Ve dnech 20. – 22. 5. 2022 jsem měl příležitost poznat partu skvělých lidí – zlínské kaktusáře. S jedním ze zlínských členů si už nějaký pátek vyměňujeme názory a fotky, a když mi řekl, že pořádají zájezd na Plzeňsko, neváhal jsem.
Plzeň mám moc rád, a to nejen proto, že v ní žije spousta vynikajících kaktusářů, ale také proto, že tam žije spousta úžasných lidí. A pak ten jejich „hantec“, z toho by se jeden okotil, a to jejich pivo, to také není jen tak :o)
Echinocereus lindsayi - „zlatá“ forma. V republice je jich pár a je otázka, jestli jsou nějaké ještě v přírodě. Rostlina je však nádherná! Sbírka Míla Hájek.
Měl jsem štěstí, že v autobuse na mě zbylo místo u nejupovídanější členky celého klubu. Štěstí říkám proto, že cesta díky ní velmi dobře ubíhala, vyměnili jsme si pár názorů a spoustu fotek a zjistili jsme, že kaktusy nejsou jen o polních číslech a sběrovkách, ale především o lásce k těm rostlinám a kráse z nich plynoucí.
První návštěva byla u Míly Hájka. Míla je vynikající pěstitel a to, co většině z nás ani nevyklíčí, on pěstuje skoro jako plevel. Moc mě to u něj baví a vzhledem k tomu, kolik rostlin si všichni odnesli, nejen mě.
Navajoe jsou v dílně Míly Hájka umělecká díla!
Další návštěva byla u Milana Kůrky. Přivítaly nás krásně rozkvetlé stoly echinocereusů a musím říct, že to byl jeden z důvodů, proč jsem se k Milanovi obzvlášť těšil.
Pohled na rozkvetlé stoly echinocereusů z okruhu triglochidiatus/coccineus byl pro člověka milujícího červenou barvu úchvatný zážitek!
Tohle se bohužel nedalo vyfotit bez různých stínů, stůl hrál všemi barvami, rozkvetlé mediolobivie, neowerdermanie a cintie jsou vždy pastva pro oči.
Další na programu byl Miroslav Naxera. Tuhle sbírku není nutno představovat, a tak se rovnou pokocháme několika fotkami.
Jak to ten chlap dělá, že ty kaktusy takhle vypadají? Mirek se šibalsky usmívá, krčí rameny a my si můžeme vykoukat oči...
Ferocactus chrysacanthus. Takto bych chtěl, aby vypadal ten jeden můj, který trápím ve své balkonové kultuře...zatím se nedaří.
Ancistrocactusy bývají oblíbenou ozdobou sbírek
Kdyby takto vypadaly copiapoe ve sbírkách, každý by nějakou měl. Copiapoe jsou nádherné rostliny, ale dopěstovat je do krásy je nejen umění, ale i velká hra s časem. Tady člověk se svými průměrnými 80 lety prohrává…
U Radmily Matulové jsem si neodpustil dotaz na téma opylování dorstenií pomoci slimáka. Se smíchem mi prozradila, jak tuto metodu za roky praxe vytunila a já slíbil, že to nikdy nikde neprozradím :o) A pak už jsem se zájmem sledoval, jak někteří kaktusáři smlouvají, prosí a žadoní a k mému velkému překvapení následně sklízení ovoce své snahy :o)
Překvapivě mě u odbornice na sukulenty nejvíce zaujala „geoška“, počkat...není to také sukulent?
Po tomto malém, sbírkovém maratonu, který byl ovšem velmi dobře jak organizačně, tak časově zvládnut, následoval návrat do místa ubytování, pivo a spousta povídání.
V neděli už se půlka z nás těšila domů, a tak vše bylo trošičku v rychlejším tempu. Což paradoxně nemělo vliv na kvalitu prohlídek. Prostě jak říkám - Tomáš to měl perfektně zmáknuté a klobouk dolů, jak vše naplánoval, zařídil, zorganizoval a organizačně zvládnul!
Petr Česal. Všem nám vyrazila dech velikost jeho pěstební plochy. Když jsme viděli první část sbírky nevěřili jsme jeho slovům o tom, že někde jinde toho má daleko víc, no...jak je v jedné české pohádce...nekecal :o)
Václav Rous. Většinou jsem poměrně skeptický k veškeré té kýčovité výbavě zahrad v podobě sošek, trpaslíků, hříbků, šneků a podobných...teď nevím, jak to nazvat. Každopádně, u pana Rouse jsem koukal, že i tyto dekorace mohou mít své kouzlo a ta „vítací“ do jeho zahrady se mi vysloveně líbila. Pan Rous má velmi pěknou sbírku letitých rostlin i s volnou kulturou. Nádherné echinocereusy, ferocactusy a také různé echinopsy a chamaecereusy. Prostě nádhera.
Mezi kýčem a uměním je v jistých případech velmi tenká linie. V tomto provedení to však jen dokreslovalo krásu celé sbírky.
Děvčata u toho stála a jen se chichotala. Když jsem k nim přišel a řekl jim, co mi to připomíná, začala se u chichotání ještě červenat. Přitom „falus imperalis“ je kaktus jako každý jiný :o)
Končili jsme u Henryka Sikory. Henryk má krásnou a velmi precizně vedenou sbírku. Bylo už velmi málo času, a tak jsem tuto sbírku jen proletěl. Ale bylo rozhodně na co koukat. Jedna ze sbírek, kterou rád v budoucnu ještě navštívím.
Všechno jednou končí. Je to nevyhnutelnost bytí. A tak skončil nejen zájezd, ale i tento článek. Jeho závěrem bych rád poděkoval Tomáši Ulrychovi za možnost se tohoto zájezdu účastnit, za perfektní organizaci a naplánování celé akce. Táně Lenczové za výbornou společnost během mrtvých hodin v autobuse, které díky jejímu povídání a její společnosti mrtvé nebyly a celému klubu kaktusářů Zlín, že mě mezi sebe přijali, jako bych byl jejich členem už řadu let a že jsem se mezi nimi cítil velmi dobře.
Děkuji přátelé.
Pěkné čtení a tentokrát spíš pokoukáníčko přeje Petr Zeidler
Komentáře
RSS informační kanál komentářů k tomuto článku.