mají být z ČR vyváženy mimo území EU, musí být vybaveny vývozním dokladem (povolením). Protože to jsou rostliny vypěstované ze semen v pěstírně vývozce, mají statut „uměle vypěstovaných rostlin“. Takové rostliny vyrostly v podmínkách zcela odlišných od podmínek na přírodních stanovištích a vyžadovat jejich „ochranu“, stejnou jako u rostlin z přírodních stanovišť je přesně ten případ, kdy úředník účelově aplikuje dovozové předpisy na vývoz „uměle vypěstovaných rostlin“, i když se jedná o zcela rozdílné kategorie jejich ochrany.
Je třeba zdůraznit, že rostlinolékařské osvědčení ,nutné k vývozu uměle vypěstovaných rostlin, se vydává za podmínek stanovených v § 17, zák. č. 100/2004 Sb.. Toto ustanovení je implementováno v českém právním řádu.
V poslední době jsem dostal několikrát zprávu, že inspektoři Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského vyžadují při návštěvě sbírek informace o původu rostlin. Zde se ovšem nejedná o pouhou zvědavost. To, co v poslední době provádějí z vlastní iniciativy pracovníci ÚKZÚZ, není předvývozní prohlídka pro předvývozní osvědčení (!!!), jak to někdy (pracovníci ÚKZÚZ) nazývají. Je to posouzení zdravotního stavu rostlin v pěstírně v souvislosti s přepokládaným vývozem do třetí země (rozuměj: mimo EU). Taková prohlídka ale může být iniciována pouze pěstitelem, nikoliv pracovníky ÚKZÚZ!
Znovu bych chtěl zdůraznit to, co jsem již uvedl! Na činnost některých pracovníků ÚKZÚZ je třeba se podívat z titulu zákona:
Kontrola rostlin k vývozu, jejímž výsledkem má být vydání rostlinolékařského osvědčení, podle § 28 odst. 1 a 6 zákona č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči , není kontrolou z moci úřední – jedná se o kontrolu na žádost kontrolovaného subjektu. Na kontrolu podle § 28 odst. 1 a 6 zákona č. 326/2004 Sb. o rostlinolékařské péči a § 6 Vyhlášky č. 5/2020 Sb., o ochranných opatřeních proti škodlivým organismům rostlin se zákon č. 255/2012 Sb. (zákon o kontrole – kontrolní řád) nevztahuje. Ke kontrole tedy nelze přizvat žádnou osobu (par. 6, zákon č. 255/2012 Sb).
Pracovníci ÚKZÚZ nemají oprávnění vyžadovat doklady o prokázání původu rostlin podle par. 24, zák. č. 100/2004 Sb. Pokud kdokoli vyžaduje prokázání původu rostlin ve sbírce (pěstírně) , je třeba ho odkázat na znění §4 Kulturní hodnoty zahrádkářské činnosti a jejich zachování, zák č. 221/2021 Sb., zákon o podpoře zahrádkářské činnosti (zahrádkářský zákon):
4. Tradiční pěstování v České republice nepůvodních rostlinných druhů, specifikovaných v § 2 a 3, je součástí životního stylu pěstitelů a má nesporný celospolečenský význam. Vytvořené kolekce rostlin patří mezi kulturní hodnoty vytvořené na území České republiky ze soukromých zdrojů, které je potřeba chránit pro budoucí generace. Existuje nadnárodní celospolečenský zájem na zachování genetických zdrojů. Pěstování rostlin tohoto charakteru je společensky odůvodněné. Rostliny nepůvodních rostlinných druhů jsou vždy považovány za kulturní, uměle pěstované rostliny bez nutnosti prokazovat v České republice jejich původ.
Tento (zahrádkářský) zákon v § 8, odst. 1. ukládá: Ministerstvo zemědělství v rámci své působnosti podporuje zahrádkářskou činnost a zastupuje zájmy zahrádkářských spolků při projednávání dotčené problematiky v rámci České republiky a Evropské unie (Co je zahrádkářský spolek upravují § 2 a § 3 téhož zákona)
Otázka na závěr: Myslíte, že Ministerstvo zemědělství zastupuje naše zájmy a podporuje naši činnost? Já o tom pochybuji. Proto je třeba na takové nepřiměřené úřední aktivity upozorňovat a bránit se jim.
Jaroslav Vích
