Sclerocactus mesae-verdae (Boissevain et C. Davidson) L. Benson, Cact. Succ. J. (US), 38: 54, 1966
Coloradoa mesae-verdae Boissevain et C. Davidson, Colorado Cacti, p. 55, 1940
Pediocactus mesae-verdae (Boissevain et C. Davidson) Arp, Cact. Succ. J. (US), 44: 222, 1972
Echinocactus mesae-verdae (Boissevain et C. Davidson) L. Benson, Leafl. West. Bot., 6: 163, 1951
Ferocactus mesae-verdae (Boissevain et C. Davidson) N. P. Taylor Cact. Succ. J. Gr. Brit. 41: 90, 1979
Jméno mesae-verdae bylo pravděpodobně zvoleno podle názvu pláně Mesa Verde Plateau, a s tím souvisejícího kamenného města - Mesa Verde.
Popis
Stonek jednotlivý, ploše kulovitý, kulovitý až krátce prodloužený, 40-80(-180) mm vysoký a 40-80 (-100) mm široký, epidermis zelenošedá až šedá, žeber 13-17, tvořená řadami nízkých hrbolců, areoly bílé až šedé, kruhovité až eliptické, 3-5 mm široké. Středové trny většinou chybějí, výjimečně až 4, šedé, 10-14 mm dlouhé, jeden z nich může být hákovitý, při bázi až 1 mm široký; okrajové trny paprsčitě kolem areoly rozložené, bílé, šedé nebo hnědavé, až 14 mm dlouhé, při bázi 1 mm silné. Květ nálevkovitý, žlutý až béžový, bledě růžový až bledě nahnědlý, 20-25 mm dlouhý a 15-30 mm široký; okvětní lístky obráceně kopinaté, asi 20 mm dlouhé a 8 mm široké, vnější se zeleným, hnědavým až narůžovělým proužkem; čnělka bledě zelená, 15 mm dlouhá a 1-1,5 mm silná, blizna zelená, se 6-8 rameny, 2 mm dlouhá; nitky žlutozelené, asi 15 mm dlouhé, prašníky žluté. Plod zelený, zralý hnědavý. s papírovitým oplodím, stlačeně kulovitý, asi 5 mm dlouhý a 8 mm široký, jako jediný v rodu vodorovně praskající, s asi 10 semeny. Semena černá, lesklá, s bradavičnatým tvrdým povrchem. 3-4 mm dlouhá. 3 mm široká a 1.5 mm silná.
Variety a formy
Sclerocactus rnesae-verdae je dalším z plastických taxonů Severní Ameriky. zatím se naštěstí nenašel žádný nadšenec, který by zvláštnosti plynoucí z vlivu prostředí využil na další taxonomické dělení. V nabídkách se sice objevuje více forem s popisem některých dědičných odlišností, pod slovem forma se však v tomto případě nechápe taxonomická jednotka, ale jakákoliv bezvýznamná odchylka.
Výskyt a rozšíření
Výskyt Sclerocactus rnesae-verdae je omezen na jedinou makrolokalitu, která se nachází v blízkosti známého "kříže" (Four Corners). který je tvoten hranicemi čtyř států - Utahu, Colorada, Arizony a Nového Mexika. Je součástí Koloradské plošiny (Colorado Plateau) v Navajské poušti (Navajoan Desert). Je to oblast Indiánské rezervace Navajo, ve výšce 1200-1500 m n.m., správně začleněné do Montezuna Co. v Koloradu a San Juan Co. v Novém Mexiku. Lokality výskytu se nacházejí na naplaveninách, lépe řečeno na nánosech po větrných erozích břidlicových jílů a sádrovců. V podstatě se jedná o bezodtokovou oblast, kde letní bouřky a zimní srážky způsobují rozbahnění terénu spojené i se sesuvy půdy. Ve zbylé částí roku je sucho, půda sesychá tak, že se na ní vytvářejí viditelné pukliny. To je období dozrávání semen, která se dostávají do těchto prasklin, kde přečkávají i řadu let, než se vytvoří optimální podmínky na klíčení. Je jen málo druhů jichž semena dokážou klíčit í ve větších hloubkách, což je také důvodem překvapivého nálezu semenáčů S. rnesae-verdae s neuvěřitelně dlouhými kořeny. Rozbory ukázaly, že půda je nevhodná téměř pro všechny ostatní rostliny. Reakce půdy je alkalická (pH kolem 8) v důsledku obsahu asi 13 % vápníku, humusu je jen asi 0,5 %, a poměr živin fosfor - draslík je asi 1 : 24! Zrnitost půdy je 28 % částic nad 2 mm a 72 % částic pod 2 mm. z čehož je 11 % jílu.
Poznámky
První rostliny našel Boissevain v Navažské poušti, v jihozápadní části Kolorada, v oblasti Four Corners pod městem Cortez, blízko hranic s Novým Mexikem. Vytvoříl nový monotypní rod Coloradoa, který se dodnes mezi pěstiteli často používá, i když byl L. Bensonem už v roce 1966 přeřazený do rodu Sclerocactus. Pokus Arpa začlenit taxon do rodu Pediocactus nebyl odborníky ani amatéry akceptován. Druh je zařazený do seznamu ohrožených rostlin CITES I., z čehož vyplývá, že se jedná o v přírodě vzácný druh, ale díky snahám amatérských pěstitelů je ve sbírkách velmi často zastoupen.
Literatura
Benson L., The Cacti of the Uníted States and Canada, p. 730-733, 1982
Fencl O., Sclerocactus mesae-verdae Lyman Benson 1966, Kaktusy, 2: 34-37, 2005
Hochstätter F., An den Standorten von Pedio- und Sclerocactus, Mannheim, 1989
Hochstätter F., The genus Sclerocactus, Cactaceae Revised, Mannheim, p. 88-91, 1993
Hrabě V., O sklerokaktusech na pokračování - IV, Kaktusy, 6: 149-151, 1972
Klikar J., Coloradoa mesae-verdae Bois. & Davids., Kaktusy, 1: 14-15, 1984
Vereš G., Rod Sclerocactus Briton & Rose (trochu ínak), Kaktusy, 2: 53-59, 2000
Vereš G., Mrazuvzdorné kaktusy Severnej Ameriky, Poříčany, 2003
Pěstování
Sclerocactus rnesae-verdae je mezi pěstiteli považován za pěstitelsky náročnou rostlinu, což je pravda, když bereme v úvahu to, v jakých podmínkách roste v přírodě. Pravdou je, že pravokořenná kultura v našich podmínkách je málo úspěšná, stačí jediný chybný krok a rostlina je pryč. Naopak, po naroubování rostliny rostou dobře a když se použije mrazuvzdorná podložka, rostliny mají přirozený vzhled a udržují si svůj přírodní rytmus.Pěstování ze semen je podobné, jako u ostatních sklerokaktusů. Před výsevem je vhodné semena skarifikovat, což je nejspolehlivějším opatřením pro úspěšný výsledek. Určitá výhoda je v tom, že semena jsou dostatečně velká, a i při nevelké zručnosti se odškrábnutí špíčky semene skalpelem podaří. Při zálivce je třeba postupovat opatrně, neboť je třeba brát v úvahu požadavky podložky i roubu. I tady platí, že méně znamená více. Zásadně nezaléváme, když zpozorujeme. že rostlina přestala růst. Přestávka v zálivce může způsobit, že dojde k opětovnému nasazení poupat a ke kvetení. Druhým obdobím pro kvetení je obvykle podzim, ale květy jsou již slabší a obyčejně se nezdaří jejich opylení. Je to přirozený důsledek slábnoucího slunečního svitu. Kritickým obdobím v našich podmínkách jsou období letních bouřek, kdy je vysoká vzdušná vlhkost, teplo a malé proudění vzduchu. To je doba, kdy odchází nejvíce pravokořenných rostlin.
Text i foto ve vlastní sbírce Gabriel Vereš. Na obrázku z roku 2005 je S. rnesae-verdae z výsevu v roce 1996, semena byla označena jako SB1010. Rostlina je naroubovaná na Echinocereus viridiflorus. Překlad ze slovenštiny Pavel Pavlíček.
