Při popisu a porovnání s dalšími blízce příbuznými taxony s námi spolupracoval botanik z Linares, pan Miguel González-Botello. Studuje kaktusovou flóru Mexika, zejména státu Nuevo León. Ten rostlinu na námi udaném místě nalezl a uložil v herbáři CFNL (Facultad de Ciencias Forestales de Nuevo León, UANL, Linares, Mexico). Jeho herbářový doklad jsme použili jako typ (typus) jména. Taxon jsme pojmenovali jeho jménem jako projev vděčnosti za jeho ochotu a pomoc při studiu tohoto obtížného a nepříliš jasného komplexu.
Popis
Stonek ploše kulovitý, častěji jen mírně nad terén vyčnívající, jen ve stáří se poněkud kulovitě protahující až asi 5 cm nad terén, asi 60 mm široký. Kořeny vláknité, vyrůstající z mírně zesílené kořenové části. Bradavky ve 13 řadách, do spirály zatočených (do protichůdné spirály 8 řad), bradavky drobné, na bázi nezřetelně hranaté a častěji šestiboké, krátce kuželovité, areolou ukončené; areola kruhovitá, bíle až šedě vlnatá jemně zkadeřenou vatou, asi 2 až 3 mm široká. Středové trny v mládí sklovitě bílé, později šednoucí, s tmavší špičkou, směrem k temeni rostliny zatočené, asi 10 mm dlouhé, od okrajových dobře odlišitelné, vždy po jednom v areole; okrajové trny tenčí a kratší, sklovitě bílé, pravidelně, kolem areoly rozprostřené, 4-10 mm dlouhé, v počtu 12-18.
Květ nálevkovitý, asi 40 (až 50) mm široký a 30 mm dlouhý, s tmavě růžovým jícnem; vnitřní okvětní lístky kopinaté, asi 4 mm široké a 25 mm dlouhé, bílé s tmavě růžově zabarveným středním proužkem, proužek 1-2 mm široký, směrem do špičky lístku se zužující; vnější okvětní lístky bílé, s širším a tmavším středním proužkem, do hnědozelena zabarveným; květní lůžko nazelenalé; květní trubka nazelenalá, bez šupin, asi 10 mm nad bází se rozděluje na vnější okvětní lístky; blizna bílá, 5-6k1aná, asi 3 mm nad úrovní prašníků, čnělka růžová, asi 10 mm dlouhá, nitky červené, početné, při podráždění spirálovitě čnělku obepínající, prašníky žluté.
Plody kulovité až mírně vejčité, papírovitě vysýchající, asi 6-8 mm dlouhé, obsahující 70-140 černých semen.
Semena asi 1 x 0,7 mm velká, s černou bradavčitou testou.
Variety a formy
Turbinicarpus saueri subsp. gonzalezii je bezesporu členem příbuzenského okruhu T. saueri. Podle závěrů pana Miguel-Gonzáleze se zdá být nejblíže k T. saueri subsp. ysabelae, největší rozdí1 je, mimo jiné, ve velikosti květu. Zatímco subsp. ysabelae má květy zcela bílé, velmi malé, jen asi 15 mm široké, u subsp. gonzalezii dosahují šířky často i více než trojnásobné.Geograficky blízká je pak další subspecie, jejíž popis byl nedávno publikován, subsp. nieblae. Ta se od naší rostliny liší na první pohled zcela jiným uspořádáním bradavek i trnů v areole. Pravdou ovšem je, že toto sdělení přinášíme jen na základě dvou fotografií, které k nám došly od pana Gonzáleze a byly označeny jako T. nieblae. Pan González k tomu dodává: "Vaše nová rostlina je od T. nieblae velmi odlišná, jsem si jistý, že je bližší k subsp. ysabelae nebo k subsp. nelissae, které jsou ovšem geograficky velmi vzdálené".V našem časopise Kaktusy nedávno popsaná subsp. septentrionalis je od lokality naší rostliny vzdušnou čarou vzdálena téměř 200 km, odlišuje se zejména celkovým uspořádáním otrnění a výrazně i počtem okrajových trnů. Zatímco u subsp. gonzalezii je počet trnů v areole do 18, u subsp. septentrionalis je jich mnohem více. Pan González nedávno nalezl další taxon patřící do okruhu T. saueri, a to na severu Nuevo León. Provizorní jméno bylo stanoveno na počest mexické botaničky, paní Helia Bravo - tedy T. saueri subsp. bravoanus. O tomto taxonu však v této chví1i nemáme další informace.
Výskyt a rozšíření
Subspecíes gonzalezii se vyskytuje v mexickém státu Tamaulipas, 2-3 km od hranic se státem Nuevo León, asi 25 km jiho-východo-východně od města Linares. Obývá tu většinou světlejší kamenité mýtinky v hustě zapojeném terénu s nízkými opadavými keři, po většinu roku suchým porostem trav a agáví. Roste jen v mírně skloněných terénech s vápencovým podkladem.
Poznámky
Z kaktusů se tu řídce vyskytuji také Ariocarpus trigonus, Astrophytum asterias, Ancistrocactus megarhizus a Mammillaria heyderi subsp. hemisphaerica. Už výčet těchto druhů napovídá, že se tu vyskytuje několik vzácnosti, které každý z cestovatelů rád uvidí. Budeme rádi, když "naše" kouzelné místo navštíví další výpravy, dobrým úmyslem vedené, proto udáváme i zeměpisné souřadnice 24° 44' severní šířky a 99° 20' západní délky. Roubované rostliny kvetou v kultuře už do roka po výsevu, vytvářejí i desítky květů a tím i dostatek semen, semenáčky dobře rostou, takže i z těchto důvodů je zcela zbytečné lokalitu tajit.
Literatura
Halda J. J., Turbinicarpus saueri (Bőd.) John et Říha subsp. nelissae J. J. Halda et P. Panarotto, Acta Musei Richnoviensis, sect. natur., 9: 48-49, 2002
John V. et Říha J., Validizace některých taxonů rodu Turbinicarpus, Kaktusy, 19: 22, 1983
Lüthy J. M., Rapicactus Buxbaum & Oehme - revisione del genere, Cactus & Co., 7: 4-43, 2003
Schlange K. G., Thelocactus ysabelae, a new species, Cact. Succ. J. (US), 5: 551, 1934
Šnicer J., Matuszewski G. F. et Myšák V., Turbinicarpus saueri subsp. septentrionalis G. F. Matuszewski et J. Šnicer subsp. nova - novinka mezi mexickou šlechtou, Kaktusy, 40: 85-91, 2004
Zachar M., The genus Turbinicarpus, 2004
Zachar M., Staník R., Lux A. et Dráb I., Rod Turbinicarpus, Bratislava 1996
Pěstování
S pěstováním nepředpokládáme žádné větší problémy, lze očekávat, že výsledky v kultuře budou přibližně stejné, jako je tomu například u široce rozšířeného Turbinicarpus (Gymnocactus) knuthianus. V nejbližších několika letech bude zřejmě subsp. gonzalezii spíše vzácná, takže lze doporučit roubování, zejména proto. aby se urychlila produkce semen. Do této doby bylo vyzkoušeno několik podložek, nejlépe roste asi na Trichocereus pasacana, přírůstky nejsou při1iš rychlé a kvete později, ale zůstává kompaktnějšl, než na jiných podložkách, například Eriocereus jusbertii nebo Myrtilocactus geometrizans.
Text Pavel Pavlíček a Vladislav Zatloukal, foto v kultuře i na přírodním stanovišti Pavel Pavlíček.