Praktická rada, jak zatočit s fusarií.
Stalo se to jistě každému z nás a stane se nám to všem ještě mnohokrát.
Po zimní pauze vystěhujeme své rostliny na letní stanoviště. Dáme jim čas, aby si zvykly na nové prostředí. Ochráníme je před přímým slunečním zářením, aby se po “půl roce ve sklepě” nespálily a pak jim dopřejeme bohatou zálivku a začneme vyhlížet květy. A květy nepřichází, poupata nerostou a co hůř, rostlina nejen že neroste, ale nejeví ani známky napití. Příčin může být celá řada, nicméně je nutné ji hledat v kořenech.
Musím říct, že jsem v tomhle ještě lajdák a sám rostliny nechávám stát, dám je max někam do stínu, ať jim nezvyšuje stres přímé sluneční záření, a občas je zaleji a čekám. Což je ovšem špatný postup!
Správný postup je jednoduchý. Je nutné rostlinu vyndat ze substrátu a prohlédnou kořeny. Já před touto prohlídkou ještě dělám tzv. test zakořenění. Viz první obrázek. Tento test prokáže nejen sílu, zdraví a stupeň prokořenění substrátu, ale také vhodnost velikosti květináče. Zdravá, dobře prokořeněná rostlina květináč se substrátem hravě udrží!
Pro mnohé je tento trigonus minor v nesmyslně velkém květináči a já jim dávám za pravdu.
Test zakořenění.
Pokud rostlina projde “testem zakořenění”, prokáže mnoho věcí, včetně toho, že pro ni tento “kýbl” velký není. Je pak otázka spíš na kaktusáře, jak si chce hrát se zálivkou a chce-li rostlině poskytnou dostatek prostoru pro její kořeny.
Tímto testem však neprošlo jedno mé A. coahuilense, které na rozdíl od ostatních rostlin nedělalo nic. U těchto rostlin je trošku obtížné zjistit, jestli se z jara napily nebo ne. Nové trny nedělají a tyhle rostliny ani nevypadají z jara jako stará jablka nebo harmonika, a tak napití není zjevné. Pokud však 10 rostlin tlačí poupata jak smyslů zbavené a jedno nedělá nic,
je něco špatně.
V těchto případech je nutné do kořenů říznout. Pokud jsou kořeny krásně bílé, je vše v pořádku a pak se stalo něco jiného. Tyhle ale nebyly. Bohužel nemám foto, nicméně jeden kořen byl oranžový. Ostatní byly sněhově bílé. V těchto případech je potřeba kořen vyřezat a všeho oranžového se zbavit! Rostlinou, respektive jejím cévním svazkem totiž prorůstá fusárie a v extrémním případě to vše může dopadnou jako na níže uvedeném obrázku.
Semenáček E.horizonthalonius.
Jedná se o semenáček E. horizonthalonius. Roztrhl jsem ho a tohle bylo uvnitř. Příznaky jasné-rostlina nejevila známky růstu. Ale i “horizontíci” jsou na omak tvrdé rostliny, a tak člověk vlastně nepozná, jestli se napily nebo ne…
Houbu je opravdu nutno vyřezat celou. I jeden maličký zapomenutý kousek způsobí, že houba začne růst dál a celou rostlinu zahubí. Prorůstá cévními svazky a těmi pak celou rostlinu udusí, protože jimi nemůžou proudit živiny.
Vyřezané kořeny z rostliny. Je jasně vidět oranžová barva. Kořeny musí být bílé!
Někdy se dokonce stane, že vše vyřežete. Řeznou plochu ošetříte a necháte rostlině čas vytvořit čekací kořeny. Ty se po nějaké době objeví, ale ze tří je jeden opět oranžový.
Pro lajka to může být až nepochopitelné trápení rostliny, ale zkušený praktik ví, že není jiné šance, než opět řezat a čistit. Až v okamžiku, kdy rostlina vytvoří nové, krásně bílé čekací kořeny, je vyhráno. I když také ne vždy. Někdy rostlina vytvoří neskutečné množství čekacích kořenů, ale využije na to zbytky sil a na víc už nemá…i tak někdy končí snaha zachránit rostlinu.
Řezat je nutné důkladně až na čistou bílou tkáň!
Zůstává poslední otázka. Co se substrátem, v kterém rostla napadená rostlina. Odpověď je jednoduchá. I když by to šlo asi přepařit v troubě a dělat s tím i další psí kusy, já doporučuji vyhodit substrát do popelnice. A jestli byl vytažený z nějakého konkrétního pytle a problém postihlo více rostlin, vyhodit vše a namíchat nový substrát z nových “surovin”. Fusárie se přenáší hlavně kontaminovanou zeminou a do těl rostlin proniká slabými místy, což dle mě jsou hlavně nově rostoucí kořeny, které nemají ještě odolný epidermis a při prorůstání substrátem na nich mohou vznikat různé oděrky.
Echinocereus rigidisimus
Rostlina na obrázku výše kvetla nádherně každý rok, ale vypadala hůř a hůř. Než mi došlo, že se něco děje, bylo již pozdě. Vysílila se na opakované kvetení, i když musela několik let přežívat prakticky bez živin a možná i vody.
Vytvořené čekací kořeny
Když jsem ji dal šanci se uzdravit, chytla ji za pačesy, ale už nebyly síly na to doběhnout do finiše…
Dovolte mi poslední větu. Profík tohle považuje za samozřejmost. Ale pro lajka, amatéra jako jsem já, pro hobby pěstitele se třemi kelímky a dvaceti rostlinami, může být i psychicky náročné zachraňovat podobné rostliny. Jen si to vemte. Rostlina dle věku, stáří, kondice a druhu může kořeny tvořit týdny, měsíce, ale i roky. Následně nějakou dobu prokořeňuje substrát a není nikde psáno, že řezná plocha nechytne při kontaktu s vlhkým substrátem hnilobu a stejně po několika letech čekání uhnije. “Mírná zálivka”, což je naprosto správná rada každého zkušeného pěstitele je stejně dobrá rada, jako když vám zkušený kuchař řekne “dosolit a dopepřit dle chuti”. Je to prostě pro obyčejné kaktusáře s pár rostlinami pro radost složitá a časově náročná činnost, která nemusí přinést ovoce…. A to nemluvím o tom, když se to stane na krásné, prastaré rostlině, které pak musíte dvě třetiny uřezat…
Ale komu taková rostlina nezavazí, netýrá ho pocit, že se roky nic neděje a má naopak dobrý pocit ze “zachraňování”, pak je tohle skvělý způsob, jak zachraňovat a většina rostlin se skutečně chytne a udělá ještě spoustu radosti.
Nesnažil jsem se vytvořit odborný článek na téma houbových chorob, jejich prevence a ošetření. Na to jsou tu mnohem povolanější! Chtěl jsem se podělit o svůj pohled praktického kaktusáře a jeho každodenní práci.
Pěkné čtení přeje
Petr Zeidler
Komentáře
PP.
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.