|
|
Rebutia flavistylus Ritter, Ashingtonia, 3: 12, 1978
Jméno druhu je odvozeno od vzhledu květu, flavistylus znamená žlutá čnělka.
Popis
Stonek jednotlivý, kulovitý, 40-50 mm široký, s krátkým, měkkým, bílým řepovitým kořenem; pokožka zelená. Žeber 15-27, spirálovitě stočená a rozložená do 4-6 mm vysokých, na bázi 4-5 mm širokých hrbolů; areoly oválné, 1,5-3 mm dlouhé, nažloutle a později bíle plstnaté, 5-8 mm navzájem vzdálené. Tmy nažloutlé, později bílé, jemné, téměř rovné; okrajových trnů 15-22, stranou směřující, 6-10 mm dlouhé; několik podobných, odstávajících středových trnů. Květy hluboce postranní, 30-40 mm dlouhé, oranžové; květní lůžko kulovité, 4 mm široké, se šupinami o délce do 1 mm s bohatou bílou vlnou a několika bílými vlasovými štětinami; květní trubka asi 20 mm dlouhá, v dolní polovině srostlá s čnělkou, nahoře asi 6 mm široká, uvnitř bledá, vně oranžově žlutá, pokrytá jako květní lůžko, šupiny delší; okvětní plátky asi 15 mm dlouhé, 4-5 mm široké, kopisťovité, nahoře tupé s nasazenou špičkou, oranžové, vnější z části načervenalé; nitky bledě žluté, 5-7 mm dlouhé, v dolní části trubky hustě, v horní části řídce nasazené, prašníky světle žluté; čnělka sírově žlutá, blizna s 8 roztaženými rameny citrónově žlutá, slabě přečnívající nejvýše postavené prašníky. Plod kulovitý, 5-7 mm široký, světle zelený. Semena černohnědá, asi 1,2 mm dlouhá, 0.7 mm široká. jemně hrbolatá.
Variety a formy
Variety ani formy nebyly popsány, druh vykazuje jen velmi malé rozdíly. Některé rostliny mají jen poněkud bledší, méně načervenalé květy. Rozdíly v délce a hustotě otrnění jsou asi jen důsledkem odlišných podmínek kultury. Kromě typového sběru FR 756, podle kterého byl druh popsán, byl jako R.flavistylus označen také sběr KK 1979.
Výskyt a rozšíření
Druh pochází od Cajas (Bolívie, departament Tarija, provincie Mendez), jako lnisto typového sběru F. Rittera (FR 756) bylo uvedeno pod Cajas, druh byl nalezen rovněž níže v rokli Cajas u Rio Cajas. Také u sběru KK 1979 bylo jako místo nálezu uvedeno Tarija, Mendez, Cajas.
Poznámky
F. Ritter nalezl R. flavistylus roku 1958, její pojmenování odvodil od charakteristické barvy její čnělky. Pro jméno použil tvar substantiva, tedy žlutá čnělka, proto koncovka zdánlivě odporuje gramatickému rodu rodového jména. V domnění, že se jedná o omyl, redakce u prvotního popisu změnila koncovku a použila kombinaci Rebutia flavistyla, což ale bylo nedorozumění, které by mělo být chápáno jako tisková chyba, F. Ritter na to ve své souhrnné práci upozornil a omyl korigoval. Správné jméno by tedy mělo znít Rebutia flavistylus. Tvar květů R. flavistylus, výrazná vlna a štětiny v paždí šupin na květním lůžku a trubce i tvar semen jasně ukazují na příslušnost tohoto druhu k sekci Aylostera, ačkoliv její celkový vzhled a zejména charakter otrnění je pro tuto sekci velmi neobvyklý. Bez květů tato rostlina naopak nápadně připomíná některé formy z příbuzenstva R. senilit nebo R. wessneriana.
Literatura
Anderson E. F., Tbe cactus family, p. 603, 2001
Pilbeam J., Rebutia, p. 42, 1997
Ritter F., Kakteen in Südamerika, 2: 615, 1980
Šída O., Rod Rebutia, p. 54.1997
Pěstování
Rebutia flavistylus je pěstitelsky velmi vděčná rostlina, svými nároky se nijak neliší od příbuzných druhů. Semena, která jsou z hojných samosprašných květů pravidelně vytvářena v dostatečném množství, dobře klíčí, výsevy jsou jednotné a rostliny brzy dorůstají do květuschopnosti. Při dodržení běžných požadavků kultury rebucií roste dobře na vlastních kořenech, které jsou jen málo dužnaté. Dostatek světla a čerstvého vzduchu přispívá k bohaté tvorbě květů a hustému a výraznému otrnění.
Poznámky autora snímku
Fotografovaná rostlina byla vypěstována ze semen, označených Aylostera flavistylus FR 756. Pěstování nečiní obtíže, rostliny bohatě kvetou již jako malé semenáče, na jaře dříve, než jiné druhy sekce Aylostera. Květy upoutají svou méně běžnou, ohnivě oranžovou barvou a hustotou okvětních lístků. Zajímavé vytrnění rostlin vynikne, pokud pěstitel šetří zálivkou a rostlinám dopřeje dostatek čerstvého a vlhkého vzduchu.Rostliny nebyly zřejmě opakovaně v přírodě nalezeny, protože uvedené stanoviště je i v současné době obtížně dostupné, odlehlé a nepříliš jednoznačně označené.
Text Otakar Šída, foto ve svých sbírkách pořídili Pavel Pavliček a Václav Šeda.
