Pediocactus nigrispinus (Hochstätter) Hochstätter, Succulenta, 3: 99, 1992Pediocactus nigrispinus (Hochstätter) Hochstätter, Succulenta, 3: 99, 1992
Pediocactus simpsonii Br. et R. var. nigrispinus Hochstätter, Succulenta, 9: 179, 1990
Pediocactus simpsonii Br. et R. var. nigrispina Marshall, nom. nud., Cactaceae (Berlin), p. 140, 1941
Druh dostal jméno, které vystihuje barvu trnů, která je u většiny jedinců černá. Latinské spojení nigrispinus lze přeložit jako černotrný.
Popis
Stonek kulovitý až vejčitý, častěji jednotlivý, někdy i odnožující do trsu až 0,5 m širokého, 50-300 mm vysoký a 50-150 mm široký, tmavě zelený, šedý až modrošedý, žebra rozpadlá do hrbolců; hrbolce kuželovité, 10 mm u báze dlouhé a 4 mm vysoké; areoly 2 mm široké, okrouhlé nebo oválné, 15-20 mm od sebe vzdálené, bílé, šedé nebo krémové, se šedivou plstí. Středové trny šídlovité, v počtu 6-12 v areole, 15-35 mm dlouhé, při bázi 1 mm silné, barvy červené, světle až tmavě hnědé, téměř černé, někdy i světle žluté, rovné nebo mírně prohnuté; okrajové trny v počtu 10-30 v areole, 10-20 mm dlouhé, světle šedé, červenavé až hnědavé, mladé trny žluté, bílé nebo červené. Květ nálevkovitý, bledě až tmavě růžový, zřídka i bílý nebo žlutý, 10-35 mm dlouhý a 45 mm široký, poupata fialová až žlutá; okvětní lístky kopisťovité, 25 mm dlouhé a 6 mm široké, světle až tmavě růžové nebo bílé až žluté, vně s hnědavými proužky; čnělka 16 mm dlouhá, 1 mm silná, žlutá, blizna 6ramenná, žlutá; nitky 3 mm dlouhé, prašníky žluté, 1 mm dlouhé. Plod kulovitý až vejčitý, dužnatý, zelený, zralý světle zelený, žlutý až hnědý, 15 mm dlouhý, 5 mm široký, svisle praskající, s 10-50 semeny. Semena šedá až téměř černá, až 4 mm dlouhá a 1,2 mm široká, s bradavčitým povrchem.
Variety a formy
Do současné doby byly stanoveny tyto poddruhy: P. nigrispinus (Hochstätter) Hochstätter subsp. nigrispinus P. nigrispinus subsp. beastonii Hochstätter P. nigrispinus subsp. puebloensis Hochstätter P. nigrispinus subsp. indranus (Hochstätter) Hochstätter
Výskyt a rozšíření
Pediocactus nigrispinus se vyskytuje v suchých oblastech Kolumbijské plošiny, v blízkosti řek Columbia River, Yakima River, Salmon River, Snake River a Imnaha River, ve výšce 400-1000 m n.m. V Oregonu se nachází na velkém areálu v okresech Wheeler Co., Jefferson Co., Wallowa Co., ve státu Washington v Kittitas Co., Grant Co., Yakima Co., Douglas Co., Chelan Co., v Idahu v Nez Perce Co. Areál je velmi rozsáhlý a o výskytu dalších populaci v přírodě se objevují stále nové a nové poznatky. P. nigrispinus roste na stanovištích s řídkými keři a řídkým bylinným podrostem. Vzorky půd na většině lokalit vykazovaly vysokou skeletovitost, obsahovaly vysoký podíl hrubozrnných částic. Většinou se pH půdy pohybovalo od 5,5 do 6,5, tedy prostředí kyselé, v substrátu nebyla zjištěna přltomnost vápníku. Poměr fosforu a draslíku se pohyboval v rozsahu 1 : 7 až 1 : 27. Doba kvetení spadá do období dubna až května.
Poznámky
Severozápadní část USA, kde se vyskytuje P. nigrispinus, je z hlediska výskytu pediokaktusů rozsáhlou a nejméně prozkoumanou oblasti. I z toho důvodu příliš nepřekvapují četné změny a nové taxonomické návrhy, které vyjadřují nové poznatky o jednotlivých taxonech, a kterých jistě bude v budoucnosti přibývat. Pánové Marshal, L Benson, Arp, ale ani Hochstätter se nedokázali shodnout na přijatelném řazení, zejména pokud se snažili P. nigrispinus hodnotit jen jako taxon uvnitř okruhu P. simpsonii. Zastávám názor, že P.nigrispinus je nutné vést důsledně mimo okruh P. simpsonii, neboť se liší v řadě důležitých znaků. Navíc, v této době ještě nejsou dostatečně známé výsledky výzkumu A. Muhla, který se minulý rok (2005) věnoval terénním studiím pediokaktusů v Idahu. Zmatky se přenášejí i do sbírek, prostřednictvím nabídek semen. Např. semena druhu P. nigrispinus. k nám v současné době distribuovaná pod číslem SB 1590 (Humboldt Co, NV). jsou chybně označená jako P.simpsonii var. robustior.
Literatura
Beaston B., Germinating Pediocactus nigrispinus Hochstätter seeds, a radical metod. Cactaceae - Review IRT. 1: 15, 1999
Hochstätter F., An den Standorten von Pedio- und Sclerocactus, Mannheim, 1989
Hochstätter F., The genera Pediocactus - Navajoa - Toumeya Cactaceae, Revised, Mannheim, p. Z5-29, 1995
Vereš G., Mrazuvzdorné kaktusy Severnej Ameriky, Poříčany, 2003
Pěstování
Pokud porovnáváme pěstování Pediocllctus nigrispinus s pěstováním ostatních pediokaktusů, pak tu není žádný rozdíl. Výsledky průzkumu lokalit však přece jen naznačují to, co se potvrzuje i v kultuře. Při pravokořenné kultuře ne příliš dobře snáší vápník v substrátu, ten bývá nejen brzdou v růstu, ale často i příčinou ztráty kořenů. Slunečné letní stanoviště s dostatkem čerstvého vzduchu jsou předpokladem úspěšného pěstování. Snášejí mrazivé zimování v nevytápěném skleníku. Všechny starosti odpadnou, pokud se rostliny naroubují na mrazuvzdorné podložky. Na nich kvetou už malé rostliny, s výjimkou těch, které rostou i v přírodě trsovitě, ty kvetou až poté, co vytvořily trs o několika stoncích. Některé taxony snášejí i volnou kulturu s vysazením na skalku. nevadí jim ani sněhová pokrývka. Semena nejsou tak tvrdá. jako je tomu u rodu Sclerocactus, proto pro úspěšný výsev není nutná skarifikace. Pokud však není klíčení dostatečně dynamické, lze dodatečným narušením testy semene úspěšnost klíčení zvýšit.
Text i foto ve vlastní sbírce (2005) Gabriel Vereš. Na obrázku je P. nigrispinus subsp. nigrispinus RP 05 (Yakima Co., WA), z výsevu v roce 2000. Překlad ze slovenštiny Pavel Pavlíček.
