Únor 2024 (258)

Motto:

„Časopis jsme zdědili a v započatém díle je třeba pokračovat. Časopis Kaktusy prošel řadou vlivů té které doby. Měl obrovský vliv na rozvoj kaktusářství – a naopak právě úroveň naší záliby se vždy precizně odrážela na jeho tváři. Časopis totiž dělají lidé, autoři, redakce, ovlivňují jej úroveň polygrafického zpracování, tiskárny, zejména pak ceny a ekonomika společnosti, politika, tj. možnosti spolupráce s ostatními kaktusáři v zahraničí, možnosti cestovat, koupit si zahraniční literaturu, zapojit se do celosvětových programů – hlavně tedy znát a umět. Časopis jako subjekt potřebuje zdroje. Nejde jen o peníze, potřebuje aktivní zájem nás všech. Proč náš časopis vznikl, proč máme všichni takový zájem, aby vydržel, aby byl hezčí, životaschopnější – je to jen pro slávu? Myslím si, že ne.“

(Z úvodníku Jana Říhy, ročník 1994).

Nemám představu, kdo z čtenářů si uvědomí, když na přelomu února a března 2024 dostane do rukou první číslo časopisu Kaktusy, že drží v ruce první číslo již šedesátého ročníku vydaného v nepřetržité řadě. Vydání časopisu Kaktusy 65 Zpravodaje československých kaktusářů zaštítila Severočeská botanická zahrada v Liberci (hlavními hybateli byli předseda koordinačního výboru Josef Jelínek a redaktor Karel Papoušek). Ačkoli časopis byl označen jako neperiodický, vycházel téměř pravidelně ve dvouměsíční periodě, čas od času i s jednoměsíčním číslem. Jednalo se o „vymodlený“ zpravodaj, protože poslední pravidelný časopis – Kaktusářské listy - vyšel naposledy v roce 1951, kdy zrušením spolkového zákona zanikly kaktusářské spolky a tím i kaktusářský časopis.

V tomto místě vložím historickou vsuvku, ve zkratce připomenu situaci v kaktusářských spolkových časopisech: první naší publikací bylo 5 sešitů Kaktusy, sukulenty a jejich pěstění, které vydal  zakladatel pražského spolku Jaromír Seidl a které vyšly v roce 1923/24. V roce 1925 vyšel první spolkový časopis Kaktusářské listy a ty vycházely ve stejné úpravě až do roku 1934. Brněnský spolek Astrophytum od roku 1930 vydával časopis Kaktusář, a v témže roce začalo Sdružení kaktusářů vydávat časopis Kaktusářský Obzor. Ten zanikl již po dvou letech, tedy v roce 1931. Od roku 1935 se stal brněnský časopis Kaktusář jediným časopisem československých kaktusářů. V roce 1937 přestal vycházet a byly obnoveny Kaktusářské listy, které vycházely až do svého zastavení okupační správou v roce 1941. Během války kaktusáři publikovali v časopisu Svazu českých zahrádkářů  Přítel zahrad a vydávali nepravidelné oběžníky. Po válce v tom pražský i brněnský spolek pokračovaly, až 1. ledna 1948 vyšly obnovené Kaktusářské listy. Vydávání však vydrželo jen tři roky. Poté si kaktusáři informace předávali v kaktusářské příloze časopisu Živa (pokud ovšem členové posílali příspěvky), jako náhrada za spolkový časopis byl v letech 1952–1964 vydáván organizační zpravodaj Věstník.

První tři ročníky časopisu byly černobílé o menším formátu než v současné době. Náplň byla zaměřená na představení kaktusů a v menší míře i ostatních sukulentů. Oproti dnešní době se obsah více zaobíral pěstitelskou praxí  a hlavně společenskou kronikou ze života spolků. V dalších letech časopis procházel různými etapami, ve kterých se odrážely okolní peripetie. Čas od času se do jeho náplně a směřování promítaly povinné společenské úlitby (občasné úvodníky zaměřené na celospolečenská témata nám v plné „kráse“ ukazují, v jaké to podivné době jsme žili), občas se projevovaly snahy si časopis „přivlastnit“ některým dominantním autorem nebo funkcionářem. Přes tyto negativní vlivy si časopis držel obstojnou úroveň a byl hlavním informačním zdrojem pro československou kaktusářskou komunitu. (Myslím si, že v rámci zemí socialistického tábora [tehdy se tato fráze používala velmi často] neměl konkurenci). To trvalo až do cca poloviny 90. let.

Účelem tohoto připomenutí není podrobně zmapovat každý ročník, tvorbu každého autora... , dovolím si vybrat několik nejzásadnějších okamžiků ze „života šedesátníka“:

• Rok 1968: došlo ke změně formátu do velikosti, kterou známe v současné době, a do časopisu začaly být vkládány barevné obrázky, které si čtenář vlepoval na příslušná místa.
• V roce 1969, po sjezdu Svazu českých kaktusářů, převzal vydávání časopisu Svaz. Počet vydávaných čísel v ročníku se ustálil na šesti.
• Od 8. ročníku (rok 1972) má časopis barevnou titulní stránku. Již v druhé polovině 70. let významně ubylo zpráv ze života spolků a časopis se téměř výhradně zabýval rostlinami a pěstitelskou praxí.
• Od roku 1978, po doporučení ústředního výboru Národní fronty, se celý SČK včlenil do Českého ovocnářského a zahrádkářského svazu. Od té doby je časopis vydáván jako Zpravodaj ZO ČOZS klubu kaktusářů Astrophytum Brno. Podstatné je, že náplň ani frekvence se nezměnila.
• V roce 1979 je i zadní strana čísla tištěna v barvě.
• Od roku 1989 již není příležitostný barevný obrázek vlepován, ale tištěn, asi tak 1 ks na číslo.
• Společenská změna na konci roku 1989 se v časopise projevila až v šestém čísle roku 1990, kdy se vydavatelem stává nově ustanovená Společnost českých a slovenských pěstitelů kaktusů a sukulentů. Obsah ani podoba časopisu se nezměnily.
• Rok 1994 přináší zásadní změny, změnila se polygrafická stránka časopisu, přibylo barevných fotografií, dá se říci, že 4. číslo je již celobarevné. Nastala však podstatná změna, z ekonomických důvodů jsou od té doby vydávána jen čtyři čísla, ale počet stránek je zachován. Po rozdělení Československa se časopis potýkal (jako v současnosti) s nárůstem cen poštovného na Slovensko.
• V roce 1997 se situace ohledně cen a počtu členů stabilizovala, a tak mohl vyjít první Speciál: Rudolf Slaba – Nové uspořádání okruhu Copiapoa cinerea. Od té doby se daří každoročně vydat 1–3 Speciály na různá témata. V témže roce došlo i ke změně grafické podoby časopisu (z barvotiskové na podobu seriózního odborného časopisu).
• Rok 2010: byl vydán jediný a zatím i poslední e-Speciál na CD nosiči – byl to Atlas rodu Echeveria, který sestavil Tomáš Bíma. Forma „cédéčka“ byla zvolena z důvodu rozsáhlosti dodaného materiálu. Prezentace dodnes funguje i na současném hardware a software.
• Poslední událostí, o které bych se zmínil, je modernizace v grafické úpravě časopisu, která proběhla v roce 2020.

Tento strohý souhrn nemůže postihnout ty tisíce hodin, které věnovali autoři, redaktoři a funkcionáři našemu časopisu. Tímto jim všem děkuji. Časopis stále vychází, sice již jen v polovičním nákladu než v polovině devadesátých let, ale drží se a stojí ho za to tvořit a doufám, že i z pohledu čtenářů číst. Psát populárně naučné články není lukrativní záležitostí, pro většinu z nás je kaktusaření hobby. To platí i pro autory, členy redakční rady, funkcionáře spolků atd. My všichni (často ve více rolích) potřebujeme Vás,čtenáře, ale možná i Vy nás. Potřebujeme Vaše články, reakce na napsaná témata, reakce na to, s čím nesouhlasíte, ale i co se vám líbí. Uvědomujeme si, že se nezavděčíme každému, každý z nás inklinuje k některým tématům, pomozte nám je rozšířit. Možná jste si toho nevšimli, snažíme se rozšiřovat informace ze spolků, protože časopis je informační svorník, který nás spojuje a umožňuje nám k sobě patřit.

Všechno se mění, a to v posledních letech velmi rychle. I my musíme na změny reagovat, ale v některých aspektech se snažíme stát na zemi. Jedním z aspektů je nevzdávání se tištěné podoby časopisu, pokud to bude možné. Tím se nebráníme být v „těsném závěsu“ za trendy, ale jak napsal Jan Říha: potřebujeme zdroje.

(použité zdroje: vše co mi přišlo pod ruku)

Lubomír Berka

Pozn. redakce: drobně doplněno obrazovým materiálem „co internet dal“

fFacebook

Tweet

Whatsapp