|
|
Rebutia pseudoritteri (Rausch) Šída, Rod Rebutia, p. 28, 1997
Lobivia atrovirens Backeb. var. pseudoritteri Rausch, Lobivia 85, p. 137, 1986
Rebutia ritteri Rítter 1980 non Wessner, Kakteen in Südarnerika, 2: 603, 1980
Rebutia atrovirens (Backeb.) Šída var. pseudoritteri (Rausch) Mosti, Cactus and Co., 3: 198, 1999
Druh byl pojmenován na počest svého nálezce, F. Rittera. Sběr, který byl podkladem pro popis, byl původně přiřazen ke druhu Rebutia ritteri, ale tato identifikace se později ukázala nesprávnou, proto bylo při popisu použito upravené jméno ve smyslu "nesprávná ritteri".
Popis
Stonek jednotlivý nebo málo odnožující, v kultuře více odnožující, kulovitý až slabě protáhlý, 15-25 mm široký, se řepovitým kořenem; pokožka žlutozelená, fialově nabíhající. Žeber 10-13, přímá nebo jen málo šikmá, příčnými brázdami rozloženádo okrouhlých, 3-5 mm širokých okrouhlých 1,5-2 mm vysokých hrbolků; areoly eliptické, 1,5-2 mm dlouhé a 1 mm široké, bíle plstnaté, S-7 mm navzájem vzdálené. Trny jen okrajové, 10-12, ve 4 až 5 párech do stran a někdy po 1 směřujícím dolů a nahoru, kolem těla obloukovitě ohnuté a navzájem propletené, hnědé, později šednoucí, 3-8 mm dlouhé. Květy vyrůstající z boku těla, 35-40 mm dlouhé a široké; květní lůžko růžové, pokryté zelenými šupinami s bílou vlnou a 1-3 bílými nebo hnědými vlasovými štětinami; květní trubka růžová, 11-15 mm dlouhá, na dolních 4-5 mm srostlá s čnělkou, nálevkovitá, nahoře 7-10 mm široká, uvnitř světle purpurová, vně pokrytá jako květní lůžko; vnější okvětní lístky purpurově růžové se zeleným středním proužkem; vnitřní okvětní lístky rumělkově až šarlatově červené, dole poněkud purpurové; nitky purpurové, nahoře rumělkové, vyrůstající po celé délce volné části květní trubky; čnělka a blizna světle zelené, blizna šestiramenná, ramena blizny sevřená, 1-2 mm dlouhá. Plod kulovitý, asi 6 mm široký, hnědofialový, pokrytý šedou vlnou a bílými štětinami.Semena černá, přílbovitá, asi 1 mm velká, pokrytá zbytky arilu; hilum bazální, široké, okrouhlé, bílé.
Variety a formy
Variety ani formy nebyly popsány, existující rozdíly jsou většinou jen důsledkem kultury. Vedle toho však lze pod jménem R. pseudoritteri, případně R. atrovirens var. pseudoritteri, stejně jako R. ritteri, případně R. atrovirens var. ritteri, nalézt navzájem zaměněné rostliny, což je důsledkem vývoje názorů na tyto taxony a jejich zařazení i na spojení různých sběrů s některým z těchto jmen.Kromě sběru WR 506, podle kterého byl tento druh jako Lobivia atrovirens var. pseudoritteri popsán, byl k tomuto taxonu přiřazen sběr FR 1123. Další sběry, které byly spojovány s R.ritteri (KK 1232, L 411), by měly vzhledem ke svému místu nálezu patřit asi spíše k R.pseudoritteri, pokud nejsou ve skutečnosti něčím zcela odlišným, jako řada dalších sběrů, které byly původně také jako R. ritteri označovány. Nověji byl jako R.pseudoritteri označen sběr SE 65 (také JO 369).
Výskyt a rozšíření
R. pseudoritteri pochází z Bolívie. Jako typová lokalita bylo W. Rauschem uvedeno Abra de Sama (departament Tarija). Tomu odpovídá také místo původu sběru FR 1123 - 1scayachi (departament Tarija, provincie Mendez). Podobně jsou lokalizovány i oba další výše zmíněné sběry, u KK 1232 Escayachi, 3800 m, u L411 provincie Mendez, Tarija - 1scayachi, 3800-3900 m, u SE 65 Abra de Sama, 3800 m n.m. .
Poznámky
Roku 1938 popsal W. Wessner jako R. ritteri rostlinu, kterou podle jeho údajů nalezl roku 1931 F. Ritter v Bolívii u Escayache v nadmořské výšce kolem 3400 m. Tato rostlina nebyla pak po dlouhou dobu z přírody známá, asi i v důsledku nepříliš přesné identifikace původu. Nejisté bylo i to, zda uvedené Escayache lze ztotožnit s 1scayachi v provincíi Mendez. Ve své souhrnné práci F. Ritter tento původní nález R. ritteri nepotvrdil, ale od Iscayachi (Bolívie, departament Tarija, provincie Mendez) poněkud odlišnou rostlinu ztotožnil s R. ritteri. Naopak W. Rausch nalezl rostliny totožné s původními Wessnerovými u cesty z La Quiaca do Santa Victoria v hraničním území provincií Salta a Jujuy v severní Argentině. Podle Rauschových informací rostliny, které byly podkladem pro popis R. ritteri, pocházely od Blossfelda.Rostliny totožné s Ritterovým nálezem W. Rausch sbíral rovněž a popsal je pod upraveným jménem jako Lobivia atrovirens var. pseudoritteri, přitom jako varietu přířadil k L. atrovirens i R. ritteri. Rozdíly mezi R. ritteri a R. pseudoritteri skutečně nejsou příliš velké a asi by bylo vhodnější je rozlišit jako lokální variety R. ritteri, ale nikoliv R. atrovirens. Rozdíly, které R. pseudoritteri charakterizují proti R. ritteri, jsou žlutozelená, do hněda nabíhající pokožka a delší, více hnědé a k tělu ohnuté trny. Vybarvení květů je poněkud více do červené.
Literatura
Mosti S., Digitorebutia Buining & Donald (1), Cactus & Co., 3: 198, 1999
Pilbeam J., Rebutia, p. 22, 119, 1997
Rausch W., Lobivia 85, p. 13, 1987
Pěstování
Svými nároky se R. pseudoritteri shoduje s většinou druhů rodu Rebutia. Dobře roste pravokořenná, problémy nečiní zakořeňování odnoží ani výsevy. Semena se vyskytovala v nabídkách poměrně často, i když někdy spíše pod jménem R. ritteri, rostliny je vytvářejí ze samosprašných květů pravidelně a v dostatečném množství. Semenáčky dosahují květuschopnosti během 3-4 roků.Stejně jako u všech rebucií je v době vegetace vhodné stanoviště s dostatkem světla a čerstvého vzduchu a nárazová zálivka. Příliš vysoké teploty v době vrcholícího léta mohou vést k zastavení růstu, tím vzrůstá také riziko hniloby kořenů, které lze čelit omezením zálivky. Pro zimování je nejvhodnější úplné sucho při teplotách asi 5 °C, světlé zimní stanoviště snad ještě zvýší násadu květů, ale i při zimování ve tmě je násada květů dostatečná, spíše se jen začátek kvetení poněkud opozdí.
Text Otakar Šída, foto v přírodě i ve sbírce Václav Šeda (SE 65).
