|
|
Gymnocalycium spegazzinii Britton et Rose subsp. cardenasianum (Ritter) Kiesling et Metzingvar. armatum (Ritter) Slaba et Šorma, comb. et stat. nov.
Basionym: Gymnocalycium armatum Ritter, Kakteen in Südamerika, 2: 662-663, 1980
Gymnocalycium spegazzinii Br. et R. subsp. cardenasianum (Ritter) Kiesling et Metzing var. armatum (Ritt.) Slaba et Šorma, Gymnocalycium cardenasianum Ritter v novém světle, Kaktusy, Brno, 40: 66-71, 2004, nom. inval.
Gymnocalycium spegazzinii Br. et R. subsp. armatum (Ritter) Halda et Šorma, Acta Musei Richnoviensis, Sect natur., 9: 65-66, 2003
Gymnocalycium cardenasianum Ritt. f. armatum (Ritter) H. Till et Amerhauser, Gymnocalycium, 12: 308, 1999
Latinské slovo armatus znamená ozbrojený. Zde má vystihovat mohutné, ostré odstávající trny.
Popis
Stonek neodnožující, šedozelený, tvrdomasý; kořen silný, řepovitý, kuželovitý. Žebra v počtu 8-15, nepatrně rýhovaná, 15-30 mm široká, 4-7 mm vysoká, rýhy úzké, napříč žeber směřující; hrbolce chybějí nebo jsou jen asi 4 mm vysoké, ploché, zaoblené. Trny odstávající, hnědé až téměř černé; okrajové trny v počtu 3-6, většinou 4-7 cm dlouhé, nejsilnější dole, častěji všechny zahnuté, někdy s lehce hákovitými konci; středový trn buď chybí nebo přítomný 1-2 stejné středové trny. Květy vyrůstají na temeni, 30-40 mm dlouhé, jenom za teplého počasí se otvírající, jen na málo hodin a po více dní, nevonící; květní lůžko polokulovité, 3,5-6 mm dlouhé, 6-9 mm široké,s několika málo zelenavými nebo červenavými, bíle lemovanými šupinami, které jsou širší než dlouhé, 2,5-3 mm dlouhé; nektarium purpurové, 1,5-2 mm dlouhé, horní část trubky je úzce nálevkovitá, 12-18 mm dlouhá, uvnitř purpurová, vně šedozelená, s většími zaokrouhlenými šupinami; tyčinky světle purpurové, na bázi tvoří asi 5mm široký prstenec, nad nim je asi 3 mm vysoká mezera, ostatní tyčinky až po okraj trubky, poněkud delší než dolní, směrem dovnitř zahnuté, takže krémové prašníky vytváří kolem blizny téměř dutou kouli; čnělka 6- 7 mm dlouhá, žlutavá, bliznové laloky v počtu 8-11, 3-5 mm dlouhé, zpočátku sevřené, později široce rozprostřené; okvětní lístky 12-15 mm dlouhé, 5-7 mm široké, dole velmi úzké, nahoře zaoblené nebo krátce špičaté, střední proužek směrem dolů purpurový, k vrcholu hnědavý, okraje bílé nebo růžové; vnitřní okvětní lístky vzpřímené, vnější široce rozložené. Plod asi 15-20 mm dlouhý, 7-10 mm široký, zelenkavý. Semena 1,2 mm dlouhá, 0,7 mm široká, červenavě temná, velmi hustě hrbolkatá, dorzálně silně zahnutá, hilum bílé, s velkým mikropylárním otvorem.
Variety a formy
Varieta armatum je jedinou popsanou varietou od subspecies cardenasianum. Proměnlivost rostlin ve dvou doposud známých oblastech výskytu lze pozorovat pouze v rozdílné barvě trnů, jdoucí od žluté až po téměř černou.
Výskyt a rozšíření
Typová Ritterova lokalita se nachází v údolí Rio Paichu, severně od městečka Paichu Centro, ležícím v provincii Mendez v jihovýchodní Bolívii. Je vzdálena asi 50 km vzdušnou čarou od typové lokality subsp. cardenasianum u Carrizal. V habitu prakticky identické rostliny var. armatum, pouze s převládajícím světlejším otrněním, se též vyskytují v údolí Rio Torajo Puno jihovýchodně od osady Tomayapo.
Poznámky
Protože v článku "Gymnocalycíum cardenasianum Ritter v novém světle", Kaktusy 3, str. 66-71, 2004, kde je tato kombinace ustanovena, došlo k formálnímu nedostatku, dodatečně validizujeme jméno Gymnocalycium spegazzinii subsp. cardenasianum var. armatum tady.O postavení a oprávněnosti tohoto taxonu se opět vedou zajímavé diskuse a rostlina od svého objevu prošla všemi úrovněmi, od samostatného druhu, až po synonymum ke Gymnocalycium cardenasianum. Svůj vlastní nález FR 1131 z roku 1962 popsal Ritter jako Gymnocalycium armatum až v roce 1980. Vzhledem ke skutečnosti, že je zároveň jak nálezcem (FR 88 v roce 1953), tak i autorem popisu Gymnocalycium cardenasianum (1964), lze předpokládat, že pro něho důvody, vedoucí ke klasifikaci obou nálezů jako samostatných druhů, byly dostatečné.Zatímco však nominátní varieta se pod jménem G. cardenasianum velice záhy už v polovině 50. let rozšiřovala do evropských sbírek zásluhou distribuce semen sestrou nálezce, pani Hildou Winterovou, G. armatum bylo vždy velmi vzácné. Ve sbírkách se pod tímto jménem většinou pěstovaly vyselektované, silně a hustě otrněné kultivary G. cardenasianum. Naleziště G. cardenasianum byla dobře známá a opakovaně navštěvovaná, ale na typové lokalitě udané Ritterem (El Paicho) se stále nedařilo rostliny G. armatum nalézt. To postupně vedlo specialisty k závěrům, že buď jsou obě jména synonyma, nebo že je třeba považovat G._ armatum za pouhou vybranou nalezištní formu G. cardenasianum, lišící se pouze tmavšími trny. Na konci 90. let minulého století se podařilo objevit lokalitu var. armatum v okolí Tomayapo. Zde však převládají rostliny se žlutě zbarvenými trny (95 % populace), což byl jediný rozdíl oproti Ritterově popisu. V ostatních znacích již rostliny odpovídaly. Příslušnost k var. armatum podporuje i blízká vzdálenost od originálního naleziště.Tam se rostliny po 39 letech podaři1o znovu objevit Noackovi a spol. (SRN) v roce 2001. Po prostudování obou dvou lokalit (Tomayapo v roce 1999 a 2002, resp. Paichu Centro v roce 2005), se definitivně přikláním ke statusu variety, která podle mě nejvýstižněji vyjadřuje rozdíly dané izolovaným výskytem. Rostliny var. armatum jsou charakteristické menším a plošším stonkem, silnějšími, vždy do všech stran odstávajícími, až hnědočernými trny, a také menší velikostí a tmavší barvou semen. I květy dosahují menších rozměrů než u typové variety.
Literatura
Hunt D., CITES Cactaceae Checklist 2, 1999
Kiesling R. et Metzing D., Una nueva combinacíón en Gymnocalycíum (Cactaceae), Darwiniana, 34: 402-404, 1996
Noack J., Auf der Suche nach Gymnocalycíum armatum, Kakt. und and. Sukk., 52: 211-213, 2002
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 662-663, 1980
Schütz B., Gymnocalycium armatum Ritter, málo známý taxon, Gymnofil, 21(3): 1-4, 1992
Slaba R. et Šorma V., Gymnocalycium cardenasianum Ritter v novém světle, Kaktusy, 40: 66-71, 2004
Till H. et Amerhauser H., Gymnocalycíum cardenasianum Ritter, die nordlichste Art aus dem Spegazzini-Aggregat, Gymnocalycium, 12: 305-312, 1999
Pěstování
Nároky na pěstováni jsou stejné jako u celého komplexu Gymnocalycium spegazzinii. Vzhledem ke skutečnosti, že největší ozdobou okruhu jsou husté a dlouhé trny, doporučuji světlé a dobře větrané stanoviště.
Text i fotografie Vladimír Šorma, na titulním obrázku a na výřezu s květem jsou rostliny VS 579, fotografované na lokalitě u Paichu Centro, světle otrněné rostliny VS 300 (s květem VS 503) byly fotografovány na lokalitě jihovýchodně od Tamboyo, vše v provincii Mendez, Bolívie.
