23. ledna 2022
Do deníku zapsal Vláďa Nešuta
Po kupodivu klidné sobotní noci v kempu na okraji městečka Purmamarca krátce procházíme pomalu se probouzejícím turistickým centrem.
Musíme vyřešit problém s píchlou pneumatikou po včerejším přejezdu altiplánem po praškách přes El Cobre. Místní gumér si s tímto problémem naštěstí rychle poradí, a tak můžeme pokračovat dále na sever.
Hřeben u silnice hustě porostlý velkými cereusy nás donutí zastavit, a tak můžeme pozorovat a fotit hustou populaci právě vykvétajících Parodia maasii.
Dále pokračujeme až k odbočce na prašku směřující přes Iturbe na Iruya. Jak cesta postupně stoupá do hor, objevují se první trsy Oreocereus trollii.
Pod nimi mezi řídkou vegetací nacházíme P. maasii, Lobivia marsoneri, všudypřítomné Tephrocactusy a drobné Mediolobivia crassa.
Pokračujeme dál a po překonání sedla ve výšce asi 4000m n.m. začíná cesta v serpentinách klesat. Zastavujeme a po chvíli hledání nacházíme několik rostlin Neowerdermannia vorwerkii.
S nimi roste Lobivia ferox a další drobné Mediolobivie. Obracíme auta a vracíme se na asfaltku. Cestou nás ještě chvíli zdrží tři zvědaví stopaři, ale pak už rychle pokračujeme do Abra Pampa. Chceme v hotelu strávit další noc, abychom se zítra mohli pokusit dojet až k Bolivijské hranici, kde by měl být, alespoň pro mě, vrchol letošní cesty – Yavia cryptocarpa.
Pohled na tmavé nebe a počínající déšť však nevěští na zítřek nic dobrého.
24. ledna 2022
Okolí La Quiaca, Jujuy, Argentina
Do deníku zapsal Tonda Krejčík
Od rána prší.
Hotel je pěkný, a tak zůstaneme ještě jednu noc.
Jsme blízko bolívijské hranice. Dnešním cílem je lokalita Yavia cryptocarpa. Jedeme dlouho rovinou a pak po prašce. Míjíme Cerro Pueblo Viejo.
Je poměrně chladno. Chvílemi prší a chvílemi jen poprchává. Několikrát stavíme, ale stále nic. Nakonec ve výšce cca 3 770m n. m. úspěch.
Vidíme i další rostliny jako Lobivie, Mediolobivie, Oreocereus a Neowerdermanie.
Přestalo pršet, vracíme se do Quiaca. Nákup a provizorní oběd.
Odpoledne zkoušíme druhou stranu města. Cesta je šíleně blátivá, vrstva jemného blátíčka je více než 10 cm. Zastavujeme a obracíme, opravdu to nejde. Vracíme se k nejbližším kopečkům. Kaktusů je mnoho, ale stále stejné Lobivie, Parodie, Oreocereusy. Krajina je však úžasná.
Do města se vracíme okolo půl páté. V městečku v podstatě nic není. Proto večeře pouze z konzervy, ale příjemná koupel a noc v posteli.
