|
|
Rebutia vulpina Ritter, Succulenta, 56: 66, 1977
Druh byl pojmenován podle výrazného červenohnědého zabarvení trnů, vulpinus znamená liščí, ve vztahu k barvě rezavý, ryšavý.
Popis
Stonek odnožující až trsovitý, jednotlivé stonky kulovité, 30-50 mm široké, později protáhlé až na dvojnásobek šířky, temeno poněkud prohloubené, řepovitý kořen nepatrný; pokožka zelená, na hrbolech fialově nabíhající. Žeber až 20, šikmo probíhající, rozdělená do okrouhlých, stejnoměrně rozložených, hrbolků, 1,5-2 mm vysokých, na bázi 2-4 mm širokých; areoly oválné, bíle plstnaté, 1-1,5 mm dlouhé, 3-4 mm navzájem vzdálené. Trny slabé, jehlovité, trochu plstnaté; okrajových trnů 10-14, poněkud odstávající, přímé, nejslabší dole, 3-4 mm dlouhé, bílé, ostatní 4-15 mm dlouhé, červenohnědé nebo s červenohnědými konci, někdy až černohnědé, nejdelší a nejtmavší na horním konci areoly; středové trny těžko odlišitelné, v počtu 1-7, stejné jako horní okrajové trny. Květy hluboko postranní, 25-30 mm dlouhé, široce kruhovitě otevřené, bez vůně; květní lůžko kulovité, 2,5 mm široké, pokryté malými, asi 1 mm dlouhými šupinami s bílou vlnou a až několika světlými štětinami na areolu; květní trubka 8-10 mm dlouhá, dole 5-6 mm srostlá s čnělkou, volná část jen asi 4 mm dlouhá, nahoře 3-5 mm široká, uvnitř bledá, vně světle purpurová, holá; okvětní lístky intenzivně rumělkově, na konci více šarlatově červené, 16-20 mm dlouhé, 5-7 mm široké, podlouhlé, na konci zaokrouhlené; nitky bílé, 6-12 mm dlouhé, vyrůstající z celé volné části květní trubky, prašníky citrónově žluté; čnělka bělavá, se 3-4 nažloutlými, 1,5-2,5 mm dlouhými, rozevřenými rameny blizny v úrovni nejvyšších prašníků nebo poněkud nad nimi. Plod purpurový, kulovitý, asi 5 mm široký. Semenačerná, asi 1,2 mm dlouhá a I mm široká, jemně hrbolatá.
Variety a formy
Variety ani formy nebyly popsány, kromě typového sběru FR 939 byly jako R. vulpina označeny také sběry WR 860, WR 919 a KK 1978. Rozdíly mezi rostlinami z těchto sběrů nejsou podstatné, naznačují stejně jako uváděná místa nálezů, že se vztahují ke společné populaci.
Výskyt a rozšíření
Typová rostlina, podle které byla R. vulpina popsána, byla nalezena v Bolivii, západně od Tarija (departament Tarija, provincie Mendez). Ve své souhrnné práci k tomu F. Ritter doplnil "vysoké polohy". V podstatě stejná je lokalizace u všech ostatních sběrů spojovaných se jménem R. vulpinll, WR 860 Tarija, Cuesta de Sama, WR 919 Tarija, Abra de Sama a KK 1978 Tarija, Sama, 2800 m. Podle údajů F. Rittera se na nalezišti vyskytuje společně s R. fusca, aniž by tam bylo možno nalézt vzájemné křížence.
Poznámky
Rostliny vyskytující se ve sbírkách pod jménem R. vulpina jsou poměrně značně jednotné. Někdy však lze pod tímto jménem nalézt i rostliny zřetelněji odlišné. Jedná se o chybnou identifikaci, opakovaně tak byly šířeny rostliny patřící zřejmě k R. fusca, naopak někdy lze zase ve sbírkách nalézt R. vulpina označenou jako R. fusca, obě pocházejí ze stejné oblasti, R. vulpina má více kulovité stonky, fialové zabarveni na hrbolech a poněkud kratší a červenější, široké květy s ovlásněním omezeným převážně jen na květní lůžko.Při velkém slučování publikovaných druhů v roce 1992 (CITES Cact. Checklist) byla R.vulpina zařazena mezi synonyma R. spegazziniana, tomuto ztotožnění však odporují nejen odlišná místa nálezů, ale i existující morfologické rozdíly.
Literatura
Pilbeam J., Rebutia, p. 112, 1997
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 614, 1980
Pěstováni
Svými požadavky se R. vulpina neliší od většiny druhů sekce Aylostera. V kultuře více odnožuje a brzy vytváří větší trsy kulovitých stonků, vegetativní množení zakořeňováním odnoží není obtížné. Rostliny pravidelně kvetou a svými květy i celkovým vzhledem jsou nápadné v každé sbírce a určitě by si zasloužily mnohem většího rozšíření.
Text Otakar Šída, foto a sbírka Václav Šeda. Obrázek z přírody byl fotografován u Abra de Suma, 3650 m.n.m., Menzdez, Tarija.
