Turbinicarpus subterraneus (Backeberg) A. Zimmerman subsp. zaragozae (Glass et Foster) Zachar, The genus Turbinicarpus, p. 109, 2004
Gymnocactus subterraneus (Backeb.) F. Schwarz var. zaragozae Glass et Foster Cact. Succ. J. (U.S.A.), 50: 283, 1978
Rapicactus subterraneus (Backeb.) Buxb. et Oehme subsp. zaragozae (Glass et Foster) J. Lüthy, Cactus &.Co., 7: 38, 2003
Neolloydia subterranea (Backeb.) H. E. Moore subsp. zaragozae (Glass et Foster) Doweld in Cactaceae Konsensus Initiatives, 7: 12, 1999
Pediocactus subterraneus (Backeb.) J. J. Halda var. zaragozae (Glass et Foster) J. J. Halda, Acta Mus. Richnov. (Rychnov nad Kněžnou), sect. nat., 5: 18, 1998
Turbinicarpus zaragozae (Glass et Foster) Glass et A. Hofer, Guía Ident. Cact Amenaz. Mex., 1, 1997
Turbinicarpus subterraneus (Backeb.) A. Zimmerman var. zaragozae (Glass et Foster) A. Zimmerman et E. F. Anderson in S. Arias Montes et N. P. Taylor, Threatened Cacti Mexico (Succ. Pl.. Res., 2), p. 109, 1994
Neolloydia subterranea (Backeb.) H. E. Moore var. zaragozae (Glass et Foster) E. F. Anderson, Bradleya, 4: 14, 1986
Thelocactus subterraneus Backeb. var. zaragozae (Glass et Foster) H. Bravo, Cact, Suc. Mex., 25: 65, 1980
Poddruh byl pojmenován podle jména městečka Zaragoza na jihu Nuevo Leon.
Popis
Stonek protáhle vejčitého tvaru, asi 20-50 mm vysoký a 20-40 mm široký, nadzemní část je tvořena zřetelnou hlavičkou a měkkým tenčím krčkem přecházejícím plynule v podzemní řepovitý kořen. Hustá síť areol na tmavě zelených hrbolech je uspořádána spirálovitě do žeber. Okrajové trny sklovitě bílé barvy, zpravidla v počtu 21-25, paprsčitě kolem areoly uspořádané, až 20 mm dlouhé; středové trny 1-2, 16-17 mm dlouhé, zprvu černé se světle šedou bází, později šednou, jeden směřující k temeni, zatímco druhý zpravidla o něco kratší, dolů směřující.
Květyvyrůstají z temene, 18-20 mm dlouhé a 15-20 mm široké, zřídka se plně otevírající ve spletí hustých trnů; vnitřní okvětní lístky krémově bílé, široce kopinatého tvaru, s výrazným středním proužkem v tónech růžovohnědé barvy; vnější okvětní lístky jsou kratší a tmavě zbarvené; blizna krémově bílá stejně tak nitky nesoucí žluté prašníky.
Plodoválný, 5 mm velký, s tmavě zelenohnědou epidermis.
Semena asi 1 mm velká, s mírně vystouplým hilem a matně hnědočernou hrbolkatou testou.
Variety a formy
Turbinicarpus subterraneus subsp. zaragozae je poměrně uniformní. Veškeré odchylky v rámci populace se týkají jen tónů středních proužků na vnitřních okvětních lístcích. Druh má ještě dva další poddruhy, a to subsp. subterraneus a subsp. booleanus (Hinton) Zachar. Obojí se od subsp. zaragozae dostatečně odlišují a netvoří žádné přechodné linie.
Výskyt a rozšíření
Z pohledu výskytu jde o endemit žijící na velmi omezené ploše několika kilometrů čtverečních. Oblastí výskytu jsou homolovité sádrovcové kopce v blízkostí městečka Zaragosa na jihu Nuevo Leon. Kopce jsou téměř prosty ostatní vegetace, s výjimkou vápencových výchozů uprostřed sádrovce. Doprovodnou kaktusovou vegetaci tvon Coryphantha delicata, C. glanduligera, Echinocereus parkeri subsp. parkeri, E. pentalophus, Echinocactus platyacanthus, Ferocactus stainesii, F. echidne, Mammillaria formosa, M. alf. picta, Neolloydia conoidea, Opuntia tunicata, O. stenopetala, O. imbricata, Thelocactus bueckii a T. conothelos.
Poznámky
Zajímavé jsou příbuzenské vztahy subsp. zaragozae. Lze je hodnotit i prostřednictvím krčku mezi vlastním stonkem a ztlustlým kořenovým systémem, který je pro druh T. subterraneus jednotícím i rozlišovacím znakem zároveň. Pouze u subsp. zaragozae je tvořen krčkem představujícím předěl mezi hypokotylem a epikotylem (nadděložní a podděložní částí). Tento krček je měkký a cévní svazky které jím probíhají nikdy nedřevnatí. Tato vlastnost zde popisovaný taxon sama o sobě dostatečně odlišuje od zbývajících dvou poddruhů. Subsp. subterraneus má velmi úzký a dlouhý krček, jehož cévní svazky dřevnatějí. Subsp. booleanus má sice krátký krček, ale je také velmi zřetelně oddělen a rovněž dřevnatí. Jak otrnění, tak i květy pak dotvářejí obraz o postavení taxonu uvnitř celého okruhu T. subterraneus. Nejblíže stojí subsp. booleanus, který má podobně uspořádané otrnění i střední proužky v okvětních lístcích. Je to právě subsp. booleanus, kdo tvoří v rámci vývoje spojovací článek mezi subsp. zaragozae a subsp. subterraneus.
Literatura
Anderson E. F., A revision of the genus Neolloydia Britton et Rose (Cactaceae), Bradleya, 4, 1986
Bravo-Hollis H. et Sánchez Mejorada H., Las Cactáceas de México, 2: 186-188, 1991
Lux A. et Staník R., O gymnokaktusoch III, Kaktusy, 31: 45-47, 1995
Slaba R., Šnicer J. et Kunte L., Varieta Neolloydia subterranea v domovině, Kaktusy, 30: 54-59, 1994
Pěstování
Podle všeho je pěstování subsp. zaragozae snadnější, než pěstování zbývajicích dvou poddruhů, přesto však řepovitý kořen i choulostivý krček nabádají k opatrnosti. Podmínkou úspěchu je dobrá drenáž v okolí krčku a přiměřená, nepříliš častá zálivka. Je třeba se vyhnout substrátu s přídavkem vápence, sádrovec, ve kterém tyto kaktusy rostou v přírodě je spíše mírně kyselé reakce. Je to stejné, jako například u T. lophophoroides či T. subterraneus subsp. zaragozae, které jsou také citlivé na přítomnost vápence v substrátu.Jako jediný z okruhu druhu netvoří subsp. zaragozae při zpravokořeňování roubů náhradní krček, kazící dočasně vzhled rostlin, a proto lze tento způsob rychlého získávání pravokotenných dospělých rostlin doporučit.
Text Jaroslav Šnicer, foto rostliny získané výsevem importních semen Pavel Pavlíček.
