Vážení přátelé, milí kaktusáři,
dne 25.3.2023 se konalo již 35. sympozium v Praze. Bylo moje první a musím říct, že jsem si ho užil!
Nejvíce mě zajímala přednáška pana Hanse Fröhninka – kaktusy v ledu a sněhu a přednáška pana Andrea Cattabriga – pěstování kaktusů k přírodnímu vzhledu. Osud a náhoda tomu chtěly, že jedna přednáška sympozium otevřela a druhá zavřela a já tím dostal prostor realizovat svůj „doplňkový program“ v Botanické zahradě Na Slupi Přírodovědecké fakulty KU pod odborným dozorem jejího kurátora Tomáše Procházky. Ostatní přednášky jsem neviděl, a tak se k nim nebudu vyjadřovat. A za celým dnem jsem udělal krásnou tečku... ale postupně. Předem se omlouvám těm, kteří čekají, že opíši program sympozia a ke každé přednášce napíši něco jako „přednáška se mi líbila“. To bohužel neumím... nicméně...
Celou akci otevřel předseda pražského spolku Luboš Berka krátkým shrnutím historie sympozií v Praze. Všechny nás přivítal a seznámil s programem sympozia.
Obr. 01: Předseda pražského klubu Luboš Berka, foto použito se svolením předsedy pražského spolku Luboše Berky
Následovala první přednáška. Pan Fröhnink má svou sbírku specializovanou na mrazuvzdorné kaktusy. Jelikož mě nejvíce zajímají podmínky, v jakých kaktusy rostou a v jakých je různí kaktusáři pěstují a také jejich původní přírodní stanoviště, bylo pro mě velmi zajímavé a také poučné sledovat metody, jakými se pan Fröhnink o své kaktusy stará. Sníh jako tepelná izolace a také první zdroj zálivky. Stříška jako ochrana před nežádoucími srážkami a malý odpočinek během největších letních veder a kaktusy zřejmě vydrží cokoliv (v podmínkách sbírky ve výšce 600m n. m. u úpatí Alp v extrému i -28°C). To jsem tak nějak vše tušil a spíš jsem si ověřil, že to tuším správně. Fotky kaktusů doslova zamrzlých v ledu, fotka týden před, kdy na ně svítilo sluníčko a ony vypadaly, že skoro rostou a týden po, kdy měly poupata, byl velmi inspirativní a trošku i šokující! Takové pěstování má i jednu velkou výhodu. Příroda si přebere, co žít má a co ne. Lány krásně rozkvetlých triglochidiatusů už byly jen třešničkou na dortu.
Obr. 02: Hans Fröhnink s překladatelem Jardou Bohatou
Druhá přednáška, kterou jsem shlédl, se věnovala pěstování kaktusů k přírodnímu vzhledu. Přednášející Andrea Cattabriga. Tyhle „pokusy“, i když v mých podmínkách ne vždy s dobrým výsledkem, mě baví možná ještě víc než samotné pěstování, a tak jsem celou přednášku sledoval prakticky se zatajeným dechem. A dle fotografií, které pan Cattabriga ukazoval, věřím, že nejen já! Zajímavá pro mě byla například zmínka, že se ariocarpusy umí „zavrtávat“ do substrátu a když jim dáte dostatečně prostorný a hluboký květináč, trigonus pak vypadá jako z přírody, aniž byste ho vy sami uměle zasypávali. Budiž nám všem inspirací foto, které jsem pořídil sám při samotné přednášce. Výhodou pěstování v substrátu, o kterém mluvil pan Cattabriga ,je i skutečnost, že u ariocarpusů jsou minimální úhyny. Ale opět jsem si ověřil některé kaktusářské pravdy – „kolem kaktusů se musí běhat“ a „musíš sledovat, jak se jim daří a když tak je přemístit někam, kde se jim bude dařit lépe“. Ani tato metoda není dokonalá pro všechny kaktusy. Turbinicarpus nevypadal, že se mu daří dobře.
Obr. 03: Andrea Cattabriga, foto použito se svolením předsedy pražského spolku Luboše Berky
Obr. 04: Pelecyphora aselliformis, foto použito se svolením předsedy pražského spolku Luboše Berky
Obr. 05: Ariocarpus retusus – tuto fotku zmiňuji v odstavci výše.
Obr. 06: Ariocarpus kotschoubeyanus – i tuhle
Obr. 07: Ariocarpus trigonus, foto použito se svolením předsedy pražského spolku Luboše Berky
Co říct závěrem? Sympozium bylo za mě opravdu velmi povedené a přednášky byly poutavé i pro amatéra, jako jsem já. Poznal jsem nové lidi, pozdravil ty staré. Byl jsem například představen Liboru Kuntemu. Na jeho Encyklopedii kaktusů z roku 2003 jsem vyrostl a najednou tahle ikona českého kaktusářství a autor mnoha skvělých článků a knih stál přede mnou. Stejný zážitek, jako když jsem si povídal s Honzou Gloserem, jehož knihy jsem také četl. A prohodil jsem pár slov i s Jirkou Musilem a Malým Jardou. Prostě super!
Obr. 08: moje slabost, tlustice, krásně rostlý kousek v Botanické zahradě na Slupi
Návštěva botanické zahrady byla opravdu úžasná. Tomáš je velice milý člověk a oba jsme se domluvili, že se ještě sejdeme a popovídáme, až nás nebude tlačit čas. (Mimochodem vaří super kafe!) Vede to tam velmi dobře a je na něm vidět, že jeho práce je jeho hobby, což ve vztahu k živé přírodě je snad i nutnost, bohužel však ne samozřejmost.
Obr. 09: všechno to tam krásně kvetlo. Jaro klepe na dveře!
A co že bylo tou „krásnou tečkou“ na konec velmi vydařeného dne? Také máte rádi přednášky například Honzy Nováka, který kromě super fotek kaktusů má také „gastronomická okénka“? Má tečka za dnem byla návštěva restaurace Next Door by Imperial na Zlatnické ulici. Už delší dobu pro mě návštěva restaurací není jen naplněním břicha, ale spíš kulturním zážitkem, kterým je pro jiné lidi návštěva opery nebo divadla. Podle toho si vybírám podniky a musím říct, že tuto „operu“ jsem si opravdu velmi užil a všem tento zážitek doporučuji! Jistě to není nejlevnější podnik ve městě, nicméně vám garantuji, milí čtenáři, že budete ještě dlouho vzpomínat a rádi se vracet.
Obr. 10: Next Door by Imperial je „food opera“, zdroj https://foursquare.com/v/next-door-by-imperial/57d5bb4d498ea8849a5f3465/photos
V Praze jsem si také oblíbil jednu cukrárnu. Dělají tam fantastické větrníky. Ale o tom možná příště :o)
A to je pro dnešek vše přátelé. Přeji příjemné čtení a na příštím pražském symposiu se všemi dobrými lidmi a kaktusáři zase na viděnou.
Petr Zeidler
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.